Petra Škraňková redaktorka BBC

	'Požíračka mrtvol' podle psychologů prověří hlavně české rodiče

Co se člověku může stát, když se nešťastnou náhodou připlete do cesty běsnícímu maniakovi nebo když ho zavřou do mrazáku.

Jak se nosí šaty napuštěné látkou na balzamování mrtvol: člověku v nich ztuhne krev v žilách a zemře.

To jsou některé z hrůzných historek, které si prý vyprávějí děti a které do knížky pod názvem "Požíračka mrtvol a jiné příšerné historky" shromáždil švédský etnolog Ulf Palmenfelt.

V českém překladu ji teď vydalo nakladalství Albatros, čímž hned vyvolalo zejména u rodičů dětí vlnu rozporuplných reakcí.

Programový ředitel Albatrosu Ondřej Müller BBC řekl, že chtěl zkusit vydat něco výjimečného, zvláštního a také diskutabilního:

"My jsme se skoro báli, že se žádná diskuse neobjeví."

Dětská psycholožka Tamara Cenková s ním souhlasí, debata o tom, zda kniha psychiku dítěte ovlivňuje, nebo ne, je podle ní důležitá.

Média ani rodiče si totiž příliš nevšímají knížek, které na českém trhu vycházejí pro děti.

Švédský folklór v Česku

Podle Albatrosu je ve Švédsku Palmenfeltova kniha hodnocena kladně.

Považují ji tam za sbírku dětského folklóru.

Chtěl jsem zkusit vydat něco výjimečného, zvláštního a také diskutabilního Ondřej Müller, programový ředitel Albatrosu

Ondřej Müller vysvětluje, že v zahraničí je vnímání dětské literatury jiné než v České republice.

"Na knižním veletrhu ve Frankfurtu jsem viděl, jak se rozevírá propast mezi tím, jak je vnímána dětská literatura v Česku a v zahraničí. Týká se to témat, ilustrací a tak dále."

Autor knihy Ulf Palmenfelt sestavil knížku z příběhů, které vyslechl mezi švédskými dětmi.

Na české poměry je "Požíračka mrtvol" něco zcela nevídaného.

Názory na ni rozdělily čtenáře do dvou zhruba stejně velkých táborů.

Jedni tvrdí, že děsit děti takovými příběhy není správné.

A druzí v knížce hodnotí především nadsázku, která může dětem pomoci vymezit se vůči strachu.

Hrůzy mohou pomoci

Psychologové upozorňují, že díky takovým příběhům se děti vyrovnávají se strachem či trápením.

	Příběhy z knihy kolují už několik dní na českém internetu

Hrůzné historky jim pomáhají zvládat strach a uvědomit si reálnost či nereálnost jejich představ.

Podle Müllera se děti na násilí dívají se zvláštní nadsázkou a nevnímají rovinu skutečnosti.

Dětská psycholožka Tamara Cenková ve vydání této knížky vidí spíše prověrku českých rodičů:

"Uvidíme, co jsou rodiče ochotni svým dětem nabízet."

Dospělí by se podle ní měli zamyslet nad tím, zda něco podobného prožívali v dětství a jak to na ně působilo.

"Všichni to na letních pobytových táborech zažili. Rodiče by měli zvážit, v jakém věku může dítě takovou knihu číst," říká Cenková.

Každý to vidí jinak

Každé dítě je velká osobnost sama o sobě a jeho vnímání jednotlivých knížek a příběhů závisí na výchově, které se mu dostává, a také na jeho nervové soustavě.

"Pokud je dítě labilní, prožívá například různá sociální traumata, pak takový příběh může jemnou nervovou soustavu rozvířit a mohou se objevit noční děsy," uvádí psycholožka.

Takový příběh může jemnou nervovou soustavu rozvířit a mohou se objevit noční děsy Tamara Cenková, dětská psycholožka

Knížka švédského etnologa Ulfa Palmenfelta je doporučena dětem od deseti let věku.

Podle Tamary Cenkové jsou děti kolem deseti let velmi vnímavé a jejich intuice ještě není úplně uzavřena:

"S bohatou představivostí, kterou mají, si některé věci mohou představovat tak dokonale, že si některé hrůzy zvnitřní."

Proto by hororové příběhy doporučila dětem starším.

Podobná kniha "příšerných historek", které si mezi sebou vyprávějí české děti, zatím sestavena nebyla. Ani psychologové ani vydavatelé nevědí o nikom, kdo by je sbíral.

O tom, jak sbírka švédského etnologa fascinuje české děti i dospělé, svědčí to, že příběhy z této knihy kolují už několik dní na českém internetu.