Rupert Wingfield-Hayes zpravodaj BBC

Očekává se, že s ročním desetiprocentním růstem už brzy předběhne japonskou. Podle některých analytiků by mohla do roku 2025 předstihnout i ekonomiku americkou, která je dnes nejsilnější.

Pokud se tak stane, nebudou už Spojené státy pro Čínu v hospodářské oblasti žádným konkurentem, protože nebudou schopny vyrábět zboží tak levně jako Číňané.

Auto jako domek

V Pekingu je posledním módním výstřelkem letošního léta Hummer H2. Pro nezasvěcené vysvětlím: Hummer je americký vůz s náhonem na všechna čtyři kola a ohromnou spotřebou benzínu.

Vůz Hummer H2 je v Číně symbolem bohatství

Vypadá jako domek. Prostě auťák, se kterým se můžete prohánět po přecpaném čtrnáctimilionovém městě.

"To je snad to nejblbější auto na světě!" svěřil jsem se jedné své čínské přítelkyni s pohledem na jeden takový vůz, který zrovna blokoval pekingskou ulici. "Nechápu, jak si někdo může koupit takovou věc."

"Já myslela, že Číňanům rozumíš," zasmála se a dodala: "Zbožňují takováhle auta. A když už je někdo bohatý, tak se prostě chce předvádět."

V Pekingu je takových zbohatlíků, kteří se chtějí předvádět, habaděj. Nemám na mysli lidi, kteří jsou bohatí ve srovnání s jinými Číňany, mluvím o osobách, jejichž majetek je srovnatelný s majetkem bohatých lidí kdekoli na světě.

Americký styl života

Je to patrné i ve čtvrti na předměstí Pekingu, kde bydlím. Před dvěma lety byla všude kolem kukuřičná pole.

Čína vyzývá k vydělávání peněz

Dnes tu stojí velké obytné komplexy s luxusními byty. Nesou výmluvná jména, Grand Hills, Riviéra, nebo - to se mi zvlášť líbí - Yosemitský park.

Pro čínské zbohatlíky je tady za peníze k mání americký životní styl se vším všudy - pět ložnic, opravdový krb, a pochopitelně velká garáž pro miláčka s pohonem na všechna čtyři kola.

To vše můžete mít za milion dolarů. A o zájemce není nouze.

Odkud se vlastně všechny ty peníze berou? Většinou každopádně nemají čistý původ. Mezi mými novými sousedy je nepochybně hodně zkorumpovaných vládních úředníků a policistů. Vyskytuje se mezi nimi i nějaký ten gangster.

Ale většinou tu bydlí příslušníci stavu, který byste ještě před deseti lety našli v Číně jen stěží - soukromí podnikatelé. Chcete-li je vidět v akci, musíte se z Pekingu vydat na jih, do městečka Wen-čou.

Na jedné straně se nad městem zvedají hory a na druhé se otevírá široširý Tichý oceán. Izolovanost nutí obyvatele Wen-čou hledat štěstí v zámoří. Je to město plné obchodníků a - což je zajímavé - kostelů.

Křesťanství i kapitalismus se u mnoha zdejších ujaly. Cestou z letiště do města ale nevidíte ani tak kostely, jako spíše továrny.

Hrdá znamení

Po příletu mě vyzvedl řidič majitele jedné z nich. V pohodlí, jaké nám skýtal jeho mercedes, jsme - na můj vkus až příliš rychle - kličkovali mezi ostatními auty.

Ne každý v Číně vydělává balík

Řidič nesundal ruku z klaksonu. Kolem se míhala továrna za továrnou, nad obrovskými vraty se střídaly nápisy jako "Zlatý drak - výroba obuvi" nebo "Světlá Čína - zpracování kůže".

Na jedné z těch továren byl dokonce obří billboard s Piercem Brosnanem v roli agenta 007, který měl mít zřejmě na sobě jeden z obleků, jaké zde vyrábějí.

Zdejší kapitalismus je drsný, neregulovaný, živelný. Ve vzduchu je cítit štiplavý zápach. Řeky jsou čím dál špinavější, skoro černé. Není to pěkné, ale zato výnosné.

Velký černý vůz nakonec projel branou, nad níž stálo: "Východní vítr - továrna na zapalovače."

Na schodech před vchodem stál mužík s účesem zvaným kanadský trávník. Vypadal jako zesnulý šéf komunistické strany Teng Siao-pching, muž, který razil heslo: "Zbohatnout je skvělé."

Pan Feng si vzal slova svého slavnějšího dvojníka k srdci. Před patnácti lety začínal s malou půjčkou - v současnosti vyrábí ročně sto milionů zapalovačů.

Máte-li v kapse či kabelce zapalovač, pak pravděpodobně pochází z Wen-čou, možná dokonce přímo z Fengova podniku.

Jednoduchý návod

Fengův návod na úspěch je prostý. Naučte se něco vyrábět a pak to vyrábějte levněji než jiní.

Změna čínské společnosti je nejvíce patrná ve městech

První fáze byla snadná. Nakoupil vzorky těch nejlepších japonských zapalovačů, rozebral je a okopíroval. Ale právě levnost je to, v čem Feng skutečně vyniká.

Vytáhl z kapsy elegantní červený zapalovač a podal mi ho: "Tohle stojí v Japonsku asi 25 dolarů. Já to vyrobím za jeden!" chlubí se.

Tajemství Fengova úspěchu spočívá v pracovní síle. V rozlehlé výrobní hale jsem napočítal na šest stovek zaměstnanců.

Seděli v řadách za stoly a skládali zapalovače. Většinou to byly mladé ženy, protože, jak podotkl Feng, "jsou šikovnější na piplavou práci".

Ale ať muži či ženy, jedno mají společné: všichni pocházejí z venkova a pracují takřka zadarmo. Feng jim měsíčně platí asi 80 dolarů.

V celé jižní Číně jsou takových Fengů tisíce a všichni staví továrny, které chrlí zboží. A na čínském venkově žije 900 milionů chudých rolníků, kteří se nemohou dočkat, až zvednou kotvy a vyrazí do továrny. Na zbytek světa to má neblahý dopad.

"Berte to takhle," vysvětlil mi nedávno jeden čínský ekonom: "I kdyby se zítra všechny pracovní příležitosti z průmyslu v Evropě a v Americe přesunuly do Číny, klidně bychom je zaplnili a pořád bychom ještě měli nadbytek lidí!"