BBCCzech

Pouze znalci díla Bohuslava Martinů vědí, že Řecké pašije složil ve dvou verzích. Ta první, která je méně známá, tzv. londýnská, měla v neděli českou premiéru v brněnském Janáčkově divadle.

Všeobecně známou druhou verzi Řeckých pašijí, které jsou jeho poslední velkou jevištní prací, dopsal Martinů v roce své smrti, v lednu 1959. Podle místa její světové premiéry v roce 1961 se jí říká "curyšská".

Původní verze Řeckých pašijí z roku 1957 si musela na světovou premiéru počkat až do roku 1999, kdy ji pro festival v Bregenzu s londýnskou Královskou operou Covent Garden nastudoval známý režisér David Poutney.

První verzi Řeckých pašijí psal Bohuslav Martinů pro operu v Covent Garden, a proto se jí říká londýnská.

Na prknech Covent Garden se ovšem nakonec hrála až v roce 2000. Proč Martinů vůbec složil dvě velmi rozdílné verze téže opery?

"Jediný důvod, proč přepsal, a hodně přepsal první verzi, bylo že v Covent Garden se tato verze nelíbila," vysvětlil BBC dirigent Christian von Gehren.

V Covent Garden ji tehdy v roce 1957 odmítli hrát jako příliš moderní a radikální. Když pak i v Curychu trvali na změnách, Martinů operu přepsal, aby se vůbec mohla hrát.

V brněnském Janáčkově divadle měli na zkoušení deset dnů. I když jde o inscenaci "na klíč" z londýnské Covent Garden, šlo podle asistenta režie Justina Waye o šibeniční termín:

"Naposledy jsme v Londýně měli na přípravu dva a půl týdne," říká Way, "na konci jsme se zhroutili a říkali jsme, tak rychleji by to nešlo. Ale jde to."

Velkorysá, vícestupňová scéna přenesená z Covent Garden by se podle dramaturgyně Patricie Částkové na žádné jiné jeviště v České republice nevešla. I Janáčkovo divadlo stačilo jen tak tak.

"Vešlo se sem s drobnými úpravami všechno, chybí jen metr a půl výšky portálu, který má londýnská opera po rekonstrukci," říká Částková.

Podle ní je opera unikátní a navíc se v londýnské verzi provádí v Česku vůbec poprvé.

Před generální zkouškou dirigent Christian von Gehren označil provedení operu Bohuslava Martinů právě v Brně za svůj nový, důležitý zážitek:

"Slyšel jsem tady v různých brněnských kostelech tradiční českou chrámovou hudbu a opravdu mne zaujalo, kolik je v tom motivů, která pak nalézám i v díle Martinů," prohlásil dirigent.

Podle Christiana von Gehrena je to i celková atmosféra a zvuk města, co se pocitově shoduje s hudbou Martinů. A také je podle něj znát, že orchestr si s hudbou rozumí.

Bohuslav Martinů napsal Řecké pašije, hudbu i libreto, na motivy románu řeckého spisovatele Nikosa Kazanzakise "Kristus znovu vzkříšený."

Do řecké vesnice Lykovrosi, která se připravuje na pašijové hry, přichází skupina uprchlíků. Vesničané je však odmítají přijmout. Skupina nakonec pokračuje v cestě a vesnice se dále věnuje svým pašijím.

Jednou z hlavních rolí je postava vůdce uprchlíků, kněze Fotise. Pěvec Richard Novák, ztvárnil jako jednatřicetiletý Fotise při české premiéře Řeckých pašijí, tedy druhé takzvané curyšské verze, v Janáčkově divadle v roce 1962.

V současné inscenaci, kde hlavní party zpívají zahraniční sólisté, má menší roli. Jako někdejší Fotis však může dobře posoudit, jak se touto úlohou vyrovnal černošský basista původem z Jamajky, Williard White:

"To je fenomén, pro mě zážitek. V opeře si říkáte, je to jen řemeslo. A jednou za deset let se zjeví někdo takový, člověk si řekne a jde to."

Jaké to ovšem je spolupracovat s operními hvězdami, zvyklými na velké světové jeviště? Podle sbormistra Janáčkova divadla Josefa Pančíka není v Řeckých pašijích na hvězdné manýry místo:

"Je to natolik kolektivní dílo, všichni tomu musí dávat všechno. Tady jsou i úžasní herci, a to sbor provokuje v dobrém."

Coby moderní autor bývá Bohuslav Martinů někdy označován za posluchačsky příliš náročného. Podle dirigenta Christiana von Gehrena to ale určitě neplatí o Řeckých pašijích.

"Jde skutečně o velmi dramatickou a moderní muziku," říká dirigent. Ale zároveň je v ní podle něj řada prvků klasické české hudby.

"Je to velmi ilustrativní, velmi přístupná hudba," dodává dirigent tzv. londýnské verze Řeckých pašijí, Christian von Gehren.