|
Žvýkání katy udává rytmus životu v etiopském Hararu | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zprávy z Etiopie se poslední léta týkají hlavně hladomoru, sucha, epidemie AIDS nebo války s Eritreou. Jsou tu ovšem pořád ještě místa, kde udává rytmus života i reportáží ještě něco jiného.
I na umírněné standardy svého živočišného druhu to byla hodně klidná ovce a nejevila nejmenší snahu se pohnout, když jsem se jí snažil v té úzké kamenité uličce vyhnout. A pak jsem pochopil - přežvykovala listy katy - a proč také ne? Vždyť tuhle lehce omamnou rostlinu podobnou ptačímu zobu tady v Hararu o horkém nedělním odpoledni žvýká snad každý. Její listy jsou oblíbené nejen v Etiopii, ale i v Jemenu, Somálsku a v další zemích regionu. Ať už o samotě, nebo ve skupinkách lidé posedávají či polehávají a drží v ruce hrst mladých lístků. Nechají jejich účinky působit, takže postupně zažívají pohodu, pochopení a optimismus, po kterých následuje nespavost s depresí. Do Hararu se dostanete tak, že z etiopského hlavního města Addis Abeby projedete pět set kilometrů opuštěnou krajinou k ponurému železničnímu městu Dire Dawa, kde se anglický spisovatel Evelyn Waugh ve 30. letech málem unudil k smrti. Pak pokračujete dalších padesát kilometrů kolem stanice, kdy za katu vybírají daně a snaží se zadržet zboží pašované ze sousedních států. Pak už dorazíte přímo do exotického a neuvěřitelného Hararu. Novomanželé pod zámkem Je to starodávné, obezděné město, ne větší než kilometr čtvereční. Je převážně muslimské a až do konce 19. století bylo mocným a nezávislým emirátem. Narodil se tu také poslední etiopský císař Haile Selassie.
Se svými 380 klikatými uličkami připomíná město karikaturu romantických představ o tajemné exotické Arábii. Je tu navíc přes 80 mešit a vchody jednotlivých obydlí mizí v bílých, zelených a modrých zdech, za kterými čekají prostorná nádvoří a tradiční domy. V chládku jejich interiérů obléhají zdi tradiční hrnčířské nádoby a košíky spolu s moderními smaltovanými talíři a mísami. Podlaha hlavní obývací síně má několik úrovní, na kterých lidé sedí podle důležitosti svého postavení. Gobelín na dveřích znamená dceru na vdávání. Novomanželské dvojice mají na týden přidělenou jednou místnůstku, do které se jim podává jídlo oknem - i když tu a tam novomanžele za přirozenou potřebou snad ven pouštějí. V noci ze stínů vystupují hyeny - a ve třech, šesti i deseti se blíží k jedné z městských bran, aby se nažrali kozích vnitřností. Když se u toho sejdou turisté, stane se z krmení trochu podívaná, ale koná se vždycky, ať už tady turisté jsou nebo ne. Rozmanitost Město leží stovky prašných kilometrů od skalních chrámů na přísně křesťanském severu, kulturně je však podobně izolované. Z mně neznámých důvodů se Harar pokládá za čtvrté islámské nejposvátnější město, i když na rozdíl třeba od Mekky tu stojí Čechy zbudovaný pivovar, vařící vynikající alkoholické i nealkoholické pivo.
Přítomnost pivovaru i továrny na minerálku je o to záhadnější, že město trpí trvalým nedostatkem vody a viděl jsem místní stát před cisternami dlouhou frontu s dvacetilitrovými džbány. Ale zpátky ke katě: samozřejmě, že jsem jí vyzkoušel, ale jenom jsem po ní dostal žízeň a neměl jsem dost času ani trpělivosti přežvykovat její listy těch několik nezbytných hodin, jen abych její účinek patřičně vychutnal. Vždyť to bych jinak přišel o svatební průvod v západních oděvech a nemohl se ani projíždět uličkami, kde se o přednosti průjezdu musíte s každým řidičem nejprve dohodnout. A také bych propásl místní muzeum věnované tomu zázračnému chlapci, francouzskému poetovi Arthuru Rimbaudovi, který se v 19 rozloučil s básnickou múzou a odcestoval do Harare, kde začal nepříliš úspěšnou kariéru obchodníka se zbraněmi. Neviděl bych ani pašerácký trh, kde se otevřeně prodává zboží ilegálně převezené přes poušť z Džbuti a Somálska. A taky bych si nestihl koupit místní výbušné koření. Životní styl A slabost místních pro katu si také vybírá svou cenu. Hrst, kterou jsem koupil, byla zcela jistě předražená - v ceně průměrného denního výdělku. Místní silnice jsou lemované havarovanými vozy, jejichž řidiči list žvýkali, aby neusnuli, ale nedokázali se při jízdě soustředit.
Kata proměňuje i místní hospodaření - zatímco Etiopie je po právu proslulá svou kávou, farmáři se vzhledem k jejím klesajícím cenám kávovníků zbavují a sázejí nenáročnější a výnosnější keříky katy. Ta představuje i jeden z hlavních vývozu a daní. Zatímco v neděli sledují místní muži v zabedněném domě přenos z britské Premier League, ženy v tradičních oděvech a děti v hadrech procházejí kolem a dravci na střechách čekají u tržiště na odhozené kousky masa. Všude ve stínech posedávají v družném tichu ostatní. Když se žvýká kata, moc se toho nenamluví. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||