Mikuláš Kroupa redaktor BBC

Samotné vyhlášení zákazu kouření situaci mnohdy neřeší Kateřina Langrová, ředitelka České koalice proti tabáku

V Irsku nebo Itálii se nesmí kouřit v hospodách, v jiných zemích je omezeno kouření na veřejných prostranstvích či sportovištích. Hospody musejí mít nekuřácké místnosti.

V Česku platí už 15 let zákon, který zakazuje kouření v restauracích v době hlavního jídla.

Nutno dodat, že ho ne každá restaurace dodržuje, protože pokuta za porušování zákazu kouření je v Česku výjimkou.

Česká koalice proti tabáku, která zveřejnila program s názvem "Nekuřácký podnik", doporučuje, aby zdejší firmy včetně restaurací zavedly tvrdě nekuřácký režim.

Noční můra pod názvem "zákaz kouření" straší nejen kuřáky samotné, ale i české hostinské.

Česká koalice proti tabáku navrhuje, aby se firmy přidaly k západoevropskému trendu, tedy aby zakázaly kouření ve všech prostorách svého podniku.

Takové opatření se prý vyplatí. Firmy budou mít výkonnější zaměstnance, méně zničeného nábytku a zmenší se nebezpečí požáru z cigaretového nedopalku.

Samotný zákaz věci neřeší

Ale jak věc prakticky řešit, když ve firmě pracuje například padesát procent kuřáků? Kateřina Langrová, ředitelka České koalice proti tabáku říká:

Zákaz kouření se prý vyplatí i v restauracích

"Každý zaměstnanec má právo na nekuřácké pracovní prostředí. Samotné vyhlášení zákazu situaci mnohdy neřeší a vede k tomu, že zaměstnanci pak kouří někde schovaní a vystavují i svého zaměstnavatele dalším rizikům."

"Vede to také k tomu, že následky zákazu se zobrazí v produktivitě práce. Protože závislost na nikotinu je závislost jako každá jiná, projeví se abstinenčními příznaky, mimo jiné neschopností soustředit se. Takže z čistě zištného ekonomického hlediska by to mohla pro zaměstnavatele být zátěž."

To, že majitel podniku zakáže kouřit svým zaměstnancům, není v Česku až tak výjimečné. Podnikatelé si rychle spočítají, že se jim to finančně vyplatí.

Méně běžným jevem je zákaz kouření týkající se i klientů, kteří firmě přinášejí ekonomický zisk.

Zákaz kouření se však údajně vyplatí i v restauracích.

"Tam, kde byly zavedeny nekuřácké restaurace, se zjistilo, že je to pro provozovatele ekonomický přínos. Například v New Yorku byly provedeny studie, které to potvrzují. Na každého kuřáka existují dva nekuřáci, kteří by rádi přišli do nekuřáckého prostředí. Obava z odlivu hostů je planá," soudí Kateřina Langrová.

Morální apel z Bystřice

První direktivní zákaz kouření v hospodách, které patří městu, vyhlásila Bystřice nad Pernštejnem. Podle starosty města Josefa Novotného je k tomu více než z ekonomických důvodů vedl morální apel:

Nekuřácká, osmdesátiprocentní majorita v našem městě a v celé republice by měla mít zastání Josef Novotný, starosta Bystřice pod Pernštejnem

"Bezprostředním místním impulsem je převaha mladých, kteří začínají kouřit. Řekli jsme si, že bychom s tím měli něco dělat. Kouření s sebou přináší nepořádek třeba na koupalištích a v prostorách kulturních domů."

"Nekuřácká, osmdesátiprocentní majorita v našem městě a v celé republice by měla mít zastání. Ta trpí tím, že nemáme z 20 hospod v městě žádnou nekuřáckou."

Město Bystřice nad Pernštejnem se stalo prvním, kde se zastupitelé rozhodli tvrdě aplikovat české zákony na ochranu zdraví občanů.

V Česku platí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, který nedovoluje v restauracích kouřit v době oběda.

Pokud mají hospody místnost oddělenou pro nekuřáky, není to pak problém. V ostatních restauracích maximálně vyvěsí tabulku, že v době oběda se nekouří. Kuřáci to ale nedodržují a restauratéři jim v tom většinou nebrání.

Obavy ze ztráty klientely

Podle Martina Hraby, majitele jedné hospody nedaleko Karlova náměstí v Praze, by zákaz kouření pro jeho restaurační zařízení problém určitě byl.

Mnozí restauratéři se obávají odlivu klientely

"Naše klientela je mladá a zvyklá kouřit. Pokud by se to týkalo pouze nás, bylo by to selektivní vyřazení z normálního konkurenčního boje, znamenalo by to pro nás téměř krach."

"Museli bychom se orientovat na jinou skupinu obyvatel, což by bylo obtížné, neboť v okolí je mnoho podniků, kteří se na jiné skupiny obyvatel orientují," říká Martin Hraba.

Jaká by byla situace při striktním celoplošném zákazu kouření?

"Takový zákaz by se týkal všech, tak by to zas až takový dopad na nás nemělo. Klientelu bychom asi neztratili, protože by situace v jiných podnicích byla stejná. Ale nastal by zmatek, lidé by chodili kouřit ven, byl by problém třeba s placením," dodává Martin Hraba.

Paličatý národ?

"Jsme národ Švejků, ale i národ paličatý. Není tu ještě taková osvěta jako v zahraničí, kde nekouřit je předností a kouření je známka nižšího společenského zařazení," dává hostinskému Martinu Hrabovi za pravdu i klinická psycholožka Zdeňka Sládečková, která v Praze vede poradnu pro odvykání kouření.

Boj proti tabáku zatím mezi Čechy velkou odezvu nezaznamenal. Naopak, v roce 2003 spotřeba tabáku vzrostla téměř o 16 procent.

V České republice kouří asi třetina populace, z toho více mužů než žen. Na následky kouření zemře ročně šest set padesát tisíc Evropanů. Dalších třináct milionů trpí chronickými zdravotními problémy.