Ondřej Štindl redaktor BBC

Ústav národní paměti by měl mít funkci vzdělávací a osvětovou

Skupina senátorů se domnívá, že ano. V úterý prezentovala plán na vytvoření Ústavu národní paměti.

Tato instituce by podle tvůrců návrhu zákona měla být jednak vzdělávací a osvětová, spravovala by všechny archivní fondy, které souvisí komunistickými represemi, starala se o jejich zpřístupňování, bádala v nich a zveřejňovala výsledky.

Zároveň by měla také poskytovat státním orgánům podklady pro vydávání lustračních osvědčení.

Dosavadní model, kdy archivní fondy spravují různá ministerstva - především resort vnitra - zpracovatelé návrhu nepovažují za dobrý.

Osvětová činnost

Patronem iniciativy je místopředseda senátu za ODS Jiří Liška. Ten vidí hlavní úkol ústavu v osvětě:

Samozřejmě by to mělo být zázemí pro ty, kteří budou brát jako svoji celoživotní náplň se vracet do minulosti a dělat osvětovou činnost Jiří Liška, místopředseda senátu za ODS

"Především by se tam vytvořilo zázemí pro lidi, kteří chtějí tyto archivy otevírat a ne, aby tam byli lidé, kteří si myslí, že čím méně toho budeme vědět, tím to bude lepší."

"Samozřejmě by to mělo být zázemí pro ty, kteří budou brát jako svoji celoživotní náplň se vracet do minulosti a dělat osvětovou činnost."

Reakce úřadů, které v současné době archiválie týkající se komunistického represivního systému spravují, je podle Lišky ovšem odmítavá:

"Všichni jsou přesvědčeni, že to, jak se to dělá nyní, je správné. Nejlepší by podle nich bylo, kdyby se na současném stavu nic neměnilo."

Obtížný přístup k dokumentům

Badatelé, kteří se semináře účastnili, měli pro státní instituce především kritická slova.

Například Petr Blažek z Ústavu pro soudobé dějiny říká, že se při své badatelské práci často setkává se snahou zpřístupnit toho co nejméně.

Vznik nové instituce by znamenal i reorganizaci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu

Úředníci podle něj spisy například označují za materiál, na nějž se zákon o archivech nevztahuje. Petr Blažek popisuje i další taktiku:

"Současná civilní rozvědka mi například poskytla dokumenty ve svazku ideového spolupracovníka, ve který bylo několik desítek bílých nebo začerněných papírů."

"Podle výkladu rozvědky obsahovaly dokumenty cizí jména, respektive tzv. 'zahraniční subjekty', a podle jejich výkladu archivního zákona je v jejich kompetenci tyto dokumenty začernit."

Vznik Ústavu národní paměti by znamenal mimo jiné i reorganizaci současného Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

Jeho někdejší mluvčí Tomáš Hornof v té souvislosti připomíná, že kvůli své příslušnosti k policii má ÚDV potíže s tím, aby se poznatky, které publikuje, dostaly mezi širokou veřejnost:

"ÚDV je útvar ministerstva vnitra, potažmo policie, a je svázán služebními předpisy platnými pro jakýkoli policejní útvar."

"To znamená, že všechny materiály, které vytvoří, musejí být tištěny tiskárnou ministerstva vnitra a jako takové jsou neprodejné."

Zájem mládeže

Všeobecně se předpokládá, že veřejnost a především mládež nemá o věci související s komunistickou represí velký zájem.

Podle Tomáš Hornofa studenti o informace z komunistického režimu zájem mají

Tomáš Hornof ale říká, že na svých přednáškách na středních školách udělal opačnou zkušenost.

"Studenti středních škol 'hltají' všechny informace, které dostanou, a v diskusích mi říkají, že vlastně nemají možnost, jak informace, které jsem jim sdělil já, jinou cestou získat."

"Nemůžeme chtít po studentech gymnázia, aby trávili život po knihovnách a v archivech a vyhledávali si potřebné údaje," uvádí Hornof.

Seminář o Ústavu národní paměti sledoval i náměstek ministra vnitra Vladimír Zeman. Podle něj by toho vznik nového ústavu moc nevyřešil a kritiku těch, kteří archiválie v současné době spravují, odmítá.

Ministerstvo vnitra kritiku odmítá

Za některé problémy pak podle něj nemůže ministerstvo, ale zákonodárci.

"Pokud jsou kritické připomínky, pak se týkají především některých neujasněností a mezer v současných zákonech."

"Na některých z nich se prostřednictvím poslaneckých návrhů podíleli i naši zákonodárci."

"Například to, že za jeden list s některými záznamy StB platilo padesát korun, vyplývá z toho, že zákonodárci opomněli změnit zákon o správních poplatcích,“ uvádí Vladimír Zeman.

Česko - slovenská spolupráce?

Na Slovensku existuje Ústav paměti národa už dva roky, v jeho čele stojí Ján Langoš.

Myslím ale, že po ustanovení Ústavu paměti národa a po dvou letech činnosti jsou archiváři našimi nejbližšími spojenci Ján Langoš, Ústav paměti národa

Říká, že ani na Slovensku úřady převod archiválií pod zprávu ústavu nijak nevítaly. Postupem doby se ale situace změnila.

"Když začala debata o zpřístupňování svazků Státní bezpečnosti, jako se první ozvali archiváři, že si nenechají rozbít fondy a zničit archivní uspořádání dokumentů."

"Myslím ale, že po ustanovení Ústavu paměti národa a po dvou letech činnosti jsou archiváři našimi nejbližšími spojenci."

Ján Langoš také říká, že jeho ústav by potřeboval mít v Praze partnerskou instituci. Předmětem zájmu obou by byla společná československá minulost.

Slovenský ústav zkoumá dobu od roku 1939 do roku 1990. Jeho český protějšek by se měl zabývat jen obdobím po roce 1948.

Někteří historici to kritizují, podle nich byly základy totality položeny už během války a v období těsně po ní.