Petr Fischer analytik BBC

Mládek také odmítal větší uplatnění soukromého či povinného připojištění.

"Jsem osobně proti tomu, aby lidé odcházeli ze státního penzijního systému. Je nejbezpečnější, protože se na rozdíl od soukromých fondů nedá rozkrást," řekl tehdy Mládek Hospodářským novinám.

Ani povinné připojištění, které by za stát spravovala soukromá firma, se Mládkovi nelíbilo, protože náklady jsou vyšší, než kdyby účty vedl stát v průběžném systému.

Premiér ví, že důchodová reforma je nejpotřebnější úkol, který je do budoucna třeba vyřešit Petr Fischer, BBC

Dnes je situace jiná a Jan Mládek začíná vážně zvažovat doporučení Světové banky, která s povinným a soukromým připojištěním počítají.

Ostatně velmi výkonný systém, který zohledňuje všechny tři zmiňované pilíře, funguje například ve Švýcarsku.

To ale Jan Mládek dobře věděl už před půl rokem. Stejně dobře také věděl, že pro Světovou banku už dávno není chilský model soukromých penzí dogmatem.

Proč tedy ta náhlá změna? Proč vlivní sociální demokraté náhle hovoří o tom, že schůdné a propracované možnosti tu jsou, ačkoliv ještě v březnu totéž pole interpretovali úplně jinak?

Odpověď zní 'Stanislav Gross'. Ne že by snad nový premiér chtěl voliče uchvátit tím, že spustí důchodovou reformu, která mnoho tradičních voličů ČSSD zavěšených všemi deseti na stát v prakticky žádné podobě nemůže potěšit.

Premiér ale zároveň ví, že důchodová reforma je nejpotřebnější úkol, který je do budoucna třeba vyřešit. A jako zodpovědný premiér, jímž jak slíbil prezidentovi rozhodně bude, nemůže jinak.

Stanislav Gross zkrátka skrze svého ekofámula Mládka dáva lidu na srozuměnou, že míra odpovědnosti jeho kabinetu dosáhla nejvyšší možné hranice, což s leckterým voličem může citově zahýbat.

Horší je to už s realizací nově přijaté ideje. Příprava reformy si vyžádá nejen rozhodnutí, nýbrž též pečlivou přípravu detailů, což si uvědomuje i Jan Mládek, když mluví u ďáblovi, který se tu skrývá.

Grossova mediální ramena tu náhle ztrácejí na rozměru. O tom, jak silný řez je třeba udělat, nemá totiž politicky jasno ani sama sociální demokracie, kde naopak převládá stará Mládkova teze, že současný průběžný systém placení penzí vydrží ještě dlouho.

Jak chce potom ČSSD o reformě vážně vyjednávat s ostatními. Na úrovni odborných týmů, což se mimochodem už několik měsíců děje, možná ano. Politicky - a nasměrování penzijní reformy nakonec bude především politické rozhodnutí - rozhodně ne.

Vstřícnější přístup k penzijní reformě, který naznačují výroky premiéra i jeho poradce, lze tedy brát jako potřebný ostrý start širší politické diskuse. Diskuse ve společnosti, i diskuse mezi stranami.

Ale jak už se v poslední době stalo zvykem, ze všeho nejvíc diskuse mezi sociálními demokraty. Jak dopadne, lze vzhledem k blížícím se volbám předpovídat. Ale kdo ví, třeba se ČSSD v zájmu republiky odhodlá k dočasné politické oběti.