Ondřej Štindl analytik BBC

Vítězství to bude svým způsobem docela snadné - okolnosti mu totiž přihrály slabého protivníka - premiéra Stanislava Grosse.

Navíc ten protivník má k dispozici neustále se zmenšující manévrovací prostor, v mnoha ohledech je dnes už fakticky bezmocný, spojenci ho opouštějí jeden po druhém. Například to, jaká shoda včera zavládla mezi prezidentem a Unií svobody je docela pozoruhodné.

Prezident se v tuto chvíli může jevit jako poslední hráz, která brání nástupu komunistů ke zprostředkované nebo dokonce přímé moci

Vhodný okamžik k alespoň jakž takž důstojné rezignaci Stanislav Gross už dávno propásl, teď se už zdá, že premiér má jen velmi malou šanci nějak naaranžovat okolnosti svého pravděpodobného odchodu, ať udělá cokoliv, bude to působit dojmem, že k tomu byl dotlačen někým jiným.

V současné chvíli pro něj fakticky neexistuje způsob jak vzdorovat prezidentovu tlaku.

Předseda vlády se sice proti němu může ohrazovat s tím, že Václav Klaus svým jednáním vystupuje z ústavního rámce, k ničemu mu to ovšem nebude.

Ústava je, pokud jde o okolnosti výměny ministrů, skutečně velmi vágní, čehož Václav Klaus velmi šikovně využívá.

Navíc neexistuje nějaký arbitr, který by mohl rozsoudit, zda si ústavní činitelé v současné krizi počínají podle pravidel. Prezident si prostě ta pravidla vykládá po svém, řekněme, velmi tvůrčím způsobem.

Stanislav Gross ho k tomu ovšem nepřímo vybídl, když dal jednoznačně najevo, že chce zůstat premiérem prakticky za každou cenu.

Prezident tu cenu teď zvyšuje a předsedovi vlády nakonec nezbude než přikývnout, žádnou páku na Klause nemá. Dost možná mu to stejně k ničemu nebude. Za případné ponížení si samozřejmě bude moci sám.

Za Václavem Klausem v tuto chvíli navíc stojí ta část veřejnosti, kterou vyděsilo páteční hlasování o důvěře vládě a role, kterou v něm sehrála KSČM.

Prezident se v tuto chvíli může jevit jako poslední hráz, která brání nástupu komunistů ke zprostředkované nebo dokonce přímé moci. Současné prezidentovy kroky ale svým významem přesahují momentální krizi.

Václav Klaus pravděpodobně neporušuje Ústavu, pohybuje se však mimo rámec dosavadních ústavních zvyklostí - lépe řečeno - vytváří ústavní zvyklosti nové, jichž se zřejmě hodlá držet i při jmenování a obměňování vlád příštích nebo je přinejmenším mít v záloze jako eventualitu.

Větší část politické scény ho v tom podporuje, v zádech má i veřejné mínění. Možností situace využívá beze zbytku.

Lidovecký předseda Miroslav Kalousek byl v rámci parlamentní debaty označen za "sjednotitele sociální demokracie". S podobnou ironií se o Stanislavu Grossovi jednou bude možná mluvit jako o "otci českého poloprezidentského systému".