Daniel Anýž redaktor BBC

Velký problém je stále kontrola přístupu k tabáku

Výzkum, jehož výsledky byly v úterý zveřejněny, zkoumal jednotlivé země podle šesti protikuřáckých kritérií.

Například hodnotil ceny cigaret k výši mezd, dále podle zákazu kouření na veřejných místech či na základě toho, jak stát pomáhá lidem, kteří se snaží přestat s kouřením.

Nejlepší protikuřáckou politiku mají podle studie Island, Velká Británie a Norsko, nejhorší Česká republika a Lucembursko.

Proč Česko dopadlo tak špatně? Jedním z kriterií, které Česku hodně přitěžuje, je nízká cena cigaret. To platí i Lucembursko.

Luk Joosens, který pro Evropskou unie srovnávací studii zpracovával, k tomu BBC řekl:

"Porovnali jsme ceny cigaret s celkovou životní úrovní v jednotlivých zemích. Lucembursko je jednou z nejbohatších evropských zemích, ale ceny za cigarety jsou tam velmi nízké."

To podle Joosense láká do Lucemburska dokonce i kuřáky z jiných zemí. Co se týče cen cigaret, je Lucembursko prostě odstrašující.

Jak Joosens dále upozornil, Lucembursko nemá žádný zákaz tabákové reklamy, a krabičky cigaret tam ani nemusí být označeny varováním o zdravotních rizicích.

Nezávazná studie

Více než šedesátistránková studie po jednotlivých zemích nic nepožaduje, ani je k ničemu nezavazuje. Přímo se tedy nabízí otázka, jaký měla význam. Měla některé země jen pochválit a jiné pokárat?

"Účelem není někoho zahanbit, ale ukázat v tomto srovnání oblasti, kde se můžete zlepšit. Například Británie si vede obecně dobře, ale má zatím velmi špatnou ochranu nekuřáků," odpovídá Luk Joosens.

V Belgii, odkud Joosens pochází, prý zase musejí udělat mnohem více na poli prevence kouření, o čemž se prý už také diskutovalo v belgickém parlamentu.

Podle Joosense měla studie podnítit země k lepší politice kontroly tabákových výrobků.

Dražší cigarety v Česku

Česká vláda učinila tento týden v tomto smyslu poměrně důležité rozhodnutí, když rozhodla postupně cigarety výrazně zdanit. Za dva rok by tak jedna krabička měla stát okolo sedmdesáti korun.

V oblasti protikuřácké politiky na sebe Česká republika vzala ale ještě mnohé další a mnohem těžší závazky - a to když vloni v červnu podepsala celosvětovou Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku.

Ta po zemích, které k ní přistoupily, požaduje důslednou ochranu nekuřáků před tabákovým kouřem.

Problematikou úmluvy a jejími dopady do českého práva i reality se zabývá Kateřina Langrová, ředitelka České koalice proti tabáku. Jak podle ní vypadá například ochrana nekuřáků na pracovišti, v teorii i v praxi?

"Paragraf 133 zákoníku práce hovoří o tom, že každý nekuřák má právo na nekuřácké pracovní prostředí. Ve skutečnosti podle průzkumu víme, že více než polovina nekuřáků má zkušenosti s tím, že byla nucena pracovat v místě, kde byli vystaveni tabákovému kouři."

Centra proti kouření

Podle mezinárodní úmluvy, ke které se Česko připojilo, by státy měly mít rozvinuté programy péče o napravené kuřáky či o ty, kdo se pokoušejí přestat kouřit.

Pokud by se v Česku z daní z tabáku vyčleňovalo jedno procento, za rok by se shromáždilo 150 milionů korun Kateřina Langrová

A to je bod, kde je Česko, jak ostatně potvrdily zmíněné závěry srovnávací evropské studie, prakticky na nule. A potvrzuje to také Kateřina Langrová:

"Rámcová úmluva o kontrole tabáku jednoznačně doporučuje, aby léčba závislosti na tabáku byla začleněna do zdravotnického systému. To je bod, který Česká republika nesplňuje."

Podle Langrové se ovšem blýská na lepší časy - letos by mělo být otevřeno prvních pět center pro léčbu zmíněné závislosti, příští rok by mělo takových center fungovat již deset.

Hrazení léčby tohoto typu lékařům je ovšem podle ředitelky České koalice proti tabáku v nedohlednu, stejně jako proplácení léčby odvykajícím.

Kateřina Langrová ovšem dále upozorňuje, že je stále řeč o dílčích bodech obecnější protikuřácké politiky. Podle ní ale Česko zatím postrádá systém, který by jednotlivé aktivity na tomto poli sdružoval a koordinoval:

"Velký problém je stále kontrola přístupu k tabáku. Na ministerstvu zdravotnictví je na tuto obrovskou oblast vyčleněno pouze půl úvazku."

Podle názoru Kateřiny Langrové by ani nemělo být těžké najít pro takový fond prevence kouření peníze. Jedním ze zdrojů by mohla být část daní z prodeje tabákových výrobků.

"V zemích střední Evropy je ona část obvykle stanovena na půl až dvě procenta. Pokud by se v České republice z daní vyčleňovalo jedno procento, za rok by se ve fondu shromáždilo 150 milionů korun," odhaduje Kateřina Langrová z České koalice proti tabáku.