Tereza Zavadilová redaktorka BBC

	Kožený si před lety koupil irské občanství

V Česku se dá koupit občanství několika států, ve většině případů jde o daňové ráje.

Nejčastěji se nabízejí pasy ostrovních států v Karibiku či Tichém oceánu.

Mezi nejdražší destinace pro "občanství chtivé" zákazníky patří ostrov Dominica.

Za pas zájemce zaplatí přes čtyři miliony korun. Poměrně levně vyjde pas souostroví Kiribati - ten vyjde jen na něco přes milion korun.

A kdo si druhá občanství obvykle kupuje?

"Po tom druhém pasu, respektive druhém občanství, se v naší kanceláři poptávají lidé, kteří v ČR podnikali a svoje podnikání ukončili a teď mají zájem přestat být daňovými rezidenty ČR," říká Jiří Vařil z firmy CBC Praha, která tuto službu zprostředkovává.

Druhý pas vše neřeší

Zjednodušeně řečeno, jde o lidi, kteří mají velký osobní majetek a nechtějí z jeho výnosů v Česku platit daně.

	Za pas na ostrov Dominika zaplatíte přes čtyři miliony korun

Nejde tedy obvykle o aktivní podnikatele, těm stačí přenést sídla svých firem do daňových rájů.

Ovšem vzhledem k tomu, že tuzemskými nejslavnějšími držiteli cizích pasů jsou právě stíhaní podnikatelé, cizí pas pro část klientely může sloužit jako pojistka před přílišným zájmem policejních orgánů.

To připouští i Jiří Vařil. Podle něj jde ale často o nerealistické představy, protože policie ve většině států při stíhaní zločinců spolupracuje:

"Já se prostě domnívám, že fakt toho, že si člověk pořídí jiný pas, je určitým ztížením práce pro orgány činné v trestním řízení při stíhání toho potenciálního pachatele, ale rozhodně ničím jistým jako pojistkou."

"Daleko větším ztížením pro ty orgány by představoval fakt, kdyby uprchl, a nemusí to být daleko, stačí třeba na Ukrajinu. Stačí do míst, kde není konzistentní policejní systém, který po tom člověkovi bude schopen efektivně pátrat."

Česko 'měří každému stejně'

I Radka Kovářová z ministerstva vnitra upozorňuje, že cizí občanství může případné stíhání či vyšetřování zkomplikovat. Dotyčný se mu prý ale zcela vyhnout nemůže:

Člověk, který získá občanství jiného státu, je povinen vrátit českému státu české doklady Radka Kovářová, ministerstvo vnitra

"V některých trestních kauzách, nebo pokud je ten člověk propojen, nebo je třeba stíhán v ČR. To chci upozornit, že to, že má jiné občanství, neovlivňuje."

"Protože jestli na našem území spáchá trestní čin, tak je stíhaný podle našich zákonů. Ať je to český občan nebo cizinec."

Česká policie nijak nemonitoruje, kdo z Čechů získá druhé občanství. Naopak, člověk se k tomu musí dobrovolně přiznat.

"Člověk, který získá občanství jiného státu, je povinen vrátit českému státu české doklady. Pokud tak neučiní, spáchá přestupek," říká Radka Kovářová.

Pokud si Čech koupí cizí občanství, v zásadě podle českého právního řádu pozbývá tuzemské. S některými státy se o nových občanech Česko podle Radky Kovářové vzájemně informuje:

"Ona probíhá určitá výměna informací s jinými státy. Třeba mezi státy, jednou za měsíc které mezi sebou mají nějaké lepší vztahy, tak se informují o tom, třeba kolik lidí z naší republiky zažádali v tom konkrétním státě."

"Nicméně jsou státy, které tyto informace vůbec nepodávají."

Rozhodně prý ale nejde ze strany ministerstva vnitra o žádné prošetřování. Tím, že někdo nabyde, třeba koupí, cizí pas, prý nejde o spáchání trestného činu.

Policie tedy nemá problém ani s firmami, které občanství prodávají.

"Pokud je to pro tyto státy legální, tak naše úřady s tím žádný problém mít nemusejí. Samozřejmě se může stát, že mezi těmito firmami jsou nějaké podvodné firmy, ale to se nedá podvodně říci," dodává Radka Kovářová z ministerstva vnitra.

Druhý pas aneb jak naplnit státní kasu

Mnohé ze zemí, jejichž pasy se dají koupit, samy vyhlásily takovéto programy ve snaze naplnit státní kasu, poznamenává Jiří Vařil:

	Podle odborníků existují řádově desítky Čechů s koupenými pasy

"Ty původní státy, které nabízely tyto ekonomické systémy občanství, tak to vnímaly tak, že jsou na světě lidé, například z bývalého Sovětského svazu, jejichž pasy nejsou třeba relevantní k vydávání nějakých víz."

"Oni se prostě domnívali, že přitáhnou investory, kteří se fyzicky usadí v dané zemi, koupí dům, začnou tam podnikat a tím zvýší hospodářský růst."

Takový program mělo v devadesátých letech třeba Irsko - a v rámci něj získal tamní pas Viktor Kožený. Kolik za něj tehdy mohl zaplatit ?

"Otázka je, kolik ve výsledku konečně zaplatil, protože Kožený je člověk, který nikdy neplatil, co slíbil. Měl zhruba za půl milionu liber koupit nemovitost, a půl milionu tam měl složit na nějaký účet, což byly jeho investice, které zůstávaly jeho majetkem. Řádově nějaké desítky, možná do sto tisíc liber, byly nějaké poplatky či úplatky, které tam zaplatil."

"Já se domnívám, že nákup té nemovitosti a skládání depozitů bylo fiktivní. Tak si myslím, že na tehdejší dobu to Koženého vyšlo v řádu milionů korun, do pěti milionů korun," dodává Jiří Vařil.

Možná právě kvůli neblahé světové proslulosti českého podnikatele Viktora Koženého Irsko koncem devadesátých let od programu ekonomického občanství ustoupilo.

Spousta zemí jej však stále nabízí.

Odborníci odhadují, že Čechů s koupenými pasy existují řádově desítky.