Ondřej Štindl analytik BBC

Ryze český styl v architektuře podle odborníků zatím neexistuje

Během předposledního březnového víkendu křižovala Čechami a Moravou auta s kosmopolitním obsazením a zvláštním úkolem: vybrat laueráty na cenu Grand Prix za architekturu.

Členové poroty soutěže Obce architektů v nich jeli na obhlídku přihlášených projektů.

Pět z šesti porotců je přitom ze zahraničí, udílení ceny je tedy organizováno takovým způsobem, který víceméně eliminuje osobní vazby a zášti, jež často deformují tuzemský kulturní život.

Mezinárodní způsob výběru zároveň umožňuje vystavit českou architekturu evropskému srovnání.

Jediný český zástupce v porotě, historik architektury Zdeněk Lukeš, tvrdí, že i díky tomu úroveň soutěže postupem doby stoupá.

Účastníci soutěže Grand Prix podle Lukeše patří k absolutní české špičce mezi architekty.

Architekti, kteří produkují běžnou, spotřební architekturu (například rodinné domky) tuto soutěž neobesílají, protože vědí, že nemají šance na výhru.

Specificky český styl neexistuje?

Zahraniční porotci měli pro realizace, které viděli, slova uznání.

Například britského porotce, architekta Michaela Hopkinse, na posuzovaných projektech zaujala velká pečlivost v detailech:

Největší dojem na mě udělala invence, jakou místní architekti projevují i při práci s relativně lacinými materiály Michael Hopkins, britský architekt a porotce Grand Prix

"Největší dojem na mě udělala invence, jakou místní architekti projevují i při práci s relativně lacinými materiály, třeba s galvanizovanou ocelí. Pokud chce architekt při užití takového materiálu uspět, vyžaduje to velice tvrdou práci."

Předseda poroty, finský architekt a profesor Bengt Lundstena ovšem v posuzovaných realizacích nevypozoroval něco, co by se dalo označit za specificky český styl.

Za ryze českou architekturu by možná označil pouze některé jednotlivé stavby.

Jak říká, v dnešní době rychlé komunikace architekti vědí o tom, co dělají jejich kolegové na opačném konci světa. A na projektech je to také vidět.

Podle dalšího člena poroty, slovenského architekta Lubomíra Závodného, existují mezi českou a slovenskou architekturou silné vazby.

Rozdíl vypozoroval v tom, že v České republice je více vidět hledání pravdivosti a pragmatičnosti.

"Každému na Slovensku říkám, že v Česku je to "více doopravdy". Na Slovensku se zase více pracuje s city a nevím, jestli je to v architektuře dobře," vysvětluje slovenský architekt Závodný.

Do evropské špičky zatím Česko nepatří

V mezinárodním srovnání zatím česká architektura nedopadá nejlépe.

Absolutní špičkou evropské architektury jsou podle Zdeňka Lukeše Švýcaři, Rakušané, ale i Slovinci, Španělé a Portugalci.

Propast mezi českou a evropskou architekturou se ale přece jen pomalu zaceluje.

"Je to dáno tím - a je to i případ letošního ročníku Grand Prix - že celá řada mladých architektů už prošla praxí ve velice renomovaných kvalitních ateliérech právě v těchto zemích," dodává Zdeněk Lukeš.

V mezinárodním srovnání zatím česká architektura nedopadá nejlépe

Stejně jako v jiných evropských zemích i v České republice je více staveb, které do architektonické soutěže není možné přihlásit.

Nejvíce novostaveb, především v oblasti bydlení, spadá do kategorie katalogových domů ve stylu často vysmívaného "podnikatelského baroka".

Podle Bengta Lundsena může boom často nekvalitní architektury souviset i se změnou životního rytmu, i v architektuře se zrychlil.

Lidé očekávají, že bude dům hotov co nejdříve, což architekty staví do těžké situace.

Potřebují totiž čas, aby mohli dům dobře navrhnout a skutečně se nad ním zamyslet.

V úrovni většiny domů nabízených v katalozích Zdeněk Lukeš nevidí změnu. Je to podle něj pořád stejný kýč a nevkus.

"Je to stále stejná falešná hra na něco, co vypadá jako hrad nebo zámek nebo barokní vila a všechno je to z plastu."

Optimistická vize?

Přesto vidí záblesky na lepší časy. V České republice se začíná rodit střední třída a její příslušníci, například lékaři nebo právníci, chtějí reprezentovat.

Volí tedy podstatně kvalitnější, střízlivější a praktičtější architekturu. A takových staveb se objevuje čím dál tím víc.

Slovenský architekt Lubomír Závodný sází na osvětu, která snad časem přinese nějaké plody. To, že lidé jsou ochotni kvalitní architekturu přijmou nebo v ní i žít, mu potvrdila i letošní soutěž.

Současná architektura směřuje i k neofunkcionalismu

Při posuzování projektů viděl stavbu, která v sobě nesla prvky designu a nových materiálů a přitom v něm jeho majitelé opravdově žili.

"Ti lidé se ho dotýkali, žili s ním a já tvrdím, že se s ním i sžili. A to je úžasné," nadšeně popisuje Závodný.

I předseda Rady Obce architektů Oleg Haman cítí pozitivní trend. A procento dobrých staveb se podle něj začíná zvedat.

Lidé si uvědomují, že za stejné peníze mohou získat daleko lepší a kvalitnější dům. Souvisí to s osvětou a výchovou veřejnosti k dobré architektuře.

V současné době přibývá v Česku lidí, kteří vyžadují dobré interiéry a odtud směřují k dobrým domům.

Daleko více lidí žádá objekty, které splňují estetické a funkční nároky srovnatelné s evropskými zeměmi.

Jak říká Oleg Haman, nahrává tomu i současný styl, který směřuje k minimalismu a neofunkcionalismu: "Ale není to dogma. Dnes je povoleno všechno."

O nositelích Grand Prix je po víkendovém jednání poroty rozhodnuto. Odborná i laická veřejnost se s nimi bude moci seznámit 4. května.