|
Seminář v poslanecké sněmovně bilancoval 'listopad' | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Je to právě šestnáct let od brutálně potlačené převážně studentské demonstrace ze 17. listopadu 1989, kterou fakticky začal pád komunistického režimu v České republice. Každý rok kolem tohoto data se pořádají různá vzpomínková setkání a diskusní semináře. Jeden z nich se konal v úterý v Poslanecké sněmovně, a to ve velmi reprezentativním složení. Odpověď na otázku, zda po listopadu 1989 selhaly české politické elity, hledali například exprezident Václav Havel nebo premiér Jiří Paroubek. Kdyby se vycházelo jen z názoru řečníků semináře ve sněmovně, pak by odpověď na dotaz, zda po roce 1989 selhaly politické elity v zemi, zněla jednoduše. Ano, selhaly ty, které spojujeme s pravicí, s Občanskou demokratickou stranou, s ekonomickou transformací v první polovině 90. let. A pochopitelně s nynějším prezidentem Václavem Klausem. Problémy 'nastaly později' Bývalý prezident Václav Havel například soudí, že problémy v zemi nastaly nikoli v době, kdy komunisté předávali moc, ale o něco později: "Ta ohromná, gigantická bezprecedentní privatizace prováděná ze dne na den dala vzniknout novým ekonomickým elitám, které opět nebyly založeny na jakési podnikatelské kontinuitě nebo kontinuitě toho vlastnictví a podobně." "A byla začasto dost divoká a samosebou, že jejich významnou součástí byli ti nomenklaturní lidé. Ti samozřejmě nejsou v komunistické straně a jsou mnohdy samozřejmě větším nebezpečím než celá komunistická strana se svým slovem 'komunistická', že." Leckdo by asi dal Václavu Havlovi do značné míry za pravdu. Ovšem lze si představit, že mnozí publicisté i politici s výhradami. Třeba by padla otázka, zda nomenklaturní elity nedostaly šanci kvůli nadměrné toleranci první, z disentu vzešlé demokratické elity. Cena za svobodu A zda jsou skutečně i dnes tak silné a tak nebezpečné, dokonce nebezpečnější než KSČM. O současných komunistech se mluvilo hodně. Kde vidí příčinu jejich vzestupu předseda Senátu Petr Pithart? Komunisté jsou voleni kvůli tomu, že lidé byli zklamáni z vývoje v 90. letech: "Já jsem přesvědčen, že cena za svobodu nemusela být tak vysoká a že je dnes postavení komunistické strany dáno právě tím, co jsme zbytečně zaplatili zejména v procesu ekonomické transformace." Řečníci si příliš nekladli otázku, zda právě oni, kteří patřili k první vládní garnituře, nepostupovali vůči komunistické straně jako zločinecké organizaci s benevolencí, která se později vymstila. Škoda, že na seminář nebyl pozváni nebo nepřišli intelektuálové či politici, kteří vidí věci jinak. Možná v sále byli, ale moc se neprojevovali. Bývalý prezident Václav Havel soudí, že politika degenerovala a že se český politický systém zabetonoval - má ale zároveň za to, že národ se s tím nesmíří: "Veřejnost není hloupá. Ona to začíná pravděpodobně cítit a my můžeme pozorovat velikou nebo dost silnou touhu po změně." "Já si nemyslím, že u nás přijde nějaká revoluce a že ji někdo chce anebo že je nutná. Ale co lidé pravděpodobně chtějí, je změna. Chtějí trochu čerstvého vzduchu. Chtějí, aby se ten systém otevřel." Nebojí se komunistů nic Zda má Václav Havel pravdu, nebo je příliš velký optimista, se koneckonců ukáže už za pár měsíců, po volbách.
Jediný z řečníků, který je se současným stavem České republiky i české politiky víceméně spokojen, byť s jistými výhradami, zejména vůči médiím, je premiér Jiří Paroubek. Komunistů se nebojí: "Je Komunistická strana Čech a Moravy nebezpečná pro demokratický režim? No, já jsem si na to odpověděl, že není. Připravuje revoluci? No, neviděl jsem, že by připravovala skladiště zbraní, že by připravovala nějaké své bezpečnostní složky nebo je měla k dispozici, jako je měla před Únorem 1948." "Naopak, pracuje přeci v parlamentě, pracuje v zastupitelstvech, pracují ve výborech, hlasují ve sněmovně nebo dokonce v senátu, jsou přehlasováváni, někdy také ne. No je to nebezpečí pro demokracii?" Jiří Paroubek zdůraznil, že s KSČM nehodlá vládnout, dokud se v některých ohledech zásadně nezmění. Chce je však postupně integrovat a jak jinak se toho dá dosáhnout, než že s nimi bude kooperovat. Tím se vlastně polistopadový vývoj uzavírá: Havel a Pithart, kteří stáli v listopadu 1989 na začátku politické změny, cítí sílu KSČM jako jistý problém. Paroubek nikoli a můžeme si snad dovolit tvrzení, že se dnes komunisté docela hodí. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||