Adam Drda analytik BBC

Česká vláda se dobrovolně nerozpustila, což se čekalo.

Sociální demokraté se mohli jen těžko otočit na podpatku - a po dlouhých týdnech, během nichž stáli neochvějně za premiérem Stanislavem Grossem, zčistajasna změnit politiku kvůli US-DEU.

Ale už samotný fakt, že si vzali týden na rozmyšlenou a návrh unie okamžitě neodmítli, naznačuje "možnosti dalšího vývoje".

Když ale Gross slíbil, co Klaus chtěl, oznámil prezident, že s přijetím demisí stejně počká, protože vláda se možná bude dál rozkládat

Vypadá to, že jeho režisérem nebude Gross ani šéf lidovců Miroslav Kalousek, ale, jak už to v zemi bývá, spíš prezident Václav Klaus. Politické události z posledních dnů do sebe začínají zapadat.

Unie svobody-DEU vyzvala prezidenta, aby řekl, že v případě pádu vlády pověří jednáním o sestavení nového kabinetu opět sociálního demokrata. Václav Klaus požadavku promptně vyhověl - sice své stanovisko "opentlil" drobnými výhradami, ale na souhlasu to nic nemění.

Dostal tím Stanislava Grosse do krajně nepříznivé situace - ČSSD cítí jako důležité, aby se neocitla v opozici, a to byl jeden z hlavních důvodů, proč Grosse držela v premiérském úřadě. S ním vláda stojí a padá.

Teď prezident sociálním demokratům nepřímo vzkazuje: když se aférami ověšeného, neobratného a malou většinou zvoleného šéfa zbavíte, nic vám nehrozí, budete ve Strakově akademii pokračovat.

Pro velkou část ČSSD je to mocné lákadlo. O to větší, že lidovci opakovaně deklarovali vůli v koalici pokračovat - "jenom" bez Grosse. Další účast ve vládě je zásadně důležitá i pro Unii svobody/DEU, v žádné jiné už zřejmě nikdy nebude.

Václav Klaus argumentuje tím, že za stávající politické situace zřejmě neexistuje jiná vládní většina, než "stojedničková" koalice.

Na jednu stranu je to pravda, protože ODS nechce mít nic společného se sociálními demokraty, o komunistech ani nemluvě - a sociální demokraté se zas zaklínají, že s KSČM nechtějí vládnout. Na straně druhé je třeba si všimnout, co z prezidentova postupu může vyplývat.

Václav Klaus postupně dostává Stanislava Grosse do pomyslných kleští. Nejdřív odmítl přijmout demisi tří lidoveckých ministrů - a podmínil takový krok tím, že premiér ve sněmovně požádá o důvěru vládě.

To se dalo vcelku racionálně vysvětlit: Klaus chtěl stůj co stůj zabránit tomu, aby komunisté vládu skrytě ovlivňovali, chtěl, aby se jasně ukázalo, která poslanecká většina vlastně v zemi rozhoduje.

Když ale Gross slíbil, co Klaus chtěl, oznámil prezident, že s přijetím demisí stejně počká, protože vláda se možná bude dál rozkládat.

De facto tak Grossovi brání, aby kabinet rekonstruoval podle svých představ, a poté zkusil získat důvěru sněmovny - a žene ČSSD k tomu, aby se Grosse jako překážky zbavila.

Navíc tu vzniká situace, kdy si prezident v personálních vládních záležitostech nárokuje poslední slovo.

Věcně to ústavě neodporuje, ale je otázka, jestli konstrukce českého demokratického - a zdůrazněme, že nikoli prezidentského - systému s něčím takovým počítá.

Teď se takový postup akceptuje jako obrana proti vzestupu komunistů, ale je rozumné zavádět ho jako precedens pro budoucnost?

Sociální demokracie je rozpolcená strana, a když už si Stanislava Grosse jednou zvolila za předsedu, těžko ho může náhle vyměnit.

Pokud to udělá, rozjede se v ní na plné obrátky mocenský boj a bude dál upadat a dál ztrácet voliče. Může si za to jistě sama, ale pro příští časy není rozumné ten úpadek prohlubovat.

Představa, že její místo na levici obsadí komunisté, může být za jistých okolností lákavá snad jen pro ODS, která by tím měla zajištěnou vysokou podporu vyděšených voličů.

A může být taky lákavá pro Václava Klause, jakožto "čestného", ale pořád ještě předsedu občanských demokratů.