Ondřej Štindl redaktor BBC

Každému člověku, který emigroval a který chce mít znovu české občanství, by to mělo být umožněno Ivan Medek

Kabinet nepodpořil senátní návrh, který prodlužoval lhůtu, během níž emigranti mohli o občanství požádat. Lhůta vypršela v září 2004.

Mohlo by se zdát, že patnáct let od revoluce v roce 1989 je dost dlouhá doba na to, aby ti emigranti, kteří o české občanství stojí, je také získali.

Věc je ale komplikovanější. Například teprve ve druhé polovině 90. let přestala platit naturalizační dohoda, uzavřená ještě před druhou světovou válkou mezi Československem a Spojenými státy, která dvojí občanství vylučovala.

Podle senátorky Jitky Seitlové, která vládou odmítnutý návrh předkládala, je stále hodně těchzahraničních Čechů, kteří by o tuzemské občanství stáli a ještě je nemají.

Vysvětluje také, proč pro mnohé z nich byla lhůta do loňského září krátká:

"Shánění podkladů je obtížné - často museli Českou republiku opustit velmi rychle. Také nemají představu o tom, jak vypadá české právo. Vzdálenosti jsou velké a lidé velmi těžko získávají informace a orientaci v legislativě."

Co dělat, když lhůta uplynula?

"Museli by žádat jako jakýkoliv cizí občan o české občanství. Požádají, 5 let je doba tzv. dlouhodobého a pak trvalého pobytu. Po pěti nebo až po deseti letech mohou získat české občanství."

"To ale jedině v případě, že tady mají trvalý pobyt. Tím by ale podle platného zákona vždycky ztratili občanství druhého státu, ve kterém pobývali nebo žili," říká Jitka Seitlová.

Vláda chce situaci řešit jakousi komplexní novelou zákona o občanství. Na ministerstvu vnitra se na ní ale zatím nepracuje.

Asi za půl roku by měl úřad vládě jen předložit analýzu toho, jak otázku řeší jiné evropské země - pracuje na ní už rok.

Formální záležitost

Část života prožil v emigraci publicista Ivan Medek. Podle něj by možnost žádat o navrácení českého občanství měla být pro emigranty časově neomezená:

"K takovému prodloužení mělo dojít už dávno, a nebo získání občanství nemělo být vůbec omezeno, protože k tomu není žádný důvod."

"Je to čistě formální záležitost. Každému člověku, který emigroval a který chce mít znovu české občanství, by to mělo být umožněno."

Podle Ivana Medka je vztah české společnosti a emigrace značně komplikovaný.

Závist jedněch, suverenita druhých

Svou roli v tom podle Medka hraje na jedné straně jistá míra závisti a nechuti ke všemu, co přesahuje úzké obzory, a na straně druhé někdy přehnaná suverenita, s níž někteří emigranti na domácí půdě vystupují.

V cizině je stále mnoho Čechů, kteří by chtěli zpět české občanství

Vztah společnosti doma a emigrace, který byl v česku komplikovaný i ve vzdálené minulosti, pak poznamenávají i další nedorozumění.

Jako příklad podle může Ivana Medka posloužit známý verš Viktora Dyka "opustíš-li mě, zahyneš", který je často citován jako odsudek emigrace:

"Ten verš tak nebyl míněn – Dyk ho nepsal na adresu emigrace, nýbrž na adresu českých poslanců ve Vídni, kterým hrozil, že když opustí myšlenku svobodného státu, tak zahynou. S emigrací to nemělo nikdy nic společného."

"Nicméně se v tomto kontextu užívá a mnoha lidem se to líbí. I vzdělaní lidé si myslí, že je to určeno emigraci. Na takových omylech je u nás postaveno spousta společenských postojů a je třeba proti nim něco dělat, i když je to velmi často beznadějné," říká Ivan Medek.

V kontextu postkomunistických zemí je v Česku někdy projevovaná averze k emigrantům spíš neobvyklá.

Podle Medka to ale může mít i historické kořeny - například v polské kultuře hrál exil podstatnou roli už v 19. století.