Daniel Kaiser Praha

Majtelé domů chtějí, aby jejich domy ulici prozářily

Například historické jádro Prahy se podle různých kritiků začíná podobat jedné velké cukrárně. Jak se ale vlastně barvy na fasády domů vybírají?

Vykvetla Praha po pádu komunismu do krásy nebo se naopak pod novými barvami definitivně ztratil její duch, ta tolik opěvovaná magie místa?

Žádný konečný, obecně platný názor neexistuje. Například historik architektury Zdeněk Lukeš je vcelku spokojen, nicméně občas ho některé křiklavé fasády zaráží.

Proti šedi komunismu

Vysvětluje si je jako doznívající reakci na šeď komunismu:

"Tím, že všechno bylo za komunistů v hrozném stavu, mají lidé ještě dnes podvědomě snahu udělat ty věci co nejvýraznější.

"Na počátku 20. století se na fasádách používaly naprosto běžně tmavé tóny, ale dnešní majitelé chtějí, aby jejich dům vypadal čistě a ulici prozářil, takže tíhnou spíše k velmi světlým barvám.

"U nás žije většina lidí v panelových domech a jsou tak obklopeni věčnou šedí. V momentu, kdy mají možnost se přestěhovat třeba do historického centra, tak mají tendenci přebarvovat fasády," vysvětluje historik architektury Zdeněk Lukeš.

Vyloženě pozitivně hodnotí proměnu Prahy známý londýnský architekt českého původu Jan Kaplický.

"Je to naprosto zásadní změny. Když si sednete v kavárně Slavia nebo půjdete po nábřeží, tak najednou uvidíte, že Praha je barevná.

"Jestli někdo říká, že je to krok zpátky, tak je to naprosté bláznovství a nehoráznost, protože konečně po mnoha a mnoha letech Praha září. Vždyť poslední opravy se dělaly ve třicátých letech," říká z Londýna českoanglický architekt Jan Kaplický.

Památkáři radí

Prostě co vkus, to názor. Čí vkus ale rozhoduje? V centru Prahy - a zhruba podobně to probíhá i v dalších historických městech - navrhují barvu fasády odborníci z Národního památkového ústavu.

Barevnost se volí podle slohového zařazení fasády a také podle prostředí, ve kterém objekt v dnešní době stojí Olga Ambrožová

Zjišťují, jaké odstíny nesl dům v různých historických fázích a z těch, které se jim zdají únosné i pro dnešní dobu, dávají vybrat majiteli domu.

Poslední slovo má ovšem odbor památkové péče magistrátu, jinde v republice takzvané obce s rozšířenou působností.

Olga Ambrožová, náměstkyně ředitele Národního památkového ústavu, vysvětluje, jak původní návrh na barvu vzniká.

"Barevnost se volí podle slohového zařazení fasády a také podle současného kontextu, podle prostředí, ve kterém objekt v dnešní době stojí.

"Na místě se nechává dělat několik barevných vzorků, z nichž se vybírá ten, který na daném místě vypadá nejvhodněji," říká Olga Ambrožová.

Památkáři trvají na tom, aby se natíralo minerálními barvami, většinou vápennými, které jsou prodyšné, neboli dovolují zdem dýchat a navíc jsou matné.

Praha bývala barevná

I tak jsou někdy syté až až. Podle Ambrožové to nemusí vadit, podobně jako architekt Kaplický i ona tvrdí, že Praha před komunismem bývala barevnější i ve srovnání s jinými evropskými městy.

"Prahy bývala v minulosti velmi pestrá. Někteří odborníci nám vytýkají, že nepoužíváme ty syté barvy, které se v 16. či 17. století používaly," připomíná náměstkyně ředitele Národního památkové ústavu Olga Ambrožová.

Frekvence, s jakou se v Praze stále natírají domy, si vysvětluje i tím, že se často mění majitel a že české země patří do řekněme německého kulturního prostoru, kde všechno musí vypadat jako nové a lidé málo ocení patinu.

I v tomto syntetickým barvám nakloněném prostoru se ovšem některé nové fasády vymykají - například nedávno zrekonstruovaný barokní palác v Panské ulici číslo popisné 5, natřený prasátkově růžovou barvou.

Nerespektování odborníků

Olga Ambrožová tvrdí, že majitel přání památkářů prostě nerespektoval:

"U tohoto objektu vlastník nerespektoval odborné vyjádření památkového ústavy a natřel objekt, jak uznal sám za vhodné. Bezprostředně po natření objektu jsme se obrátili na magistrát, aby vlastníkovi uložil pokutu a zajistil nápravu. Věc je zatím v jednání."

Že by se vzepřel přání památkářů, ovšem majitel paláce, firma Copa, ústy svého manažera Petra Bělovského, rázně popírá. Kdyby památkáři nechtěli, nemohla prý by společnost Copa dostat kolaudaci.

"Vzhledem k tomu, že objekt byl zkolaudován a nedostali jsme žádnou oficiální stížnost či rozhodnutí, že jsme porušili nějaký předpis, tak máme za to, že jsme neporušili žádné památková nařízení," tvrdí Petr Bělovský z firmy Copa.

Ať už má pravdu kdo chce, růžová fasáda paláce už na dálku celkový optický dojem z Panské ulice jednoznačně narušuje. Historik architektury Zdeněk Lukeš předpovídá, že křiklavých fasád postupem času ubyde:

"Je to náraz doby a časem se to utlumí."