Martina Mašková, Ivan Kytka zpravodajové BBC

Klasická kina stále častěji ustupují multiplexům

Takové zážitky nabízely po desetiletí svým návštěvníkům biografy.

S nástupem společenských, kulturních a technologických změn v poslední době jsou ale klasická, jednosálová kina na ústupu.

I o tom se chystají diskutovat odborníci a filmoví fanoušci v pražském kině Světozor na festivalu Dny evropského filmu.

Nezávislá produkce

"Kino Aero a kino Světozor se zatím jakžtakž udrží, ale při větších investicích, si na provoz nevydělají," připouští Ivo Anderle, ředitel pražského kina Aero.

Tato dvě alternativní kina se specializují na nezávislou produkci, umělecké filmy, dokumenty a klubová představení.

V Praze je kvalitní, alternativní dramaturgie základní podmínkou, aby se jednosálové kino udrželo Ivo Anderle, ředitel kina Aero

"V Praze je kvalitní, alternativní dramaturgie základní podmínkou, aby se jednosálové kino udrželo."

"Ale kino musí být i sociálním centrem, kam lidé nejdou jen kvůli filmu," dodává Jiří Anderle.

Domnívá se, že na venkově není tržní síla zájemců o alternativní kino tak velká.

Digitalizaci považuje Anderle za velkou výzvu do budoucna. Vybavit v současné době kina digitální technologií ale představuje další velkou investici.

I prosperující kina v Praze by pro svůj další rozvoj podle Anderleho potřebovala dotaci.

"Museli bychom si najít partnery, ať už státní, či soukromé subjekty.“

Čekání na kopii

V digitalizaci vidí poslední šanci pro mizející malá kina Jan Jíra.

Ve filmovém průmyslu se pohybuje od šedesátých let, vedl několik kin, v devadesátých letech byl ředitelem Ústřední půjčovny filmů, Lucernafilmu a filmové distribuční společnosti Cinemart.

Když se dnes udělá třeba 40 kopií atraktivního filmu, rozplynou se v multiplexech a malé kino čeká dva až tři měsíce Jan Jíra

"Vidím v tom jedinou možnou naději. Pokud majitelé řetězců, které ovládají vše od hollywoodských produkcí až po sítě multiplexů zas nevymyslí něco, aby zhoršili výstup kopií," říká Jan Jíra.

"Když se dnes udělá třeba 40 kopií atraktivního filmu, rozplynou se v multiplexech a malé kino čeká dva až tři měsíce," dává příklad Jíra.

Další nevýhodou pro menší biografy je fakt, že filmy brzo vycházejí na nosičích a dostávají se do videopůjčoven.

"Konzervativní Britové vědí, že kino je součást národní kultury, v Česku je to na okraji," posteskl si Jíra.

Mrzí ho také, že v Česku neexistuje obdoba britského Filmového institutu, který by se na podporu špičkové kinematografie zaměřil.

Podle Jana Jíry je škoda, že ministr kultury Pavel Dostál nemůže už celých deset let prosadit zákon, který by dal na podporu kinematografie další 3 % z rozpočtu.

Britská tradice

Zemí s jednou z největších kinematografických tradic je Velká Británie. Britští tvůrci stáli před více než sto lety společně s bratry Lumierovými u zrodu filmového umění.

Ve velkých centrech lidé nejen nakoupí, ale zajdou si i na film

Už v roce 1917 byly v zemi tři tisíce kinosálů, z nichž některé stojí dodnes. V Británii, stejně jako jinde v Evropě ale vedou multiplexy.

Jejich podíl na návštěvnosti činí zhruba sedmdesát procent a především ve velkých městech "válcují" menší a nezávislá kina.

Důvody jsou nasnadě: v Británii jsou lidé zvyklí jezdit i do kina autem. Multiplexy na okrajích města nabízejí snadné parkování služby a komplexy, v kterých jsou umístěny poskytují i další zábavu a rozptýlení.

Potíž je v tom, že repertoár oněch multiplexů je poněkud uniformovaný a pro náročného diváka působí někdy sterilně.

Kino pro 23 diváků

V Británii však také existuje kolem tří stovek klubových kin a to nejen ve velkých městech.

Vůbec nejmenší klubová scéna ve Walesu oslavila před dvěma lety padesát let své existence. Má kinosál pro 23 diváků a v pořadníku na klubové členství je dalších sedmdesát čekatelů.

Oblíbeným místem milovníků světové kinematografie v Londýně je Institut současného umění nedaleko Buckinghamského paláce.

Ten důsledně vyhledává originální autory a filmová díla ze zahraničí, včetně takových zemí jako je Írán, Irák či Afghánistán.

V některých místech je obtížné provoz malých kin udržet, ale klubová či repertoárová kina se mohou částečně spolehnout na dotace Britského filmového institutu. V některých případech je po konzultacích s veřejností sponzorují také místní radnice.

Návštevnost roste

Lokální kina jsou považována za jednu z institucí, kolem které se odehrává společenský život na malých městech a které přispívají k sociální soudržnosti.

Kopie na filmovém pásu jsou dražší než digitální varianta

Jsou místem, kde se lidé mohou setkat a podobně jako v místní hospůdce osvěžit či napravit sousedské vztahy.

Britskému filmovému institut jde také o to, aby měli lidé přístup k menšinovým žánrům či různým jazykovým verzím filmových snímků.

Hodlá prot investovat třináct miliónů liber do toho, aby menší kina byla vybavena digitálními obrazovkami.

Digitální kopie filmů jsou totiž desetkrát levnější než klasické filmové pásy.

Přes velkou konkurenci půjčoven videokazet a filmů na digitálních discích návštěvnost britských kin od roku 1998 prakticky nepřetržitě roste, podílí se na tom i úspěšné původní britské snímky.

Svou roli tu možná hraje i skutečnost, že Británii a zejména Londýn vyhledávají stále častěji pro svá natáčení producenti amerických velkofilmů.