Archiválie se o nahlédnutí dostávají obtížně a pomalu

Takový závěr lze udělat z událostí minulého týdne, kdy média informovala o úspěšné při herečky Jiřiny Bohdalové proti ministerstvu vnitra, které na seznamu uveřejnilo její jméno, i o učiteli na katolické teologické fakultě Stanislavu Prokopovi, který s StB spolupracoval a na seznamu nebyl.

Zveřejňování dokumentů komunistické tajné policie se tedy potýká se značnými problémy.

Prakticky občan by podle zákona měl mít právo nahlédnout do svazků někdejší StB. Dva roky po přijetí zakona však zájemci stále narážejí na mnohé potíže. Nejde přitom jen o to, že mnohé dokumenty byly především těsně po listopadu 1989 skartovány.

Šnečí tempo ministerstva

I existující archiválie se k zájemcům o nahlédnutí dostávají obtížně a pomalu. Zpřístupňování dokumentů garantuje ministerstvo vnitra.

Jeho mluvčí Marie Masaříková připouští, že v těch případech, kdy lidé žádají o nahlédnutí do svazků, které nebyly vedeny přímo na ně, dochází ke zpoždění v řádu měsíců:

"Pokud občan žádá o nahlédnutí do svazku na nějakou jinou osobu, tak v této chvíli je ta doba o měsíc až dva delší. Ale doufáme, že v nejkratší době budeme pevně dodržovat zákon, takže občan bude do devadesáti dnů informován."

Stovky žadatelů

Podle Masaříkové bylo žádostí velké množství. Je zcela běžné, že občan žádá o nahlédnutí na stovky osob. Ministerstvo zaznamenalo i případy, kdy jeden občan žádal o nahlédnutí do svazku na 1500 osob.

Navíc ministerstvo vnitra snižuje stavy svých zaměstnanců, proto nyní nebylo možné vyřídit žádosti obratem.

Nad zveřejňováním svazků StB dohlíží také parlamentní komise. I podle jejího člena, poslance ODS, Jana Vidíma trvá zveřejňování často déle, než ukládá zákon:

"Na komisi, v které pracuji, se obrátilo asi dvanáct občanů. Dlouhá je již doba, než občan požádá a než se mu vůbec nějaký státní orgán ozve s prosbou nebo s žádostí o strpení, aby mohly příslušné doklady vyhledat a zpřístupnit."

Sabotáž ministerstva

O poznání kritičtěji vnímá činnost ministerstva vnitra předseda Sdružení Archivy Přemysl Janýr:

"V žádném případě, který nám je znám, nebyla dodržena zákonná lhůta. Byla překročena v řádu několika měsíců a někteří čekají na odpověď více než rok."

Podle Janýra je podobně katastrofální situace se zveřejněním evidenčních záznamů bezpečnostních složek StB, podle zákona 107 z roku 2002 nové, kde to pracovníci ministerstva vnitra prakticky sabotují.

Utajené svazky

"Informace o spolupracovnících StB, kádrových příslušnících StB, informace o svazcích StB, jak svazky rozvědky a její spolupracovníci, tak kontrarozvědky, tady chybí celá řada osob, svazků, jenom z kontrarozvědky soudíme, že 10 000 svazků je prakticky utajených," vypočítává Janýr pochybení ministerstva.

Janýr dále upozorňuje, že stejně tak je to u přes 300 osob z první zprávy rozvědky spolupracovníků rozvědky nebo kádrových příslušníků, jejichž jména a údaje měly být zveřejněny, ale zveřejněných je asi osmnáct.

Badatelé, kteří se zajímají o nedávnou českou minulost, si nestěžují jen na podle nich nedostačnou pružnost místních úřadů. Polemické reakce vzbudil i návrh zákona o archivnictví, který by podle kritiků mohl zkomplikovat přístup k archiváliím s ohledem na ochranu osobních údajů.