Krabička cigaret podraží v příštích dvou letech asi o 13 korun.

Česká vláda tak vyhověla požadavkům Evropské unie, která ceny cigaret v tuzemsku dlouho kritizovala.

Stát si navíc od zvýšení spotřebních daní z tabákových výrobků slibuje více peněz ve státní pokladně.

Podle odborníků budou však Češi i přes citelné zdražování kouřit pořád stejně.

Odnaučí podle Vás zdražení cigaret více kuřáků kouřit?

Mělo by být v Česku zakázáno kouření na veřejných místech?

Své názory můžete poslat prostřednictvím formuláře v pravém sloupci, chcete-li, aby byly následně zveřejněny na této stránce, nezapomeňte prosím vyplnit své jméno a město, kde bydlíte.

Jsem kuřák. Přijde mi normální nezapalovat si v blízkosti lidí, kteří nekouří. Na zastávce si stoupnu pár metrů dále. Jsem-li s někým v restauraci, a on nekouří, zeptám se, mohu-li si zapálit. Pokud to dotyčnému vadí, není problém jít stranou k baru. Domnívám se, že jsem si vědom následků, které má neřest plodí a akceptuji je jako takové. Je to má volba. Volá se tu po zákonném zřizování nekuřáckých restaurací atd. Nemá na potřeby nekuřáků reagovat spíše trh? Vyplatilo by se to.

Souhlasím s trestným postihem za odhazování nedopalků, ale nejen jich - všeobecně odpadky na zem prostě nepatří. Ale to by také na ulicích a veřejných parcích musel být dostatek košů (to není výmluva - pouze konstatování, že problém má více rovin). Nelíbí se mi, stavět občana do role nesvéprávného dítěte, kterému musíme vše nařizovat. Každý má právo ničit si své zdraví, jak chce, ale nesmí omezovat druhé. Když jdu večer městem a dýchám smog ze špatně spalovaného uhlí, splodiny z výfuků automobilů a zapálím si, je dopad mého nešvaru na zdraví spoluobčanů skutečně minimální. Nelíbí se mi, aby mi někdo statutárně nebo osobně vysvětloval a vnucoval jediný správný a zdravý způsob života. Jsme dospělí lidé a jako takoví bychom se měli chovat a v tom vidím největší problém.
Miloš Kolář, Pardubice

Ve své podstatě jsou všichni kuřáci sobci, kteří si neomaleně podmiňují společné Mon, Praha

Můj otčím kouřil i v obýváku, nehledě na to, že tam byl můj malý bratr. Ve své podstatě jsou všichni kuřáci sobci, kteří si neomaleně podmiňují společné. Zkušenost poukazuje na to, že zdražování cigaret jejich spotřebu neomezí. Myslím, že by pomohlo, kdyby věděli, že si veškeré léčebné náklady spojené s jejich problémy způsobenými kouřením budou hradit sami. To by hned nemusel pan Rath krouhat peníze těm, co musejí brát drahé léky kvůli svým nemocem, které si nezpůsobili sami a vědomě, neb jinou možnost nemají. Kuřáci mají na výběr, pokud mají na cíga určitě mají i na péči.
Mon, Praha

Paní Paganová je blízko pravdě. Kvalitě života společnosti odpovídá kvalita rozhodnutí jedince o svém zdraví.
Stanislav Lapka, Studnice, Jindřichův Hradec

Nedávno jsem šel na večeři, vybral jsem si "klimatizovanou" restauraci a po dosednutí ke stolu jsem na místo jídelního lístku dostal čistý popelník. Na mou reakci "jsem nekuřák" se mi dostalo odpovědi v podobě úsměvu a pokrčených ramen obsluhy.

V české společnosti se nekuřák stává výjimečným, skoro až protivným individuem, neustále křičícím po "nějakém" čistém vzduchu, a v jeho slovníku se až nebezpečně často objevuje slovo "nekouřit". Velmi oblíbenou konverzací lidí, kteří chtějí být "in", je téma "jak jsem zkoušel přestat kouřit" - samozřejmě, že v kombinaci se zapálenou cigaretou a denním skóre alespoň jedné krabičky vykouřených cigaret - jinak nejste "in". Zvlášť vhodnými místy pro takovou konverzaci jsou zastávky městské hromadné dopravy.

Každý kuřák, který protestuje proti zákazu kouření na veřejnosti argumentem, že to je "omezování osobní svobody" je blb Vlastimil Dejl, Praha

Každý kuřák, který protestuje proti zákazu kouření na veřejnosti argumentem, že to je "omezování osobní svobody" je blb. Pravděpodobně ve svých kouřem zahalených úvahách nedošel tak daleko, že to je on, který omezuje osobní svobodu okolních nekuřáků (těch exotických bytostí, co si bláhově myslí, že mají nějaké "svaté právo" na vzduch bez cigaretového kouře).

Problém kuřáci-nekuřáci není problém typu zakázat-nezakázat, je to otázka morálky. Kuřák si nezapálí ve společnosti nekuřáků, naopak nekuřák se nebude dožadovat uhašení cigaret ve společnosti kuřáků. Měli bychom přestat ukazovat na sebe prstem a raději začít respektovat jeden druhého - myslím si, že v tomto směru čeká více práce právě kuřáky.
Vlastimil Dejl, Praha

Myslím si, že kouření je starší než demokracie sama a je svobodnou vůlí každého z nás, zda kouřit, či nekouřit. O tom jistě není sporu. Sám, jako kuřák se musím přiznat, že hlavně ráno, když cítím "smrad" z cigaret a mám ještě podivnou pachuť v puse od pasty na zuby, zvedá se mi žaludek. Co naplat, jen těžko kuřákovi obhájíte, že dát si dobrý oběd, zapít ho dobrým nápojem, zamíchat si kávu a zapálit si to "cigáro" je mnohdy ten nejslastnější okamžik z celého dne.

Nezdražoval bych razantně cigarety, ale důrazně bych pokutoval odhazování nedopalků Josef Trachta, Praha

Zdražování jako takové je zvláštní represe, protože tak jako si v dnešní době hodně hříšníků namísto kupování konopí raději udělá z prázdnin dobrodružství a na podzim si sklidí dost zásob. I s tabákem to může být stejné. Uznávám, že tabák si nikdo pěstovat nebude, na to je to příliš složité, ale princip zůstane stejný. Pokvete černý obchod, různý druh šmeliny a tak dále. Řešení je v dlouhodobém hledisku asi v nedohlednu. Jsou zde silné pro i proti kouření. Vůči hlasu Ameriky je Evropa všeobecně averzní, už jenom z toho důvodu, že USA se snaží "vnutit" nám své návyky a zlozvyky. Obezita jde ovšem vždy stranou. Americká mládež si pravidelně odbývá vcelku příjemnou zkušenost s Evropou, obzvláště ráda v Amsterdamu a nenajde se mezi nimi moc hlav, jež by Evropu jako takovou kritizovali.

Co považuji u kuřáků za krajně nemístné jsou všudypřítomné nedopalky na ulicích a především zastávkách autobusů - nezdražoval bych razantně cigarety, ale důrazně bych pokutoval tento druh nepořádku. Už jenom z toho pocitu, že když sám stojím na zastávce autobusů po kolena zahrabaný v nedopalcích, nevidím důvod k tomu, abych k nim jeden nepřihodil - přede mnou to udělalo přece již tolik lidí...
Josef Trachta, Praha

Můj otec kouřil od 15 let až do 70 let. Po sdělení lékaře, že buď přestane kouřit, nebo zemře, cigarety odložil a přestál silné abstinenční příznaky. Dnes, 2 roky potom, co odložil cigarety se jeho zdravotní stav podstatně zlepšil, choroba, která se zdála neléčitelná (lupenka), téměř zmizela, další problémy, např. s dýcháním, zmizely úplně.

Zajímavé je, že se dnes otec diví, jak snadné vlastně bylo přestat kouřit. Z tohoto příkladu je možné pozorovat jeden fakt. Kouřit je možné přestat. Obávám se, že pouhé zdražení cigaret k tomu nepovede. Stíhání výrobců cigaret je sice úspěch, ti ale určitě přenesou výroby a sídla společností tam, kde se jich nějaké sankce moc dotýkat nebudou.

Současná společnost trpí agresivní reklamy tabákových výrobců zaměřené na děti a mladé lidi. Jak chce taková společnost úspěšně bojovat proti kouření?
Petr

Jsem velmi silný kuřák, jsem neomalený, sobecký, pokud jde o můj zlozvyk. Přesto si myslím, že by se mělo kouření skoro zakázat, cigaret strašně zdražit a skutečně by mělo být normální nekouřit. Jen nevím, kdo mi pomůže s tím konečně skončit...
Rudolf Novák, Brno

Jsem nekuřák, nikdo mě nemůže nutit, abych třeba na zastávce pasivně kouřil Ondra, Praha

Tam, kde začínají práva jednoho, končí práva druhého. Jsem nekuřák, nikdo mě nemůže nutit, abych třeba na zastávce pasivně kouřil. Někteří kuřáci jsou bezohlední omezenci.
Ondra, Praha

Kouření na veřejnosti by se jistě omezit mělo, ale zásadní dopad by dle mého názoru mělo spíše markantní navýšení daně a s tím související výrazné zdražení cigaret.
Zuzana Schmidtová, Náměšť nad Oslavou

Když zdražíte cigarety, tak budou lidé nakupovat padělané zboží a kontraband na tržnicích. Stát nevybere spotřební daň a kapsu si namastí nepoctiví trhovci a pašeráci.
Pavel Hasan

Jsem pro zákaz kouření ve veřejných prostorách. Jsem kuřák, ale v Itálii mi vůbec nevadilo, že nesmím kouřit v restauraci. Spíš naopak, nikdo tam nekouřil, tak jsem ani neměla chuť. Zato u nás, když jdu do bárku padne skoro krabička a druhý den je mi z toho jenom špatně. Když se někde kouří, mám na to zkrátka jako správný kuřák chuť, které neodolám.
Martina, Praha

Jsem nekuřák a nemám komfort, že bych měl nekuřácké hospody, nekuřácké zastávky, a když jsem u rodičů v paneláku, tak pasivně kouřím i tam, protože když si někdo v tom osmipatráku zapálí na wc, tak je to cítit všude. A opravdu bych byl rád, kdyby se považovalo, že je normální nekouřit. Bohužel, i když máme nekuřácké kupé ve vlacích, často se mi stává, že si někdo přisedne a zapálí. Pokud se pak ohradí tak mi odpoví: "Klídek aspoň to máš zadarmo." Vždyť je to jako bych mu vrazil do břicha kudlu a řekl: "Klídek máš to zadarmo." Kuřáci cítí nesvobodu v pár omezeních, ale jak se máme my nekuřáci cítit, když nás kuřáci omezují na každém kroku, proč mám furt ustupovat něčí chorobné závislosti?
Martin, České Budějovice

Jako kuřák uznávám, že na veřejných místech, jako jsou zastávky apod., je nevhodné kouřit v blízkosti nekuřáků, ale co se týká restaurací a hospod, to považují za nesmysl. Jednak by většina zkrachovala, neboť většina kuřáků nechodí tam, kde se nesmí kouřit a ti, co by tam chodili, tak by vycházeli ven si zapálit, a tudíž by to vypadalo tak, že před každou restaurací by postávaly desítky kouřících lidí. No nevím, jestli zrovna tohle by působilo lepším dojmem.

Byla bych pro zavedení nekuřáckých restaurací a ten, komu vadí, že se v některé kouří, tak ať jde do té nekuřácké Martina, Kladno

A co se týká poplatků za pojišťovny a ničení zdraví, kolik z těchto pisatelů se přejídá a končí u doktorů se zažívacími problémy, jiní jezdí v autech s prominutím jako prasata a ohrožují denně ostatní stokrát více. A takových příkladů je spousta. Byla bych pro zavedení nekuřáckých restaurací a ten, komu vadí, že se v některé kouří, tak ať jde do té nekuřácké. Nebo se mohou restaurace oddělit na kuřácký a nekuřácký prostor. No schválně, kde bude sedět víc lidí.
Martina, Kladno

Jediný způsob je omezit prostor pro spotřebu - tedy zákazem kouření ve veřejných prostorách, všech restauracích, barech, atp., jak se už děje jinde, koneckonců i v baště demokracie jakou jsou USA (viz New York). Zároveň pomůže cigarety zdražit (neustále zdražovat) a lidé si sami rozmyslí, zda těžce nabyté peníze neutratit jinak. Zároveň se tím také sníží dostupnost tabáku pro děti a mládež. Žádné velké kampaně pak nebudou potřeba, prostě kolem sebe nebudeme vidět kuřáky na každém kroku.
Dana, Perth, Austrálie

Kouření a pití alkoholu se jistě cesta k sebezničení. Pod vlivem alkoholu ale navíc obtěžujete a často i ohrožujete své (i nejbližší) okolí. Rodinné rozbroje, rozvody... To se u kuřáků neděje, chodí prostě kouřit na balkon, nebo na záchod. Proč varování není i na alkoholu, který je daleko nebezpečnější, než kouření? Proč na každém autě není u zámku na dveřích povinná cedule, že použitím tohoto dopravního prostředku můžete zabít nejen sebe, ale i své spoluobčany? Prostě zase jen penízky a penízky.

Státe, zaveď zase kuřárny a kuřáci přestanou obtěžovat nekuřáky. Kuřáci jsou nemocní lidé, kteří nepřestanou kouřit, i kdyby za to byl trest smrti. Prostě nemohou a Ty, státe, to dobře víš. Tak budeš vydělávat na jejich závislosti, aniž bys dal jedinou korunu na to, abys jim pomohl s kouřením přestat.

S alkoholem, znovu podotýkám, je ti mnohem horší; rozpadají se rodiny, je špatná produktivita práce, velká nehodovost na silnicích, agresivita a sebevraždy... Důležité je, že se na krabičku cigaret napíše jakýsi blábol, co vše může kouření způsobit. I tento potisk asi bude dražší, než věnovat nějaké peníze na odvykání kouření. Pánbůh zaplať, že kuřáci kouří, kasička se plní. Této vládě ale asi nepomůže, i kdybychom kouřili všichni.
Mirek Skriečka, Praha 8

Rozhodně jsem pro zákaz kouření na veřejnosti, v restauracích, na pracovištích a podobně. Když už stát bojuje proti drogám, tak ať jde proti tabáku stejným způsobem.
Petr Harak

Nejhorší ze všeho je, že je na daních z kouření zainteresován stát, protože jdou přímo do erární kasy. Stát z tohoto hlediska postupuje v rozporu se svojí základní rolí, tj. vytvářet podmínky pro zdravý život svých občanů.

Poslanci si jsou toho dobře vědomi, bojí se nejen o svoji kuřáckou svobodu, ale zejména o dostatek peněz ve státní kase, mimo jiné na splácení úroků za stovky miliard, které naše vláda nad již beztak obrovský rozpočet promrhala. Odtrhněme stát od těchto peněz, nelijme je nesmyslně do státní kasy, ale přímo do systému zdravotního pojištění, je to více než odůvodněné několikanásobně vyšší nemocností kuřáků, a tedy jejich daleko vyšším čerpáním peněz ze zdravotního systému, který se hroutí právě z tohoto důvodu.

Nejhorší ze všeho je, že je na daních z kouření zainteresován stát, protože jdou přímo do erární kasy Ivo Patta, Praha

Příkladem to mohu nejlépe ilustrovat. Mám dobrého kamaráda a kolegu z práce, který je krátce v invalidním důchodu z důvodu onemocnění rakovinou. Samozřejmě léta kouřil a to až do doby, kdy dostal od lékařů jasné varování buď anebo... Dnes bere řadu drahých léků, jen jeden z nich stojí 300 000,- Kč a vyčerpá jej za dva měsíce.

Přejte mu dlouhý život, jako mu přeji já, ale buďte si vědomi faktu, že nás stát odírá o téměř polovinu všech příjmů, mimo to si stahuje do bezedné státní kasy daně z tabáku a pak nás nekuřáky nechá na holičkách ve vytunelovaném systému zdravotního pojištění. Pokud necháme i nadále tuto daň na oltáři státní kasy, budeme ještě dlouho svědky korupčně klientelistických tanečků našich zákonodárců.
Ivo Patta, Praha

Jsem pro zákaz kouření na veřejnosti. Měli bychom si uvědomit, že pokud kouření škodí zdraví, což je prokázáno, škodí zdraví jak samotnému kuřákovi, tak jeho okolí. A pokud je to jednou prokázané, tak by se to mělo i zakázat. Nechci si nechat ničit vlastní zdraví je proto, že kuřáci nejsou schopni skončit se svým zlozvykem. Ať si ničí své zdraví, ale jen sami sobě.
Helena, Plzeň

Jsem rozhodně pro zákaz kouření na veřejnosti. Jako nekuřák nemám téměř šanci sednout si někam na kávu, aniž bych pasivně vykouřila spoustu cigaret, z čehož vždy onemocním. Jako matka astmatického dítěte vím, jak je těžké, někdy téměř nemožné vyhýbat se cigaretovému kouři či kuřákům vůbec.

Mám s nimi jen ty nejhorší zkušenosti, myslím, že se většinou chovají velmi bezohledně. Obávám se však, že u nás žádné zákazy ani nařízení stejně nikdo nedodržuje, potažmo ani netrestá, takže zákaz kouření na veřejnosti by byl jen formalitou.
Ludmila, Praha

Vypuštění slzného plynu v supermarketu policie posoudila jako chemický útok. Totéž ale dělají běžně naši kouřící spoluobčané na mnoha veřejně přístupných místech, a proti tomuto teroru nás stát zatím nedokáže ochránit.
Jaroslav Dolák, Brno

Ráda bych se jednou dočkala toho, že přijdu z restaurace domů a nebudu smrdět cigaretovým kouřem, že můj kabát vydrží více než dva měsíce nepoškozen (každý rok mi nějaký kuřák na zastávce veřejné dopravy propálí kabát) no a počítat, kolik jsem toho musela vdechnout, na to fakt nemám sílu. Čím dřív se to zakáže, tím lip. nejlépe hned.
Lenka, Brno

Já jsem pro okamžitý zákaz reklamy na tabákové výrobky i kouření na veřejných prostranstvích. Stejně tak by prospělo omezení prodeje na speciální místa. Bohužel lobby tabákového průmyslu je příliš silná, takže se lepší situace v dohledné době nedočkáme.
Adam, Ostrava

Samozřejmě, že mělo, a to bez jakýchkoli prodlev a ohledů a nejen na veřejnosti, ale i ve veřejných budovách, jakými jsou například ministerstva, soudy, úřady, restaurace, aj. Zaplivané stanice veřejné dopravy se spoustou nedopalků jsou typickým obrázkem pražských ulic, stejně jako zapálené cigáro, totiž nepostradatelný módní doplněk extrémně kouřící mládeže.

Není výjimkou, že kuřák odhazuje a zašlapuje nedopalek těsně před nástupem do vozu hromadné osobní dopravy a kouř z něho ještě vypouští po nástupu. Je s podivem, jaká péče v českých poměrech je kuřákům věnována - kuřácké koutky, kožená křesla, popelníky z nerezu, to vše hrazeno z kapes daňových poplatníků. Mnohdy si prostředí ve veřejných budovách, kde by měla panovat slušnost, čistota a kultura, nezadá se smrdutou zakouřenou knajpou. Stačí se podívat v příslušný čas do 4. patra Ministerstva zemědělství.

Pokrytectví názorů o příjmech rozpočtu z prodeje tabákových výrobků neobstojí před argumentem daleko větších (!) výdajů za zdravotní pojištění, resp. za pozdější léčení podlomeného zdraví kuřáků.

O bezohledném nikotinovém feťáctví se lze vyjádřit v širších okolnostech, ale zde k tomu není prostor. Pokud nezasáhne ten, kdo má malou nebo vetší moc (vyhnat kuřáky z pracovišť, ale také z veřejných míst - restaurací, a "prokouřený" čas jim nechat napracovat, popřípadě se s nimi jako zaměstnanci rozloučit), rituální finanční parlamentní tance zdražování o 5 či 10 procent nemají smysl. Když ten, kdo by měl být mravný, jít příkladem, totiž nekouřit, zakázat kouřit a za porušení zákazů povolávat k odpovědnosti, je mnohdy ještě horší kuřák než ten, kterému by to zakazoval. Jsem zastáncem radikálního řešení, polovičatost a jakési hospodské diskuze suterénní lingvistické úrovně nic nevyřeší.
Opletal, Praha

Ne. Toto je nebezpečný trend kdy se stát snaží zasahovat do soukromí občanů.
Emil

Včera bylo pozdě. Co ale můžete očekávat od vlády, kde jsou nekuřáci ve velké menšině. Jádro problému vidím však v nekončícím hédonizování držení cigarety a stoupajícího kouře v zábavním průmyslu. Dokud budeme tolerovat portrétování kuřáků v reklamě jako někoho, kdo je sexy, úspěšný, neodolatelný a podobně, zákon kouření na veřejných místech omezí, ale nevymýtí.
Michel, Praha

Jediný problém mám, když někdo začne kouřit a je to u jídla. Jinak ať si kuřáci kouří, kde chtěji...
Jelen, Český Brod

Jsem zcela pro, nekuřáci se nemohou nijak bránit proti bezohlednosti většiny kuřáků. Nekuřák neotravuje kuřákovi vzduch na dýchání, sám to v mnoha případech musí přetrpět (zastávky veřejné dopravy, restaurace, místa, kde musí čekat v nějaké frontě a pod.).

Další hrůza je v místech, kde se pohybují kuřáci, na chodnících zastávkách a jinde, obrovské množství smrdících zvlhlých nedopalků, které už nikdo ani nestačí odklízet. Doma si asi takovou podestýlku z vajglů neudělají!

Nezanedbatelné jsou také zdravotní následky kouření a následně vysoké náklady na jejich léčení. Jsem pro to, aby kuřáci platili vyšší zdravotní pojištění, nebo nějakou formu "malusu" zdravotní pojišťovně za to, že sobě osobně i svému okolí úmyslně poškozují zdraví.
P.S. Mnozí z nich jsou bezohlední a odporné smrdí.

Jirka, Mariánské Lázně

Kouření na veřejnosti by mělo být, ne-li zakázáno, tak v maximální míře omezeno. Co se týče zdražení cigaret, tak možná povede u kuřáků spíše k omezení spotřeby a snad sníží dostupnost cigaret pro začínající, zejména mladé.
Ota Štros, Praha

Chápu, že se zakazuje kouřit na některých veřejných prostorách, a i když se mi to nelíbí - budiž, omezuju práva nekuřáků. Proč ale já jako kuřák, mám koukat na krabičku cigaret (legálně koupenou za svoje peníze), na které je dneska na polovině obalu v grafické úpravě (připomínající parte) kulantně napsáno že "chcípnu". Dřív tam bylo u složení dehtu a nikotinu uvedeno, že to škodí zdraví. Jasně, je to obrana výrobce proti vykukům, kteří tvrdili, že to nevěděli. Nynější hulvátský nápis může útočit na podvědomí a (v duchu pověr) přivolávat to.

Proč se se stejnou intenzitou nevede kampaň třeba proti automobilismu? Proč každý řidič padesátkrát denně nemusí hledět na nápis, že řídí-li, umře? Kazí vzduch nejen sobě, ale také všem ostatním lidem, a myslím si, že intenzivněji - co třeba jen viditelný smog?
Jan, Praha

Sám kouřím už asi devět let a myslím si, že moje závislost na cigaretách je dost velká. Přesto si myslím, že by se mělo zakázat kouření na veřejných místech. Chápu nekuřáky, že je to pro ně dost nepříjemné.

Co se týče zdražení cigaret a tím i odnaučení více kuřáků kouřit, myslím si, že se to tak moc neprojeví. Když vezmu extrém: narkoman, který je závislý na tvrdé droze, se ji také neodnaučí brát jen proto,že na ni nemá peníze.

Začne krást, protože to jinak nejde. Tvrdého kuřáka to asi tak dost těžko odnaučí kouřit. Musí mít vůli a pravděpodobně i odbornou pomoc. Jinak nepřestane.
Martin, Jablonec nad Nisou

O vlastním zákazu kouření na veřejných prostranstvích nevidím nejmenší důvod k diskusi. Otázka by měla znít jak rychle a kdy chceme tuto normu přijmout. Kouření je velmi problematická a obtížně léčitelná závislost, její důsledky značně oslabují zdraví závislých lidí, stejně jako všech ostatních v jejich okolí a zatěžují zdravotní systémy.

Kouření silně obtěžuje ostatní, kteří se i náhodně do blízkostí kuřáka dostanou. Jde o drogu, kuřáci jsou svým způsobem nemocní a vzhledem k obtížnosti léčby je třeba soustředit se zejména na prevenci. Jako nejzávažnější důvod k omezení kouření na veřejnosti je skutečnost, že jsou kuřáci viděni dětmi, které si nejsou schopni rizika a velmi smutnou podstatu a důsledky kouření vůbec uvědomit či domyslet.

Na veřejnosti tedy není pouze riziko vdechnutí kouře nekuřákem, velmi závažné je riziko působení na nejohroženější (dospívající) skladbu lidí. Z psychologického hlediska lze problematiku kouření na veřejnosti přirovnat například k násilí a brutalitě ve filmech nebo pornografii.

Ty jsou dospělí schopni filtrovat, ale děti se působením těchto faktorů negativně formují. Obecně vzato kouření být trestné nemusí, ale měla by to být volba pouze pro, zaprvé, dospělé osoby, a zadruhé, v soukromí, kde nehrozí náhodný průnik kuřáků a nekuřáků a zejména dětí.
Kamil Stoklas, Praha

Aby kuřák přestal kouřit, nebo své kouření omezil, musel by balíček cigaret stát alespoň o 100 korun víc. Zdražení není prevencí proti kouření. Jinak by se kouření na veřejnosti omezovat mělo.
Hynek

Myslím, že cena zavilé kuřáky neodradí. Někteří prostě nejsou schopni přestat kouřit, i kdyby je to mělo stát život (mluvím z vlastní zkušenosti). V každém případě by však měli být chráněni nekuřáci, jichž je většina, tak aby nebyli obtěžováni kouřem a nepořádkem z toho pramenícím.

Možná by nebylo na škodu, kdyby zdravotní pojišťovny zavedly rovněž bonus/malus, jako je tomu u pojištění například automobilů. Kdo by kouřil, platil by více, a naopak. S omezením prodeje a zvýšením věku bych rovněž souhlasila. Ale muselo by se to také důkladně kontrolovat. Rovněž tak by veškeré veřejné prostory a pracoviště (tj. i hospody) měly být nekuřácké. Cigarety a tabák by měly být postaveny na roveň drog, jelikož rovněž vyvolávají závislost, a to neovladatelnou, často končící smrtí.
Eva, Praha

Naprostá většina kuřáků se chová k nekuřákům arogantně a jakékoliv omezení chápe jako zásah do své osobní svobody. Je třeba nejen kouření na veřejnosti zakázat, ale i kontrolovat a případné viníky trestat. Navíc je nutné zákaz podpořit i masivní a trvalou kampaní v médiích. Kuřákům je prostě třeba neustále znepříjemňovat život a vytlačovat je do míst, kde nebudou škodit.
Marie Kuntová, Plzeň

Zakázat, jelikož mimo špatného vzoru a sebepoškozování zdraví dělají kuřáci také nepořádek na ulici. Bude nejlépe, pokud budou toto propagovat samy tabákové koncerny, jelikož ty i podle našeho ministerstva školství pravděpodobně vědí nejlépe jak si odradit klientelu. Narazím na jejich osvětovou akci která měla být ve školách.
Aleš Ingr

Jestliže jsou někteří mí spoluobčané natolik bezohlední, že nejsou schopni dbát o to, aby zdravotně ani jinak své okolí neohrožovali, ani neobtěžovali, nejsou v mých očích dostatečně svéprávnými bytostmi, a jako takové je třeba donutit je k základní slušnosti zákonem – ve věci veřejného kouření to pro mne platí dvojnásob.
Karel, Praha

Zdražení cigaret nepomůže. Lepší by bylo zavést specializované prodejny s nízkou dostupností. Omezit prodej mladistvým, a to i za cenu statisícových pokut a pozastavení činnosti na půl roku a stejný postih pro všechny provozovatele restaurací a jiných podniků, kteří poruší zákaz kouření v jejich provozovně. Ale pokud bude stále u nás v ČR právo a pokuty těžko vymahatelné, tak se bude kouřit všude nadále. Možná by pomohlo i zvednout věkovou hranici pro prodej na 21 let, jak to je v USA pro alkohol. A je potřeba brát na vědomí, že stále platí u nás pravidlo: není žalobce, není soudce.
Martin Veselý