|
Bez značek a semaforů je prý jízda bezpečnější | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pokud by byly silnice holé, bez dopravních značek, semaforů i čar, řidiči by prý po nich jezdili opatrněji, byli by ohleduplnější a více by sledovali dění kolem sebe.
Holé silnice už vyzkoušeli v části Nizozemí, ve Frísku. A uživatelé si takovou jízdu pochvalují. "Pro mě je to velmi bezpečné. Jezdím na kole a všichni teď jezdí spořádaně vpravo a vlevo, společně s auty, společně s chodci. Je to opravdu bezpečné," svěřuje se Nizozemec. Svou první holou silnici má už i Británie. Otevřena byla tento týden v centru Londýna. Nebezpečí pro bezpečí Otcem myšlenky je nizozemský dopravní expert Hans Monderman. Ten úspěšnost svého nápadu dokazuje na nižší nehodovosti na zkoumaném úseku: "Lidé sice často říkají, že je to nebezpečné, ale právě ten pocit, že je takové řízení nebezpečné, je nutí k tomu, aby se na silnici chovali pozorně a bezpečně," zdůrazňuje s tím, že příčinou většiny dopravních nehod je právě nepozornost. "Nemám rád název holé silnice. My silnice měníme tak, aby byly v souladu se životním prostředím. Vysazujeme u nich stromy a vytváříme novou městskou architekturu. Vytváříme veřejný prostor," ohrazuje se Hans Monderman. Myšlenku Hanse Mondermana neodmítá ani vedoucí oddělení BESIP českého ministerstva dopravy Robert Šťastný. Myslí si, že většina českých řidičů by se chovala stejně - zklidnila by se a byla by opatrnější. "Problém ale je, že kultura našich řidičů není tak daleko jako kultura řidičů v Británii nebo v Nizozemí. Dokazuje to statistika mrtvých na silnici. V Británii a Nizozemí je v přepočtu na počet obyvatel polovina mrtvých se srovnání s Českou republikou," argumentuje Šťastný. Neukáznění čeští řidiči Idea holých silnic by tedy podle něj narazila na to, že část řidičů by se chovala jako doposud: nezklidnila by se, spěchala by a nadále byla agresivní.
"Nejprve je zapotřebí eliminovat extremisty na silnicích, pak můžeme zkoušet další opatření. Tím zásadním krokem je vynucení základních pravidel, jako je dodržování rychlosti a přednosti v jízdě," vysvětluje šéf BESIPU Robert Šťastný. Za pravdu mu dává i statistika ve Francii. Tamní zkušenosti ukazují, že snížení úmrtnosti na silnicích o třetinu se podařilo dosáhnout právě tvrdým vynucováním pravidel. Nadbytek značek škodí "U nás pravidla pro část řidičů stále neplatí," připouští Robert Šťastný. "Vezměte si, kolik českých řidičů jezdí na červenou, kolik jich překračuje plnou čáru. To v Británii či Nizozemí téměř nevidíte. Proto tam na řidiče mohou být kladeny větší nároky." Část Mondermanova nápadu ovšem jde na českých silnicích zavést již teď - omezit počet značek na nezbytné minimum. Obecně totiž platí, že pokud je dopravního značení nadbytek, pak škodí. "Vidíme chaos ve značkách, místy je jich mnoho a navzájem se popírají," souhlasí Robert Šťastný. "Teď už je to hlavně úloha krajských dopravních úřadů. Často ale vidíme, že i dva týdny po skončení prací na silnici tam naprosto zbytečně zůstává omezení rychlosti na třicet kilometrů a podobně." |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||