Mikuláš Kroupa redaktor BBC

Češi si v posledních pěti letech z programů více vybírají

Potvrzuje to analýza, kterou si nechala BBC zpracovat od společnosti Mediaresearch a Asociace televizních organizací.

Češi, kteří sledují televizi desítky hodin týdně, nejsou přitom v Evropě výjimkou. Televizi lidé milují podle odborníků na celém světě.

V den státního svátku zapnulo televizi v rozmezí od dvanácti hodin do půlnoci 5 853 000 Čechů, a to nejméně na dvě hodiny ať už souvisle, nebo s přestávkami.

Ve srovnání se středou, dnem před státním svátkem, sledovalo televizi o necelých 700 000 diváků méně. Naopak v neděli 24. října o 100 000 více, tedy téměř šest milionů diváků.

Syndrom špatného světa

Analýza, kterou má BBC k dispozici, potvrzuje více či méně známý fakt, že většina Čechů si myslí, že si nejlépe odpočine u televize.

Podle primáře bohnického oddělení léčby závislostí Karla Nešpora je tomu však zcela naopak.

Televize je objekt, který se stal členem rodiny, je to centrum komunikačního dění, kolem kterého se často schází rodina Jaromír Volek, mediální expert

"Člověk, který by koukal na televizi, tak by předpokládal, že jsou všude loupeže, vraždy a politici, a v takovém světě se člověk cítí stísněně a velmi nepříjemně."

"Samozřejmě, že násilí se děje a že politika ovlivňuje náš život, ale kromě toho se děje i mnoho dalšího, co je pro média příliš obyčejné. Tomu se říká syndrom špatného světa a může vyvolat úzkosti či stavy ohrožení."

Karel Nešpor vidí nebezpečí i v televizní reklamě. Ta totiž v člověku vyvolává pocit touhy po předmětech.

"Spousta těch věcí je pro nás nedostupná, nemůžeme si koupit drahé auto, což může v člověku vyvolat pocit nespokojenosti a pocit, že ti druzí na to mají, a tudíž jsou šťastnější. Se štěstím je to samozřejmě daleko složitější, ale to už reklama neřekne."

Karel Nešpor má osvědčené heslo: Všeho s mírou! Jsou ovšem lidé, kteří u televize sedí třeba celý den.

Je v takovém případě už možné mluvit o závislosti? Psycholožka Veronika Gudevová z psychiatrické léčebny Bohnice, že je to spíše naučený způsob trávení času.

"Ze sledování televize se může stát závislost ve chvíli, kdy potřebujeme vidět určitý program a jsme nervózní, když ho nemáme."

Televize jako člen rodiny

Síla, která vás usadí před televizi, je podle Jaromíra Volka z Fakulty sociálních studií, složena pramení i z pocitu bezpečí.

Ze sledování televize se může stát závislost ve chvíli, kdy potřebujeme vidět určitý program a jsme nervózní, když ho nemáme Veronika Gudevová, psy

"Magická moc televize nenápadná, protože je každodenní, je to objekt, který se stal členem rodiny, je to centrum komunikačního dění, kolem kterého se často schází rodina."

Jaromír Volek se domnívá, že televize má dokonce schopnost nastartovávat komunikaci a dialogy, které jinak nenastávají.

"Tam je veliká otázka, do jaké míry je to tak, že televize bere rodinám jejich intimní komunikaci, nebo naopak ve komunikační prázdno zaplňuje."

Návrat k české realitě

I přesto, že Češi televizi milují, není jednoduché upoutat jeho pozornost.

Například úspěšný americký seriál 24 hodin s Jackem Bauerem u diváků totálně prohrál s českým seriálem Náměstíčko.

Ještě bizardnější příklad: v hlavním vysílacím čase jednoznačně zvítězil Major Zeman nad neporazitelným agentem 007.

Pokračování Nemocnice na kraji města trhalo rekordy

Co se to vlastně děje s českým divákem?

Podle Jaromíra Volka jsou Češi unaveni opakujícími se schématy, které se objevují zejména v amerických seriálech, ať už se jedná o sit-com nebo telenovelu.

Češi se podle něj vrací domů k "dietlovským" seriálům.

Do konce 90. let český divák konzumoval televizní vysílání mnohem více než lidé ze srovnatelných zemích - například v Německo, protože si mohl z televizních programů - narozdíl od let minulých - skutečně vybírat.

Posledních pět let se Češi v konzumaci televizního vysílání vyrovnávají s běžným evropským průměrem.