Adam Drda analytik BBC

Když vstoupíte do hlavního sídla Komunistické strany Čech a Moravy, starého domu v centru Prahy, paradoxně v ulici Politických vězňů, je to jako byste udělali skok v čase tak o dvacet let zpátky.

Nástěnky uvnitř sídla KSČM zdobí propagační plakáty

Dům svědčí o těch, kdo jej obývají: ve vrátnici potkáte staršího pána, ptáte se na cestu a on vám se soudružskou bodrostí, ale s nepřátelským výrazem tyká.

Potom vyjdete do schodů kolem nástěnek s nápisy jako "zasedačka", minete staré krásné dveře, do nichž je brutálně vyříznuta díra se zašupovacím umakartovým okénkem.

Nástěnky vnitřních chodeb zdobí agitační plakáty, uvnitř v místnostech možno spatřit portréty Lenina, Marxe a Engelse, nechybí ani rudé prapory.

Paměť pracuje. Začnete se rozhlížet po hesle "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak" nebo po transparentu "Plán splníme na 120 procent"...

Převrat proběhl

Otřesete se, honem vylezete ven - a vydechnete úlevou, protože typy aut, oblečení chodců a spousta dalších věcí vás ujistí, že převrat v roce 1989 se odehrál, že se "český svět" opravdu změnil.

Ale ne zas tak úplně: KSČM v něm proti všem předpokladům přežila a dobře se jí daří. A herečka Jiřina Švorcová na jejích shromážděních recituje stejně, jako kdysi v normalizační Československé televizi:

Byli jsme jako utrženi ze řetězu
Zapalte hranici a spalte nás na popel
Netěšte se. Máte to marné
Ten sen nikdo nikdy nezahubí
Nejsme sami
Přijdou jiní
Přijdou jiní, aby se o něj zas a znovu pokusili...

Před deseti lety by se člověk jenom usmíval - dnes recitaci paní Švorcové poslouchá s jistou obavou.

Středoevropské unikum

Ve středoevropském kontextu je KSČM unikátní organizace - naplno se hlásí k totalitní minulosti a ideologii, k systému, který má na svědomí miliony lidských životů, ke své předchůdkyni Komunistické straně Československa.

FAKTA O KSČM členové - více než 100 000 celkové příjmy - 162 milionů zaměstnanci - 210 nemovitosti - 63 výsledek posledních voleb - 19%

Přesto jí v minulých volbách dalo hlas 19 procent lidí. V průzkumech preferencí se stabilně umísťuje na třetím, ale spíš druhém místě.

Má přes sto tisíc členů a dostává od nich ročně kolem třiceti milionů korun na příspěvcích, tedy nejvíc ze všech stran. Její celkové příjmy byly vloni 162 milionů korun.

Její člen je místopředsedou poslanecké sněmovny a v dvousetčlenném shromáždění sedí celkem jedenačtyřicet poslanců. Pracuje pro ní 210 zaměstnanců, vlastní 63 nemovitostí.

Komunistická strana Čech a Moravy je zkrátka dobře fungující organizace, která si zachovala totalitní duši, ale zároveň se etablovala v demokratické společnosti. Česká média jí přitom dlouhodobě věnují daleko menší pozornost, než ostatním stranám.

Totéž platí pro politology: na téma KSČM neexistují odborné studie, neví se přesně, zda ji označovat za stranu extrémní nebo extrémně-populistickou anebo zda se těmto pojmům úplně vymyká.

Moderní levicová strana?

Politolog a poradce premiéra Vladimíra Špidly Lukáš Jelínek říká: "Myslím, že podstatné je to slovo populismus, protože extremistická skutečně je, ale mnohem hůř se vymezuje na pravo-levém měřítku."

Je to strana, která svou ideologii staví na zdůrazňované nenávistnosti a na inklinaci k jednoduchým a násilným řešením Bohumil Doležal, politolog

"Když sledujete výroky komunistických představitelů nebo jejich hlasování, tak zjistíte, že o KSČM se dá těžko mluvit jako o levicové. Jsou tam například proudy výrazně konzervativní a výrazně antiintegrační, to znamená, že internacionalistická role komunistické strany, která by se dala očekávat, určitě není silná."

KSČM sama sebe označuje za normální, eventuelně "moderní" levicovou stranu, ale to nebere vážně skoro nikdo, snad ani komunisté samotní.

Sice se občas pokoušejí získávat mladé voliče tím, že zdůrazňují svou vyhraněnost proti globalizaci a kladou důraz třeba na ekologii - takové pasáže lze najít i v jejich programu -, ale to je jen jakýsi vnější nátěr, který nemůže přebít starý leninismus a silný, nijak neskrývaný pozitivní vztah k Fidelu Castrovi, k lidové Číně nebo i ke krutému režimu v Severní Koreji.

Politolog Bohumil Doležal zdůrazňuje, že KSČM se stabilně opírá o nenávistnou rétoriku a nejpřízemnější nálady ve společnosti, že zneužívá primitivní strach z Německa, odpor ke šlechtě či katolické církvi. A o komunistech dodává:

"Je to strana, která žije z minulosti, je to strana extremistická a populistická. Tyhle tři atributy jsou myslím nejdůležitější. Je to strana, která svou ideologii staví na základních a nepříliš pozitivních lidských vlastnostech, na zdůrazňované nenávistnosti a na inklinaci k jednoduchým a násilným řešením."

"Druhá základní věc, s kterou ovšem teď mají komunisté problémy, je, že KSČM byla od svého vzniku součástí většího a širšího nadnárodního celku, jednoduše řečeno, byla pátou kolonou ruského imperialismu u nás. O tuto dimenzi přišla a zdá se, že nenávratně."

Hraje ještě roli marx-leninismus v jejich myšlení? "Myslím, že ano, protože marxismus-leninismus staví na elementárních přesvědčeních, že věci je třeba řešit zásadně, rázně, bez zbytečných ohledů, že když se kácí les, létají třísky atd."

"Ve společnosti se vždycky najde spousta frustrovaných, zklamaných a intelektuálně natolik slabých lidí, že jsou náchylní k takovým radikálním řešením," říká politolog Bohumil Doležal.

Grebeníček - rudý mainstream

Termíny jako "extremismus" nebo "populismus" komunističtí politici v souvislosti se svou stranou rázně odmítají. Jejich heslo zní "S lidmi a pro lidi". Stále vystupují jako obránci pracujících, jako ti, kdo si v zemi jako jediní zachovali čisté úmysly.

Předlistopadový režim označují za lepší, než ten současný. Miroslav Grebeníček, do převratu učitel dělnického hnutí, byl zvolen předsedou strany v roce 1993 a lze ho označit za hlavního strůjce komunistického vzestupu.

Rázně zatočil s reformisty, kteří uvažovali o změně názvu strany nebo inklinovali k přílišnému odtržení se od minulosti, a zároveň potlačil starou "jakešovsko-štěpánovskou" funkcionářskou kliku.

Takto Grebeníček v jednom z parlamentních vystoupení před pár týdny hodnotil současný stav země:

Grebeníček si myslí, že před listopadem '89 bylo lépe

"Ekonomická a sociální katastrofa byla založena už na počátku 90. let a to diletantskou transformací s otrockým souhlasem s doporučeními Mezinárodního měnového fondu a Evropské banky. Hospodářský růst se prakticky zastavuje, přestože vláda se snaží vyprodat poslední zbytky státního majetku. Napakovaní, často zahraniční rádobyinvestoři mizí z objektů na zelené louce, jiní utlumují výrobu. Skutečným vládcem v zemi je korupce a nekompetentnost..."

Nepopiratelná fakta, že komunisté přivedli stát během čtyřiceti let téměř k bankrotu, způsobili všeobecnou chudobu, zničili společenský život, intelektuální elitu, zemědělství, průmysl i životní prostředí a že ze země udělali sovětskou kolonii si Miroslav Grebeníček nepřipouští. Podle něj začal úpadek 17. listopadu 1989.

"V porovnání s dneškem není pochyb, že předlistopadová podoba socialismu v mnohém převyšovala - z hlediska skutečných každodenních zájmů většiny spoluobčanů - dnes už téměř zrestaurovaný kapitalismus".

Tak jako dům vydává svědectví o lidech, kteří ho obývají, tak i jazyk nejlíp odhaluje politické myšlení.

Grebeníček používá militantní slovník studené války, který se hemží pojmy jako "imperialismus" - pochopitelně západní a americký - a nikoho nenechává na pochybách, že česká vláda je imperialistickým lokajem.

Ukázka z projevu na začátku letošního roku:

"Jestliže jde vláda do nového roku s předsevzetím šetřit na chudých, dále podlomovat sociální jistoty občanů a naproti tomu ustupuje nátlaku silných zemí Evropské unie a na pokyn Spojených států amerických chce vysílat vojenské expedice do Iráku a do Afghánistánu, nezaslouží sebemenší podporu a shovívavost."

Grebeníček nepředstavuje výjimečně tvrdé křídlo komunistické strany. Zjednodušeně bývá označován za představitele jakéhosi rudého mainstreamu, avšak mezi ním a konzervativci na jedné a tzv. reformisty na druhé straně jsou jen malé rozdíly, pro ne-členy strany obtížně postřehnutelné.

Reformista, protože podpořil vstup do EU

Například místopředseda Jiří Dolejš je označován za reformistu, protože se vyslovil pro vstup České republiky do Evropské unie a v rozhovorech bývá ke své straně na komunistické poměry dost kritický. O KSČM říká:

Jiří Dolejš je považován za reformního komunistu

"My bychom rádi byli stranou, která dělá reálnou politiku pro lidi, která je nekrmí pouze hesly na manifestacích. Určitou dílčí modernizaci si představit dovedu, i když velký kus cesty k moderní levici před sebou asi ještě máme. Nemyslím si, že problém je v tom, že jsme se v minulosti oddělili od KSČ. Problém je v tom, že ne vždy upřímně a ne vždycky ve správnou chvíli tuto distanci zopakujeme. Občas jistá radikálnější či hlučnější část strany připomene svoji nespokojenost s přijatými usneseními a určité ohledy některým funkcionářům brání, aby jim dala najevo, že kurs KSČM je jiný. Až nám bude osmdesát možná také budeme s nostalgií vzpomínat na své mládí, ale těch, kteří vyjadřují militantní sklony, těch, kteří by se rádi vrátili před rok '89 třeba i za cenu pendreků, tak těch je stopové množství."

Jeho slova o vztahu strany k minulosti lze však úspěšně a snadno zpochybnit.

Dolejš nepochybně není zastáncem stalinismu, násilí a potlačování svobody - to dává najevo vcelku stabilně, ale zároveň se přímo hlásí k předlistopadové KSČ.

V jednom článku pro stranický deník Haló noviny píše, že distance od špatných praktik minulosti "neznamená popírání nesporného významu prvního historického pokusu o vybudování socialismu a úlohy KSČ v něm - v tom je nesporná kontinuita a KSČM se jí nikdy nemůže vzdát".

Vztah k totalitní historii je pro komunisty klíčový. Nemohou se od ní odstřihnout, protože na ní stojí jejich identita. Nemohou ji označit za bezproblémovou, protože lidé mají paměť.

Demagogií maskují zločiny

Používají tedy různé demagogické postupy, jimiž se snaží zločiny komunismu relativizovat. Právě na této otázce je nejlíp vidět jejich dvojí tvář.

Pragmatik Filip má ve straně podobnou autoritu jako Grebeníček

Místopředseda poslanecké sněmovny a jeden z nejvýznamnějších politiků KSČM Vojtěch Filip bývá označován za pragmatika, za člověka, který má ve straně podobnou autoritu jako Grebeníček, ale je obratnější a dalo by se říct přitažlivější navenek. Co je podle něj česká komunistická identita?

"Myslím, že se sestává zejména z důsledné dialektiky, protože vždy je potřeba překonat určitou etapu a ve třetím zákoně dialektiky se říká, že jenom něco z vývoje zůstává. Komunistická strana Čech a Moravy podle mého nejkritičtěji hodnotila období minulosti a bylo by hloupé, kdyby komunisti chtěli opakovat ty chyby, kterých se v minulosti dopustili a které vedly k pádu jejich autority ve společnosti. Musíte si uvědomit, že ti, kteří chtějí spojovat KSČM s minulostí, mají trošku problém, protože tady existuje KSČ jako politická strana řádně registrovaná ministerstvem vnitra, čili existuje politický subjekt, který nostalgii využívá, a my přesto, že tady taková strana je, získáváme další podporu dalších lidí."

Slova Vojtěcha Filipa pro BBC - jen pro informaci, měl na mysli bezvýznamnou a neviditelnou stranu bývalého aparátníka Miroslava Štěpána.

Zdálo by se, že kontinuita KSČM s totalitní partají je tedy relativní - kdyby tu nebyl například projev Miroslava Grebeníčka z května 2001, pronesený na "celorepublikovém aktivu" k 80. výročí založení KSČ.

V něm se Grebeníček ke KSČ naplno hlásí a cituje jako podporu svých tezí Klementa Gottwalda.

Vojtěch Filip sice minulost hodnotí kriticky, ale jen do té doby, než přijde na konkrétní příklady. Filip navštívil například sraz bývalých pohraničníků ze západní hranice, kteří pronásledovali a stříleli ty, kdo se snažili uprchnout z bolševického ráje. Filip o jejich "práci" říká:

"Ti lidé se brání zcela evidentně tím, že oni plnili zákon, který platil v České republice. Někteří ho dokonce neplnili ani dobrovolně, protože do pohraniční stráže se povolávalo, byla vojenská povinnost. Média, ne lidé, ale média vnutila veřejnosti obraz těchto lidí, jako kdyby dělali něco špatného. A ti lidé nespáchali žádný trestný čin, ti lidé riskovali svoje životy. A když se podíváte, tak nakonec největší kampaň proti nim byla v době, kdy Česká policie, která dělala hraniční režim, musela vytahovat z řeky Moravy osm mrtvých Indů, protože státní hranici se chrání každý stát."

'Očistný rozsudek'

Dalo by se říct, že Vojtěchu Filipovi uniká podstatný detail: demokratické státy si chrání hranice zpravidla proto, aby dovnitř neproudili ilegální imigranti a pašeráci.

Lidé, do nichž pohraniční stráž střílela, nechtěli zvenku dovnitř, ale zevnitř ven.

Jeho argumentace "dodržováním zákona" pak připomíná někdejší obhajobu nacistických zločinců: esesmani přece také zabíjeli nevinné na rozkaz...

Vojtěch Filip je na seznamech spolupracovníků komunistické tajné policie, ale v 90. letech soud rozhodl, že byl registrován neoprávněně.

Novinář Jan Mates, který prostudoval Filipův spis, píše, že v tomto případě je "'očistný rozsudek' jen těžko pochopitelný. Jeho svazek obsahuje řadu důkazů, že s StB spolupracoval dobrovolně a byl velmi iniciativní."

Omluví se KSČM?

Občas se říká, že existují dvě podmínky přijatelnosti KSČM - aby se za prvé přejmenovala a za druhé omluvila za zločiny minulosti.

'Otázku bych položil jinak...'

První je nemožné, druhé naivní, protože komunisté s omluvami nemají žádný problém. Omlouvají se ale vždy za tzv. excesy, které se prostě přihodí v každé době. Další z místopředsedů, Václav Exner:

"Já bych spíš chtěl položit otázku tak - zkusme odstranit ty křivdy, které se dějí v současné době. Já si vůbec nejsem vědom toho, že by nějaké křivdy byly automaticky spojeny s komunismem. Ale například v naší společnosti v poslední době výrazně vzrostl počet vražd. To je věc, kterou přináší společnost jako celek, to není jenom záležitost, která by se týkala - řekněme - té úplně konkrétní vlády. Za situaci, která je u nás, mohou vládnoucí činitelé, včetně nás z parlamentu, nesou určitou odpovědnost. Tak jestliže v období '85 - 89' či '90 bylo průměrně v České republice kolem 75 až 82 vražd, tak v současné době je to už daleko víc než 200 vražd. Bohužel se na tom podílí i nová doba právě tím, že to jsou vraždy mezi podnikateli, že jsou to vraždy na objednávku a podobně. Analogicky můžete slyšet od našich sociologů, myslím českých sociologů, ne sociologů KSČM, že počet sebevražd, které jsou spojeny s tím, že lidé nemají práci, velmi roste. Tady se soustřeďuji teď jenom na otázky, které přinášejí zničení lidského života. "

Na základě podobných konstrukcí mnozí komunisté například srovnávají - a zaznělo to i v poslanecké sněmovně - prezidenty Václava Havla a Klementa Gottwalda.

Havel prý udělil amnestii zločincům a tím de facto nese odpovědnost za to, co ještě spáchají, srovnatelnou s Gottwaldovou odpovědností za teror v počátku 50. let.

Úsilí komunistů zaměnit zlo státního teroru, justičních vražd a rozsáhlých persekucí se zlem, kterého se na sobě svobodní lidé navzájem dopouštějí z chamtivosti, z lásky, z šílenství nebo ze závisti, má lehce prohlédnutelný cíl: přesvědčit co nejvíc lidí, že zlo totalitarismu je jen relativní, přesněji řečeno - je normální, patří k životu.

Komunismus - fašismus

K podobnému účelu slouží snaha zabránit, aby se na jednu rovinu s komunismem kladl stejně zrůdný nacionální socialismus, respektive fašismus. Komunistický intelektuál, místopředseda strany a "reformista" Miroslav Ransdorf prohlásil v parlamentu:

Stranický intelektuál odmítá srovnání komunismu s fašismem

"Podívejme se, jaké byly charakteristiky komunistické ideologie i v těch nejhorších dobách: důraz na racionalismus, věrnost racionalistickému dědictví evropského lidstva. To v žádném případě nekoresponduje s fašismem v jakékoli jeho podobě. Humanismus je hodnota, ke které se komunistické hnutí vždycky hlásilo a je pravda, že fašismus ho programově popíral. Je také pravda, že komunistické hnutí hlásalo rovnost, zatímco fašistická hnutí popírala rovnost a naopak stavěla kult vůdců a hierarchickou strukturu."

Když někdo ze statisíců politických vězňů slyší o "socialistickém humanismu", zřejmě mu běhá mráz po zádech.

Prostě si komunismus pamatuje jinak: pracovní lágry, okradené rodiny, mučení, lidé vyházení ze škol a ze zaměstnání.

Ransdorf rovněž často poukazuje na to, že ve jménu Krista bylo také spácháno mnoho ohavných zločinů a křesťanství se přitom nezatracuje.

I když ponecháme stranou absurditu podobných argumentů - jako by zločiny jedněch mohly umenšit zločiny druhých - zůstává u takového srovnání drobná potíž.

S komunisty se nemluví

Spisovatel Petr Placák, iniciátor petice S komunisty se nemluví, ji vystihuje následovně:

"Zabít člověka můžete třeba i hruškou, přitom to je naprosto nevinný, chutný předmět. Je nutné se dívat, co se říká v křesťanství a co říká komunismus. V křesťanství nikdy nemůžeme najít jedinou větu, která by obhajovala jakékoli násilí v jakékoli formě. Naopak je to učení, které hlásá toleranci a rovnost všech lidí před nějakým vyšší principem. Komunistické učení hlásá opak - hlásá diktaturu proletariátu, třídní boj, třídní nenávist a potom je samozřejmě všechno o něčem jiném."

Co vlastně představuje současná komunistická ideologie, vyznávaná politiky KSČM.

Současná ideologie

Strana má komunismus v názvu, ale její program je napsaný tak, aby vyhovoval ústavě. KSČM v něm slibuje tolik věcí, že kdyby je chtěla uskutečnit, zřejmě by se desateronásobně prohloubil státní dluh.

TEZE Z PROGRAMU zpřísnit podmínky působení hromadných sdělovacích prostředků zúžení pravomocí Ústavního soudu podstatné zlepšení výkonu vlastnických práv státu

Jen občas z programových dokumentů vykouknou teze, které prozrazují, že strana "myslí postaru" - KSČM chce "zpřísnit podmínky působení hromadných sdělovacích prostředků," hodlá prosadit "zúžení pravomocí Ústavního soudu," požaduje "podstatné zlepšení výkonu vlastnických práv státu" a také: "Za základní příčinu stupňujících se problémů světa považuje kapitalismus".

Ke komunismu jako k učení se strana přiznává zejména v názvu - připomeňme, že tato ideologie hlásá převod všech vlastnických práv na komunitu, jejíž členové si budou rovni a budou pracovat pro společné blaho.

Stát odumře jako nepotřebný, ale ještě předtím musí proběhnout proletářská revoluce.

Nikdo dosud nevysvětlil, jestli komunismus je nebo není v rozporu s českou ústavou, která mimo jiné garantuje ochranu vlastnických práv.

Jisté však je, že od roku 1993 platí v České republice zákon o protiprávnosti komunistického režimu, podle něhož je systém z let 1948 - 1949 nahlížen jako "zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný".

A jisté také je, že představitelé KSČM tento zákon ignorují.

Internacionála

Sborový zpěv internacionály provází snad všechny mítinky, oslavy a setkání členů a příznivců KSČM. Většinou jsou to starší lidé, průměrný věk členů přesahuje šedesát let, ale už se objevuje i "dorost".

Jak tito lidé uvažují, proč se s komunismem identifikují a jaké jsou jejich názory je těžké určit - když nejsou mezi sebou, mluví ve frázích anebo setkání s nimi končí poměrně vypjatou konfrontací.

Skupina mladých výtvarníků z jedné umělecké školy udělala experiment, k němuž se rozhodla z důvodů, jež je možno charakterizovat jako umělecké a na tomto místě je není třeba zvlášť rozvádět.

Vstoupili do komunistické buňky na Praze 5 a rok v ní jako řádní členové setrvali, což obnášelo účast na schůzích, ale i rozdávání letáků a provádění volebního dozoru.

Jeden rok v buňce

S Markem Medunou, Petrem Motejzíkem a Jiřím Frantou jsem se sešel a moje prví otázka zněla: jaká je jejich zkušenost, jací byli komunisté, s nimiž se setkali?

Byla to skupina lidí složená z dost různorodých osobností. Jednak tam bylo takové to skalní jádro starých komunistů, kteří byli důchodového věku, a pak tam byli zvláštní lidé středního věku, kteří tam seděli s takovým provinilým výrazem. Dále pár mladých intelektuálů z levicové mládeže a my."

Jaký je komunismus těch lidí? Proč v té straně jsou?

"Jak kdo. Ti starší ideologii moc neřeší, spíš mají určitá dogmata a zhroutil se jim svět. Pak tam jsou lidi jako předseda Drobílek. To je člověk, který se tím živí, je to jeho zaměstnání a technologie moci. Potom tam jsou mladí komunisté třeba z trockistů. U nich by se nějaké ideály daly vystopovat.

Jaký je vztah mezi vedením strany a malou organizací na Praze 5?

To je docela složitá otázka. Mám pocit, že vedení té konkrétní buňky je v úzkém kontaktu s vedením celkovým, ale členská základna dostává informace, které jsou trochu zkreslené, zobecněné a alibisticky uzpůsobené pro generaci starších, která tvoří větší část členské základny.

Členské schůze jsou takovým odpoledním posezením s nadáváním nad sklenkou vína.

Prostředníkem mezi vedením a naší buňkou byl předseda Drobílek. Vše se nám vždy pokoušel formulovat tím způsobem, že vedení se nějak dohodlo a nějak tu stranu vede, protože je to pragmaticky nejvýhodnější, že nemůžeme dávat najevo to, co bychom chtěli. Musíme to maskovat, ale je to výhodné pro dosažení cílů.

Když jste mluvili o vaší zkušenosti z té buňky, mluvili jste o agresivitě lidí, kteří používali termíny jako třísknout s někým o dlaždičky a podobně. Co je tohle za lidi?

Byl to soudruh Danda. Býval činný v lidových milicích, byl jeden ze zakladatelů a setrval v nich do roku 89. Rozdíl mezi ním a ostatními byla v tom, že u něj to byla vysloveně nenávist, u ostatních to byla spíše zahořklost.

Jaká povolání ti lidé zastávali? Byl tam někdo, kdo byl zapojen do předlistopadových struktur?

Dobílek a Danda byli do těch struktur zapojeni. Dál tam byly různé profese od ředitelů škol a lékařů po dělníky.

Přicházeli tam noví lidé, nebo jste byli výjimka?

Když jsme tam vstupovali, tak jsem byli jediní pod čtyřicet. Ale po vyhraných volbách přišli další tři lidé a navíc se rozvinula komunikace s Komunistickou mládeží.

Jak je to se vztahem běžných komunistů k jiným politickým stranám?

Pokud si dobře pamatuju, tak nenávist nebo vztah byl personifikován do konkrétních postav - do Klause nebo do Havla. Ten byl vysloveně negativní figura.

Považujete komunisty za nebezpečné pro českou společnost? Kdyby se strana dostala třeba do vlády, je v tom skryta nějaká hrozba?

Myslím si, že je to určit nebezpečné. Jednak ti, co vidíme v médiích, jsou populisti, kteří se snaží zalíbit, ale to jádro je z větší části složeno z těch ortodoxních komunistů nebo staropartajníků. Jejich názor je založen na zášti a na totalitárním systému. To je největší nebezpečí, které se tam skrývá.

O své zkušenosti z buňky KSČM mluvili Marek Meduna, Petr Motejzík a Jiří Franta.

Voličská základna

Rozpor mezi oficiální tváří KSČM a jejími skutečnými politickými úmysly vyplývá z některých vnitrostranických materiálů.

Komunistická strana stojí také na podpoře lidí s nižším vzděláním a je celkem rovnoměrně rozptýlena po celém území republiky Jan Hartl, ředitel STEM

Například ve sborníku textů z mezinárodní teoreticko-politické konference pořádané OV KSČM v Praze 1 je otištěn následující názor poslance Stanislava Grospiče:

"Bude tedy na nás, aby VI. sjezd KSČM byl nástupem znovuvytváření podmínek pro realizaci komunistického programu (...), který bude vycházet z třídního složení společnosti, bude chápat sociální potřeby lidí, bude (...) chtít změnit tuto společnost a bude pro to vytvářet podmínky, ať na půdě legální, to znamená v parlamentní činnosti, tak samozřejmě někdy i na hraně zákona."

Na počátku 90. let většina komentátorů a politologů věřila, že komunistům budou ubývat hlasy, protože jejich voliči začnou vymírat. Na strukturu voličů KSČM jsem se ptal ředitele Střediska empirických výzkumů Jana Hartla:

"Voličstvo KSČM je tvořeno převážně staršími lidmi, podíl penzistů se dnes pohybuje těsně pod polovinou. V minulosti to bylo podstatně více, v jeden čas tvořili lidé důchodového věku 60 procent voličů. Komunistická strana stojí také na podpoře lidí s nižším vzděláním a je celkem rovnoměrně rozptýlena po celém území republiky."

A proč podle Jana Hartla a jeho šetření KSČM uspěla v minulých volbách? Mimo jiné jí prý nahrál nacionalismus a antiněmectví ostatních stran:

Proč mají zrovna v české společnosti komunisté podporu, a proč ji relativně vysokou měli na rozdíl třeba od Polska a Maďarska už po II. světové válce, to je podle všeho téma na speciální konferenci.

Co s nimi?

Čeští politici si s KSČM dílem nevědí rady, dílem si s ní chtějí uchovat dobré vztahy pro eventuelní příští koalici, kterou by si přála třeba část sociálních demokratů.

Objevovala se řada návrhů, jak vliv komunistů umenšit, ale žádný z nich podle všeho není reálný: ke změně volebního systému na většinový, který by snad mohl extremisty omezit, není v České republice vůle.

Představu, že by se komunisté mohli kultivovat vládní odpovědností považují mnozí politologové za naivní.

Lze tedy alespoň doufat, že mají pravdu sociologové, když prohlašují, že větší než dvacetiprocentní volební zisk mít KSČM nemůže.

Komunisté už asi nikdy nebudou mít sílu, aby v zemi obnovili nějakou formu totality - mohou ale na dlouho narušit celkovou politickou atmosféru a narušit desítky lidských činností, u nichž je svoboda podmínkou úspěchu - od ekonomiky přes školství a historiografii až po kulturu.