Daniel Kaiser analytik BBC

Komunisté zůstávají na ocet - zatím

Ve středu v noci se ale na sestavení vlády údajně dohodli s lidovci a unionisty a jejich nová dohoda navíc obsahuje i tzv. protikomunistickou pojistku.

Všechny tři zúčastněné strany si musí nechat dohodu posvětit u svých grémií.

Znamená uzavření dohody, že se ČSSD zalekla případné negativní odezvy veřejnosti? Politologové se domnívají, že voliči jsou vůči možné účasti KSČM ve vládě spíše apatičtí.

Studenti v pohotovosti

Na pražském Václavském náměstí už několik týdnů vždy ve středu probíhají demonstrace za odstoupení Stanislava Grosse. Postupem času protestujících ubývá - místo několika stovek lidí se jich nyní účastní jen pár desítek občanů.

Máme pocit, že otrlost politiků dosáhla takové míry, že menší protesty ztrácejí smysl a že účinný by byl protest pouze masový Jan Hron, student

Studenti jsou ale v pohotovosti pro případ, že by se premiér o komunisty jasně opřel.

Podle studenta bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Jana Hrona, který spoluorganizoval akademickou petici za Grossovu rezignaci, by studenti uspořádali na Václavském náměstí masovou demonstraci.

"Pokud by došlo k tomuto scénáři, považovali bychom to za velké selhání ČSSD a svolali bychom proto velkou demonstraci."

"Máme pocit, že otrlost politiků dosáhla takové míry, že menší protesty ztrácejí smysl a že účinný by byl protest pouze masový a velký," domnívá se student Jan Hron.

Spolupráce nebo podpora?

Scénář tiché spolupráce s komunisty každopádně pro některé předáky v ČSSD stále zůstává strategickou variantou.

Případnou reakci veřejnosti nechce šéf poslaneckého klubu Michal Kraus, který by se sám prý komunistickému řešení raději vyhnul, předjímat:

Spolupráce to je o něčem jiném, tady by šlo o podporu Milada Emmerová, ministryně zdravotnictví

"V tuto chvíli to nikdo z nás neví. Buď by to mohla prověřit přímo ta situace, pokud by nastala, anebo nějaký hloubkový průzkum veřejného mínění. V tuto chvíli lze jen těžko odhadovat, jaké reakce by to ve společnosti vyvolalo."

Ministryně zdravotnictví Milada Emmerová už z hněvu ulice strach nemá:

"Já si myslím, že to není pravděpodobné, protože když budu mluvit za zdravotnictví, tak jsem přesvědčena, že právě s podporou komunistů, a doufám, že všech ostatních poslanců s rozumem v hrsti, že to bude jaksi podpořeno."

"Vždycky jsem z toho měla trošku obavu, že bychom byli osočováni ze spolupráce s komunisty, ale spolupráce to je o něčem jiném, tady by šlo o podporu," říká Milada Emmerová.

Absence protestů jako alibi?

Tu část ČSSD, která tlačí na kooperaci s KSČM, povzbudila skutečnost, že se po předminulém pátku, kdy komunisté ve sněmovně pomohli premiéru Grossovi přežít pokus o vyslovení, nekonaly žádné veřejné protesty.

Kvůli ČT demonstrovalo na Václavském náměstí 100 000 lidí

Situace ovšem tehdy byla poněkud nepřehledná, příště už by se menšinová vláda ČSSD musela o komunisty opřít zřetelně, a takto jasná spolupráce socialistů s komunisty by podle studentských aktivistů dala k velkým demonstracím srozumitelný podnět.

V takovém případě by se k vysokoškolákům přidali i přátelé scénáristy Břetislava Rychlíka, iniciátora protestů, které loni na podzim přinutily premiéra Grosse stáhnout šéfa Úřadu vlády a bývalého velitele Pohotovostního pluku VB Pavla Přibyla.

"Připojil bych se určitě, zdálo by se mi to hrozné, ale že bych něco sám organizoval... To spíš budu něco spoluorganizovat. Je ale zajímavý a silný moment, je tu nová mladá generace lidí, kteří většinu svého života prožili už v demokracii a nechtějí si tyhle věci nechat líbit," domnívá se Břetislav Rychlík.

Statisíce lidí v ulicích

Student Jan Hron předpokládá, že v momentě evidentního propojení ČSSD a KSČM by se jemu a jeho přátelům podařilo zaplnit přinejmenším horní polovinu Václavského náměstí.

Doufám, že by veřejnost zareagovala. Pro bývalé politické vězně je tento způsob vlády naprosto a zcela nepřijatelný Naděžda Kavalírová, Konfederace politických vězňů

"Pokud se tam sejde deset tisíc lidí, tak to znamená, že to lidem tak moc nevadí. Pokud by přišlo padesát tisíc a víc, nebo sto tisíc lidí, znamená to, že společnost je na konkrétní politickou situaci naštvaná a zkrátka chce něco dělat," uvádí Jan Hron.

Kromě různých tzv. veřejně známých osobností už se studenti domlouvali i v některých médiích, že o jejich demonstraci budou v předstihu informovat.

Morální pomoc by poskytla podle své předsedkyně Naděždy Kavalírové také Konfederace politických vězňů.

"Já doufám, že by veřejnost zareagovala. Pro bývalé politické vězně je tento způsob vlády naprosto a zcela nepřijatelný," upozorňuje Naděžda Kavalírová.

Scénárista Rychlík je o poznání skeptičtější. Odhaduje, že na demonstrace by moc lidí nepřišlo. Češi už mu totiž připadají příliš apatičtí.

Apatický národ

Skeptický je i ředitel agentury Factum Invenio, sociolog Jan Herzmann.

Podle něj sice neexistuje žádný hloubkový průzkum veřejného mínění Čechů k této otázce, o možných postojích obyvatel však lze usuzovat na základě jiných průzkumů zkoumajících postoje veřejnosti a její preference.

Komunisté by zřejmě nevadili třetině Čechů

"Největší část by zřejmě představovala tzv. mlčící většina, tedy lidé, kteří by sice nebyli nijak extrémně spokojeni s takovým vývojem, ale k žádné akci by se neodhodlali," domnívá se Jan Herzmann.

Připomíná, že se nesmí zapomínat na to, že poměrně velká skupina by takové spojení, zvláště pokud by mělo latentní formu, tedy bez přímé účasti komunistů ve vládě, podpořili. Podle velmi hrubého odhadu by mohlo jít o třetinu populace.

Podle Jana Herzmanna politická angažovanost obyvatel klesá, o čemž svědčí také účast ve volbách, která má klesající tendenci. Rostoucí apatie má podle sociologa několik důvodů.

"Lidé jsou otráveni politikou jako takovou a nedávají dostatečně přednost jiné variantě. Mnozí by neprotestovali z toho důvodu, že mají pocit, že i když se věci změní, stejně to nebude lepší."

Svou roli hraje podle Herzmanna i skutečnost, že každá velká akce potřebuje skutečně velký impuls a výrazné vůdce v čele – a právě ti podle něj na veřejné scéně chybí.

"Protesty koncem 80. let měly v čele významné osobnosti, které nemusely být populární v tom smyslu, jak tomu slovu dnes rozumíme - zpěváci, herci a tak podobně. Byl to disent. Ale dnes takový disent proti většímu podílu komunistů na vládnutí v tomto státě nemáme," soudí Jan Herzmann.