|
Klaus jde Grossovi po krku | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Situace ve vládě a ve stranách, z nichž se nedávno skládala nebo dokonce ještě skládá koalice, je dlouhodobě neudržitelná. Členové vlády veřejně vyhlašují podmínky, za nichž zůstanou, pak je zase změkčují nebo je vyhlašují znovu. Tak například ministryně školství Buzková v pondělí řekla, že pokud v hlasování o důvěře vládu přímo nebo nepřímo zachrání komunisté, z kabinetu odejde. Jako by jí nestačilo, že nepřímo už komunisté vládě pomohli v pátek. Ministr vnitra Bublan mluvil nejdříve stejně jako Buzková, v pondělí si to ale rozmyslel a další podmínky si neklade. Neprůhledně lavíruje také vicepremiér pro ekonomiku Jahn, který do mikrofonů opakuje, že vláda komunistům neudělala jediný personální ústupek, přitom podle zpráv z útrob jeho úřadu už je odhodlaný skousnout nepřímou podporu, tedy odchod poslaneckého klubu KSČM ze sněmovny. Dva ministři za Unii svobody přijdou ve středu na vládu s návrhem kolektivní demise, a pokud by se k nim socialisté nepřipojili, podají prý ji sami. Zavázalo je k tomu v pátek vedení strany. Jenže jeden z unionostické dvojice, předseda strany a vicepremiér Němec ani v pondělí neuměl jednoznačně vyloučit, že by si s premiérem Grossem nezačal znova. Toho lavírování je tolik, že se Klausovi nelze divit, když demise odcházejících ministrů zdržuje a čeká, jestli jich nakonec nebude víc. Je přitom zřejmé, že Klaus sleduje dlouhodobější strategii, totiž utopit Grosse v jeho vlastní šťávě, a že se mu proto brnkání na nervy koaličníků hodí. Prezident a premiér teď postupují k opačným cílům: zatímco Gross stávající situaci prodlužuje jakoby v naději, že se objeví nějaké spásné řešení, Klaus zřejmě chce jakýkoliv pohyb a vládní váhavce ponouká k nějakému rozhodnutí. Gross se pokouší zamlžit skutečné děje, Klaus se naopak mlhu vytvářenou premiérem kolem mocenské osy ČSSD-KSČM snaží rozfoukat. Lidovci opuštěná sociální demokracie se začala opírat o komunisty, kteří jí v pátek ve sněmovně nepřímo pomohli přežít hlasování o nedůvěře. To byl jasný, ustanovující akt nové mocenské konstelace. Přesto se různí ministři za sociální demokracii, i ti, o nichž se myslelo, že jsou antikomunisté, pokoušejí tvářit, že se zatím vlastně nic neděje. Podobné tendence doutnají i v provládnější části Unie svobody. Ozvěnou těchto politických manévrů jsou pak různé nepřesné komentáře v novinách, podle nichž za nepřímou účast komunistů na vládních obchodech nese stejnou vinu jako Gross také Kalousek a podle nichž se ODS s návrhem na vyslovení nedůvěry o hlasy komunistické frakce ucházela úplně stejně jako ČSSD. Hlavní zprávou přitom zůstává, že předseda vlády v pátek překročil zapovězenou čáru směrem ke komunistům. Je v zájmu prezidenta, ODS a mezitím už i KDU-ČSL, aby si toho všimlo co nejvíc lidí. Proto Klaus Grosse nutí, aby se vracel zpátky a čáru překračoval znovu. Proto by se mu hodilo, kdyby u toho Gross byl co nejosamělejší a v té trapné chvilce na něho bylo dobře vidět. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||