Petr Myška spolupracovník BBC

Krokodýl americký může dorůst až do délky šest metrů

Pokud se vám tento fakt zda zvláštním, vězte, že s výčtem zajímavostí teprve začínáme.

Krokodýl americký (Crocodylus acutus) je nejen největší ze tří druhů krokodýlů vyskytujících se na mexické půdě, ale i v rámci všech 23 druhů žijících na naší planetě patří k nejstatnějším.

Rekordně velcí jedinci měří až šest metrů, a ačkoliv takových kusů přežívá ve volně přírodě již bohužel velmi málo, na místě, které vám chci představit, se tento působivý pohled stále ještě nabízí.

Krokodýlové a kolonáda

Polní výbavu a náhon na všechna čtyři kola můžeme směle nechat doma, potřebovat je nebudeme. Naším cílem je totiž kolonáda malého západomexického městečka Manzanilla pohodlně dosažitelná osobním vozem.

Krokodýlí kolos je v západním Mexiku snadné potkat

Poté, co odbočíme z frekventované silnice 1. třídy kopírující tichomořské pobřeží, a necháme za sebou první uličky, zabočíme ostře vpravo, vyskočíme z auta a po pár krocích se pohodlně usadíme na římse kašny.

Je neděle a rušno. Procházející se páry a rodiny s dětmi ke scenérii mexické odpolední kolonády jistě patří. To se již ale nedá s jistotou říci o výhledu, který se kolemjdoucím nabízí.

Dva metry od udržované asfaltky v bahnité vodě odpočívá několik desítek statných krokodýlů. Naprosto úžasných a sošně nehybných, s očima, přísahal bych, jakoby upřenýma přímo a jenom na vás.

Obří krokodýlové

Pokud bych měl odvahu naklonit se přes rozpadající se chabé pletivo, mohl bych si sáhnout na největšího krokodýla, jakého jsem kdy viděl. Podle mého odhadu měří kolem čtyř metrů.

Krokodýly od lidí oddělují jen chatrné ploty

Nenechme se ale mýlit, toto není výběh zoologické zahrady. A proto se s mým nadšením z tak nevšedního setkání vždy mísí i údiv nad zjištěním, že místní obyvatelé v těchto predátorech nevidí zjevné nebezpečí.

Běhá mi samozřejmě mráz po zádech, když sleduji, jak se na rozpadlý plůtek věší tříleté děti, a žasnu nad dvorky domků, které od krokodýlů odděluje jenom pár rozkývaných kůlů.

Stejně tak bych se neodvážil prokázat tvrzení vesničana, který mě přesvědčuje, že "občas je zde tolik krokodýlů, že se dá řeka přejít suchou nohou po jejich hřbetech..."

Riziko pro vesničany

Tento výrok má ke skutečnosti v mnoha směrech velmi daleko, pravdou ale je, že místní populace krokodýla amerického patří k nejzachovalejším v rámci celé oblasti, kde se tento druh vyskytuje - od Floridy, přes Mexiko, Střední Ameriku a Antily až po Kolumbii a Venezuelu.

Ve městečku Manzanilla žije na 130 krokodýlů

Ačkoliv tato zvířata bezesporu pro vesničany představují potenciálně reálné smrtelné nebezpečí, vztah místních k nim napovídá, že zde k žádným závažným konfliktům nedochází.

Vezmeme-li v potaz, že populace krokodýlů ve městečku Manzanilla čítá na 130 jedinců, z nichž mnozí jsou obrovská zvířata, pak je až neuvěřitelné, že střet krokodýla s člověkem je zde velkou vzácností.

Smrtící útok v této oblasti zatím nebyl zaznamenán a nečetná zranění, k nimž za poslední léta došlo, si prokazatelně zavinili svým nezodpovědným chováním sami napadení.

Je zřejmé, že během společné historie se zdejší lidská populace v rámci svých každodenních činností naučila minimalizovat kontakt s krokodýly a tím se vyvarovat rizik, která soužití těchto dvou často neslučitelných druhů představuje.

Pravda, toulavé psy, tak běžnou součást mexického venkova, tady nenajdete. Sami si zodpovíte, kde je jim asi konec. Lidé ale, zdá se, zde žijí s pocitem bezpečí.

Pokud se tedy nechystáte přejít po krokodýlích hřbetech přes řeku, navštivte městečko Manzanilla bez obav.

Pokochejte se nevšedním pohledem na krásná zvířata v jejich přirozeném prostředí a nechte v sobě rozsvítit naději, že harmonické soužití člověka s divokou přírodou není jen nedosažitelným snem.