Přehled evropského tisku

Pátek 8. února 2002

předcházející

Připravila Jarka Malínská

Kdo převezme ECB po Duisenbergovi?

Evropské deníky dnes věnují velkou pozornost avízované výměně v křesle prezidenta Evropské centrální banky, kterou -byť až na červenec příštího roku- oznámil její dosavadní šéf Wim Duisenberg. Španělský El País poznamenává, že toto oznámení alespoň ukončilo to, co nazývá "určitou nestálostí", jež provázela celé dosavadní Duisenbergovo působení ve funkci.

Jak list dále píše, začalo to hned v den jeho zvolení v květnu roku 1998, kdy v rozporu se stanovami Evropské centrální banky bylo rozhodnuto, že na jeho místo nastoupí Francouz - a to ještě před vypršením regulérního osmiletého funkčního období. Byl to skutečně velmi rozporuplný začátek pro organizaci, která tak vyzdvihuje svou nezávislost na národních vládách, konstatuje El País.

Francouzský Le Monde si všímá toho, že nejistota ohledně načasování Duisenbergova odchodu vyvolala v některých lidech dojem, že autorita Evropské centrální banky jaksi pokulhává. Jeho oznámení ale jednoznačně vznáší otázku - kdo jeho funkci převezme?

Le Monde dále připomíná, sám francouzský prezident Chirac v roce 1998 na summitu v Bruselu několik hodin zapáleně obhajoval kandidaturu Jeana-Clauda Tricheta. Nakonec byl po velkém úsilí na Francii a Německu doslova vyždímán kompromis, spočívající v tom, že Duisenberg odstoupí ještě před koncem svého období a funkce se vzdá právě ve prospěch Tricheta.

K tomuto sporu mezi Francií a Německem se vrací i francouzská Liberation, která poznamenává, že Němci dosud nezapomněli na tehdejší pokoření kancléře Kohla. Sám Duisenberg, který byl tímto způsobem donucen se propůjčit k frašce, nikdy Chiracovi neodpustil - píše Liberation. Snad právě proto odstupující prezident Evropské centrální banky cítil "jako svou povinnost" hrát po celou tu dobu na nervy Francouzů a nechat je tak dlouho v nejistotě ohledně toho, kdo přijde po něm - soudí Liberation.

Naopak německý list Süddeutsche Zeitung skládá Duisenbergovi za jeho působení v čele této evrospké instituce hold. Za krátkou dobu, co byl v úřadu, vyslal Duisenberg podle tohoto německého listu jasný signál, že Evropská banka se stává multikulturní institucí, která dokáže jednat samostatně a na základě konsensu.

List ovšem také lituje toho, že nejistota v otázce jeho odchodu způsobila spekulace na finančních trzích. "A to si občané, kteří přivítali novou společnou měnu euro s takovým nadšením - určitě nezaslouží," uzavírá Süddeutsche Zeitung.

Zaostřeno na německého kancléře

Nezdary, které utrpěla koaliční vláda kancléře Gerharda Schroedera v tomto volebním roce přiměly něměcký deník Frankfurter Allgemeine Zeitung vypůjčit si citát z Hamleta: "Když přijde smutek, nepřichází po kapkách, ale roztrhne se s ním celý pytel".

Nejprve tu byl spor ohledně evropského airbusu neboli vojenského dopravního letounu, když se ukázalo, že rozpočet pro rok 2002 nebude dost velkorysý pro to, aby umožnil nákup všech objednaných letadel. Potom přišla roztržka ministra financí Hanse Eichela s Evropskou komisí, týkající se dopisu, který varuje před státním deficitem v Německu. A nedlouho potom přišel neúspěšný pokus vlády postavit mimo zákon krajně pravicovou Novou demokratickou stranu - když se ukázalo, že klíčový svědek a člen strany je policejním informátorem.

A aby toho ještě nebylo dost, přišla kritika kancléře Schrödera, který si vzal na mušku rozhodnutí o liberalizaci evropského trhu s automobily, což ještě více posílilo dojem o napětí mezi Berlínem a Bruselem. Pokud by se vzal každý tento případ zvlášť, nebyly by důsledky tak zničující. "Vzato vcelku ale mohou být velmi vážné," konstatuje v závěru Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Rakouská Die Presse považuje za ironii, že právě Německo by jako jediná země Evropské Unie mělo dostat varování Evropské komise, pokud jde o rozpočtový deficit. Právě to, že Německo pevně trvá na přísné rozpočtové disciplíně, však zajišťuje stabilní euro. Nic na tom, že většina evropských vlád se jen tiše usmívá pod vousy. Je-li nachytán na švestkách jediný potenciální ochránce veřejné morálky, ostatní viníci si jen mnou ruce - poznamenává Die Presse.

Psychiatři v Kremlu

O kurióznám případu informoval ruský list Rossijskaja Gazeta. Jednou z bran Kremlu se totiž pokoušel projet muž, který o sobě tvrdil, že je prezident Vladimir Putin. Po razantní slovní výměně s ochránci pořádku byl tento 39-letý nezaměstnaný ve svěrací kazajce převezen na psychiatrické oddělení.

Jak poznamenává Rossijskaja Gazeta, pohovor s psychiatrem je tradiční lahůdkou, která se v Kremlu nabízí každému, kdo se pokouší vstoupit do jeho bran "netradičním způsobem". Moskovskij Komsomolec k tomu dodává, že podle psychiatrů současné neobvykle mírné počasí v Rusku ovlivňuje duševní zdraví a rozpoložení lidí. Teď můžeme říct s jistotou, že do Moskvy přišlo jaro" - zvolal Moskovskij Komsomolec na závěr našeho dnešního výběru z evropského tisku. .