Naďa Straková redaktorka BBC

'Oranžová revoluce' přiblížila Ukrajinu blíže k EU

Pod vedením nového prezidenta Viktora Juščenka zvolila místo dosavadní úzké orientace na sousední Rusko cestu sbližování s Evropskou unií.

Vazby Ukrajiny na Rusko jsou však díky dlouhé společné historii prakticky nerozdělitelné.

"V tomto domě Puškin nikdy nežil," to byla úvodní slova průvodkyně kyjevského Muzea A. S. Puškina.

Není divu - dům byl postaven v roce 1882 a Puškin Kyjevem pouze dvakrát projížděl, a to o šedesát let dříve - v letech 1820 a 1821.

Proč tedy vůbec ještě v roce 1999 otvírat v Kyjevě Muzeum Olexandra Sergejeviče Puškina, jak hlásá v ukrajinštině napsaná plaketa na domě Muzea?

Národní hrdina?

Neoficiálním důvodem je podle slov průvodkyně poměrně rozsáhlá sbírka exponátů vázající se k Puškinovu životu, která se v Kyjevě nashromáždila ještě za dob SSSR, kdy byly exponáty v moskevských muzeích velmi zřídka registrovány a muzejní personál si tak prakticky mohl odnést domů, cokoli se mu zalíbilo.

Puškin měl údajně ke Kyjevu osobní vztah

Touto cestou putovala na Ukrajinu například i kniha Napoleonova osobního lékaře, jediný exemplář na světě, a také dobové podobenky Puškina a cara Alexandra I.

Oficiálním důvodem by logicky mohl být Puškinův osobní vztah ke Kyjevu, ale víc než to tu hraje roli skutečnost, že Puškin ještě i dnes po nabytí nezávislosti Ukrajiny je považován za největšího ruského spisovatele všech dob a díky dlouholeté společné historii s Ruskem tak trochu i ze ukrajinského národního hrdinu.

V nevlídný den, kdy jsem se do muzea vydala, nebyla v nejmladším muzeu města Kyjeva přirozeně ani noha.

Zato v den výročí narození či smrti Puškina do muzea údajně míří davy školáků a studentů - jak mě průvodkyně nezapomněla ubezpečit - aby kolektivní recitací zavzpomínali na velkého barda.

Ve všem před Ruskem

Ještě před příchodem průvodkyně jsem musela absolvovat něco, co by docela dobře sneslo označení "lustrační prověrka".

Chmelnický je ukrajinský národní hrdina, spolu s ruskými spisovateli

Milá a bezelstná pokladní, žena v letech, se mě vyptávala nejen na původ, ale i zda jsem studující či pracující, zda jsem v Kyjevě sama, za čímž se skrývala otázka, zda jsem svobodná či vdaná a proč mám o Puškina zájem.

Všechny mé odpovědi pak poslušně nahlásila do velkého černého sluchátka a tím přivolala už zmiňovanou průvodkyni.

Po zdlouhavém úvodu u busty Puškina o recitujících školácích udělala průvodkyně mezi námi jasno prohlášením, že Ukrajina dala Rusům písmo, že v 17. století v době založení první kyjevské akademie byli téměř všichni Ukrajinci gramotní a že v Kyjevě se jako první objevily tehdy v západní Evropě módní anglické parky.

Její neskrývaná hrdost a národní uvědomění neznající mezí podtrhávaly stále ještě mladou nezávislost Ukrajiny nabytou teprve před čtrnácti lety.

Dnes tak populární vymezování se některých Ukrajinců vůči všemu ruskému, potažmo sovětskému je ztížené společnou historií s Rusy, sdílenou od dob kozáckého hejtmana Bohdana Chmelnického, ukrajinského národního hrdiny z poloviny 17. století.

Nechtějí přijít o velikány

Po blahořečení hrdinných činů ukrajinského národa se průvodkyně záhy obrátila k další významné osobnosti v ruské historii - Kateřině II.

Kateřinu Velikou obdivují i Ukrajinci

Velkými slovy a gesty ve svém chvalozpěvu věru nešetřila - byla to "bolšaja ženščina", která mj. zavedla povinnou školní docházku i pro dívky a která nade vše milovala umění a svého vnuka Alexandra I.

Ten zas založil významné lyceum, na kterém studoval a svými znalostmi vynikal právě sám Puškin, ale bohužel lyceum stojí kousek od Petrohradu, nezapomněla si povzdechnout.

Prohlídku zakončila více než tradičně, recitací z Bachčisarajské fontány, kterou Puškin napsal - kde jinde než na ukrajinském Krymu.

Lavírování průvodkyně mezi ukrajinskou a ruskou historií by mohlo v nezasvěceném člověku vyvolat zmatek. Společně sdílená staletá historie obou zemí však nikdy neumožní jejich naprosté oproštění.

Puškin navždy zůstane v očích Ukrajinců také jejich literárním velikánem, zrovna tak jako Rusové se nikdy nevzdají Bulgakova či Gogola, obou původem z Ukrajiny.

Mimochodem - Bulgakovův stěžejní román Mistr a Markétka, vydaný poprvé v 60. letech, se dočkal svého prvního překladu z ruštiny do ukrajinštiny teprve velice nedávno.

Shodou okolností se na pultech knihkupectví objevil zhruba ve dnech, kdy doznívala ukrajinská "oranžová revoluce", považovaná mnohými za definitivní vymanění se z nadvlády Ruska.

Kdoví, možná si jednou obě vlády v rámci snah o nápravu historických křivd vymění Puškinovo kyjevské muzeum s tím Bulgakovovým v Moskvě.