Taťána Hoffmanová Spolupracovnice BBC v Jeruzalémě

Vystěhovat se musí také obyvatelé vilových čtvrtí

Přibližně 8000 osadníků, to znamená 1800 rodin, sbalí za 3 měsíce kufry a vystěhuje se z domů, kde bydleli skoro 30 let.

Kdo se vystěhuje dobrovolně, dostane finanční náhradu. Ti, které bude muset k odchodu přimět státní moc násilím, dostanou míň peněz a ti, kdo se budou bránit, nedostanou nic a skončí nakonec ve vězení.

Zdálky vypadají osadníci jako extremistická skupina náboženských fanatiků, kteří se mlátí s policií a vyhrožují masovými demonstracemi, hladovkou či dokonce sebevraždou, pokud je premiér Ariel Šaron donutí v létě odejít z Gazy.

Ale realita je mnohem prozaičtější. Většina osadníků jsou lidé, kterým všechny izraelské vlády, jak levicové, tak pravicové, slíbily ideální život v pásmu Gazy a v jiných osadách.

Na obsazených územích byl podle státního plánu realizován sionistický sen. Jeho uskutečnění si vyžádalo gigantické subvence a investice do škol a do infrastruktury, osadníci kromě toho platili nízké daně.

Sepjetí s půdou

Osady, které budou vystěhovány, jsou dnes překrásné vilové čtvrti se soukromými bazény, pečlivě upravenými parky a zahradami s výhledem na moře. Skoro každý osadník si zde založil lukrativní existenci, ve které pokračuje dnes už druhá generace.

Lidé vidí v Šaronovi zrádce

Zde se pěstují ony krásné růže, karafiáty, pelargónie a gladioly, které se denně letecky vyvážejí na trhy do Evropy. V nekonečných řadách skleníků se pěstuje exotická zelenina a ovoce, odtud putují první jahody a melouny na stoly po celém světě.

Zde jsou lepší školky a školy, protože vláda je už desítky let preferuje. Mají třídy s malým počtem školáků a učitele, kteří se nemění, protože mají vyšší platy než kdekoliv jinde. Rodiče žáků dobře vydělávají a investují do výchovy svých potomků.

Skoro všichni osadníci v Gaze se věnují zemědělství a jako takoví jsou spjati s půdou. O to více, že když přišli do pásma Gazy, byla zde jenom poušť. Nedovedou si představit, kde a jak začnou nový život.

Samozřejmě zde hraje svou roli ideologie. Část osadníků vidí v premiéru Šaronovi zrádce, který je nejdřív vyslal na sionistickou misi a dnes je zrazuje.

Jsou mezi nimi také náboženští fanatici přesvědčení, že mají na všechna obsazená území biblický nárok. Ale většina si prostě nedovede představit svůj budoucí život.

Prosperitu střídá nejistota

Ti starší, kterým je okolo padesátky, se bojí, že nenajdou práci. A to navzdory skutečnosti, že odstupné, které dostanou, je poměrně vysoké - v přepočtu mezi dvěma sty až čtyřmi sty tisíci dolarů.

Lidé dodnes nevědí, co s nimi bude

To by mělo teoreticky stačit na postavení nového domu a založení nového byznysu. Ale jenom teoreticky - protože nová farma potřebuje léta, než začne být výdělečná, a zatím nikdo z osadníků také neví, kam budou přestěhováni a zda ono místo umožňuje zemědělství.

Nikdo z nich tudíž také netuší, do jaké školy půjdou v září jejich děti a co se stane například s hřbitovy, které jsou v každé osadě. Osadníci si nedovedou představit, že by se měli rozloučit s hroby svých rodinných příslušníků.

A nikdo si také nedovede představit, že by jejich krásný rodinný dům měli dostat Palestinci, kteří je denně ostřelují raketami a kvůli kterým se v podstatě Izrael stahuje z pásma Gazy.

Odchod bez násilí?

A každého Izraelce dodnes ve snech pronásledují obrazy buldozerů, které před lety srovnaly se zemí domy, školy a synagogy na Sinaji poté, co se z ní Izrael stáhl.

Obecně se doufá, že lidé opustí své domy dobrovolně

Ale i v těchto dnech pokračuje politický boj mezi stoupenci a odpůrci likvidace osad a rozhodnutí se mění každý den.

Výsledkem je, že oficiálně se skoro žádný osadník ještě k ničemu nerozhodl. Farmáři nadále obdělávají půdu, sází semínka do skleníku a renovují své domy.

Ačkoliv do termínu stažení zůstalo méně než 100 dnů, vláda se dosud nedohodla, kam přestěhuje 8 tisíc lidí s dětmi a majetkem. A tak se většina osadníků chová, jako kdyby nad nimi nevisel Damoklův meč. Většinu akcí přenechávají politikům a právníkům, kteří snad najdou jakési řešení.

Podle průzkumu veřejného mínění sice většina Izraelců podporuje stažení z pásma Gazy, skoro nikdo si zde ale nedovede představit, jak bude vypadat.

Policisté a vojáci simulují násilné vystěhování tisíců občanů, kteří se v podstatě ničím neprovinili. Ale mnozí lidé doufají, že nakonec většina osadníků opustí své domy dobrovolně a bez odporu a že izraelská a světová veřejnost budou ušetřeny dramatických scén násilí a slz, které by tentokrát byly domácí produkce.