Petr Fischer BBC Londýn

Revoluce na Ukrajině je všeobecně známá jako oranžová

Ukrajinská oranžová, gruzínská růžová a teď naposledy libanonská cedrová. Revoluce.

Britští psychologové se začali zabývat otázkou, zda je to jen prostá potřeba mediální identifikace, nebo jestli hra s barvami v politice znamená něco víc.

Kyjevská náměstí byla v rozhodující bitvě před Vánoci plná oranžových šál a vlajek, těžko asi v případě této oranžové revoluci hovořit o mediální konstrukci.

Ale na druhé straně i na tomto případě bylo krásně vidět, jak barevnou identifikaci jako snadno zapamatovatelný slogan potřebují i média, aby mohla snadněji pracovat s tím, co se v ulicích Kyjeva skutečně dělo.

Barva: zpráva a identifikace

Bylo až legrační, jak tohle spojení "oranžové revoluce" postupně pokrylo stránky novin celého světa, bylo v titulcích, v každém televizním popisku.

Byla to taková reflexivní nášivka, aby všichni věděli a nezapomněli, což v případě výrazné až agresivní oranžové nebyl velký problém.

Lidský organismus je evolucí vybaven k tomu, aby na barevnou škálů reagoval Angela Wrightová

Ale rozhodně to nebyla mediální konstrukce, jako třeba pověstné označení českého listopadu 1989 "sametová revoluce", což podle pamětníků byl výraz prvně použitý jedním americkým novinářem.

Londýnská psycholožka Angela Wrightová říká, že i v politickém oblasti jsou velmi přirozené: až reklamní výraznost, snadnost identifikace i ztotožnění emocionální.

"Všechno prostě potřebuje barvu, protože to je přirozený signální systém a překračuje dokonce i slova," vysvětluje Angela Wrightová.

"Příroda využívá barvy úplně všude a i lidský organismus je evolucí vybaven k tomu, aby na barevnou škálu reagoval."

Oranžová – přirozená volba

Angela Wrightová právě v ukrajinské oranžové vidí pěkný příklad, jak snadno se dá politicky komunikovat. Ukrajinská volba oranžové nebyla prý vůbec náhodná.

"Když chtějí lidé sdělit něco silného, jako tomu bylo v případě Ukrajiny, pak si přirozeně volí velmi výrazné barvy."

Oranžová se podle londýnské psycholožky, která se specializuje na vliv barev na duševní zdraví a komunikaci, přímo vztahuje k přežití - symbolizuje jídlo, ústa, úkryt.

Politický význam barev je podle odborníků třeba brát s ohledem na příslušnou kulturu

Angela Wrightová jde ve své úvaze ještě dál. Je přesvědčena, že Ukrajinci si oranžovou zvolili vědomě právě proto, že chtěli vyjádřit pocit strádání.

Obecně podle psychologů platí, že mnohem větší emocionální a tedy i možný politický efekt má červená, oranžová a žlutá. Modrá, zelená a vínová mají mnohem menší psychologický dopad.

Tato úvaha vychází z Goethova díla o barvách Über die Einteilung der Farben und ihr Verhältnis zueinander.

Červená, žlutá a oranžová jsou tu barvy pozitivní. V jedné pasáží nicméně Goethe říká, že "přírodní lidé, drsné národy a děti inklinují k intenzivním barvám a v oblibě mívají zejména žlutočervenou".

I politický význam barev je podle odborníků třeba brát s ohledem na příslušnou kulturu - zelená je například v Británii považovaná za smolnou, možná že i kvůli Irsku, kde je to naopak barva šťastná, veselá.

Islámské společnosti pak zelenou považují za posvátnou, neboť prorok prý nosil zelené roucho.