Rupert Wingfield-Hayes zpravodaj BBC v Číně

Ke snahám o zastavení znečištění ovzduší musí přistoupit Čína

Při nejmenším v jednom ohledu jsou ale velmi opodstatněné.

Totiž v tom, že jakékoli snahy o zastavení nebo zpomalení globálního oteplování jsou odsouzeny k nezdaru, jestliže do nich nebude zahrnuta Čína.

Ptáte se proč? Na tuto otázku vám odpovím příběhem manželů Chuových.

Nedávno jsem je navštívil v jejich polorozpadlém příbytku ve staré, zchátralé čtvrti Šang-chaje. Když jsem tam dorazil, staří manželé seděli u stolu v maličké kuchyni a pochutnávali si na velkých plátcích šťavnatého melounu.

Rtuť teploměru vyšplhala k 35 stupňům a jejich stařičký stropní ventilátor neměl proti ubíjejícímu vedru šanci.

Enviromentální zločinci?

Manželé Chuovi to ale ve vzrušeném očekávání příštích chvil příliš nevnímali. Za pár minut se ozvalo zaklepání na dveře a do bytu se nahrnula parta řemeslníků vlekoucích rozměrnou lepenkovou krabici.

Číňan spotřebuje jen zlomek energie oproti tomu, co spotřebuje občan kterékoli západní země. V porovnání s Američany to je pouhá jedna desetina

Na jejím boku se skvěl nápis KLIMATIZACE, vyvedený velkými čínskými znaky.

V příští hodině, zatímco řemeslníci vrtali do stěn díry a instalovali trubky, mě starý pan Chu zahrnul nadšeným líčením toho, jak jim ten skvělý stroj změní život, jak se teď konečně i v létě pořádně vyspí - prostě pokrok se vším všudy!

Říkám vám to proto, že manželé Chuovi jsou všechno, jen ne boháči. Před odchodem do důchodu oba pracovali jako tovární dělníci. Donedávna se nejen jim, ale i dalším desítkám milionů Číňanů ani nesnilo o tom, že by si mohli pořídit něco tak luxusního, jako je klimatizace.

Samozřejmě to z manželů Chuových ještě nedělá environmentální zločince. Konec konců se stačí podívat na to, kolik energie se spotřebuje na jednoho obyvatele v různých zemích světa.

V případě Číny to je jen zlomek toho, co spotřebuje občan kterékoli západní země. V porovnání s Američany to je pouhá jedna desetina.

Víc elektráren

Přesto existují dva důvody k obavám. Prvním je ohromný růst spotřeby energie v Číně, což lze dobře ilustrovat právě na příběhu manželů Chuových.

V Číně se stavějí elektrárny na fosilní paliva

Druhým je lidnatost Číny, která má více než dvakrát vyšší počet obyvatel než Evropa společně se Severní Amerikou.

V důsledku to znamená, že i malé zvýšení spotřeby energie na jednoho obyvatele Číny se projeví obrovským zvýšením celkové spotřeby.

Zeptal jsem pana Chu, jestli ho neznepokojuje, že jeho klimatizace přispěje k potížím Číny s výrobou energie.

"Ne," odpověděl mi. "Vláda zkrátka bude muset postavit víc elektráren."

Právě tohle Čína už dělá. Staví jich spousty. A jaké že to jsou elektrárny? Jak se dá čekat, z velké většiny jde o staré dobré elektrárny na fosilní paliva.

Důvod je prostý. Čína má obrovské zásoby uhlí. Při posledním sčítání se zjistilo, že v zemi je kolem třiceti tisíc uhelných dolů.

Černé bohatství

Jedno z největších ložisek se nachází asi čtyři hodiny jízdy autem z Pekingu směrem na západ, v okolí starobylého města Tcha-tung. Před pár týdny jsem se tam zajel podívat.

Když přijíždíte do Tcha-tungu, nezarazí vás ani tak doly rozeseté po okolních kopcích, jako… náklaďáky. Z města jich s nákladem uhlí vyjíždějí tisíce a směřují do Pekingu.

Letos Čína vytěží přes dvě miliardy tun uhlí. To je víc než Amerika a Indie dohromady profesor Jang

V jednu chvíli jsem se ocitl v obrovské zácpě tvořené samými náklaďáky. Vystoupil jsem a zeptal se jednoho z řidičů, co se děje.

"Nic," utrousil suše. "Tohle tady máme každej den. Městem se pokouší projet moc náklaďáků najednou. Někdy to trvá celou noc, než se zácpa uvolní."

Po těchto slovech jsem svůj vůz rychle otočil a vyrazil opačným směrem. Na zpáteční cestě do Pekingu jsem míjel další a další kolony popojíždějících aut, prohýbajících se pod černým nákladem.

V Pekingu jsem pak navštívil svého přítele profesora Janga, který se zabývá energetickými problémy své země.

"Letos Čína vytěží přes dvě miliardy tun uhlí," konstatoval. "To je víc než Amerika a Indie dohromady."

Více skleníkových plynů

Rozsah problémů spojených s hladem Číny po energii si lze jen těžko představit.

"Podívej se na to takhle," řekl mi profesor Jang. "Ze všech zemí světa hospodaří s energií nejefektivněji Japonsko. Ale i Japonsko spotřebuje na hlavu pětkrát víc energie než Čína. Takže i když se budeme vyvíjet podle japonského modelu, bude Čína potřebovat pětkrát víc energie než dnes."

Tahle rovnice není nijak těžká. Víc energie rovná se víc spáleného uhlí, což se zase rovná většímu množství nečistot, které přispívají k tvorbě většího množství skleníkových plynů.

Čína je už dnes druhým největším znečišťovatelem životního prostředí. Do roku 2020 s největší pravděpodobností předstihne Spojené státy a stane se světovou jedničkou.

Teď už víte, proč má George Bush možná v něčem pravdu.