BBCCzech

V posledních týdnech zaznělo z úst českých politiků několik výroků vztahujících se ke komunistické minulosti. Byly proneseny v různých souvislostech, ale často naznačily, že se čím dál víc prohlubuje rozpor ve vztahu k totalitě.

Na jedné straně je předlistopadový režim zákonem označen za zločinný a zavrženíhodný.

Na straně druhé se zřetelně zesiluje snaha onu dobu zlehčovat a především bagatelizovat pro režimní jednání konkrétních lidí.

Jsou už Češi, Moravané, Slezané tak daleko, že se na komunismus nemusejí ohlížet? A jak dopadlo české vyrovnání se s minulostí, srovnáváme-li je s okolními státy?

Karel Hoffmann, který v pondělí nastoupil k výkonu trestu, je jediným komunistickým pohlavárem odsouzený v souvislosti s okupací Československa v srpnu 1968.

Nechal vypnout státní rozhlas ve chvíli, kdy v něm vedení státu odsuzovalo okupaci.

Hoffmann není žádné neviňátko. Seznam funkcí, které v totalitním aparátu tento nositel řádu Vítězného února a říjnové revoluce zastával, vydá na celou stránku. Přesto se ozývají výzvy, aby byl omilostněn.

Prezident Václav Klaus prý udělení milosti zvažuje, a to nejen kvůli odsouzencově věku. V dané souvislosti řekl:

"Zdá se mi trošku zvláštní, abychom po šestatřiceti letech posílali do vězení někoho, kdo porušil telekomunikační zákon. To je, myslím, něco jiného, než těch půl milionu (okupačních) vojáků."

Šéfredaktor týdeníku Respekt Tomáš Němeček soudí: "Karel Hoffmann byl především odsouzen za sabotáž a za velmi aktivní napomáhání okupační moci, nikoli, že by nějak bagatelně porušil telekomunikační zákon, že by náhodou zavadil o vypínač a vypnul rozhlas, tehdy klíčové médium."

"Myslím si, že prezidentův výrok je naprosto nepřiměřený. Druhá věc je, do jaké míry to zapadá do prezidentova konzistentního vyjadřování k aféře komunismu."

"Prezident už dříve realizoval antikomunistický odpor a říkal, že občané, kteří dostatečně nepracovali za normalizace, že tím napomáhali nabourávat režim, že tohle byl ten pravý nekomunistický odpor."

"Do toho i zapadá smývání hranic s tím, že potom je ochoten říct sabotážníkovi, že jenom porušil telekomunikační zákon," míní šéfredaktor Němeček.

Nutno dodat, že prezidentův postoj k Hoffmannovi nesdílí všichni čeští politici. Sdílí jej ovšem členové KSČM, kteří Hoffmanna, jak řekla jejich mluvčí, solidárně podporují.

KSČM tak dala najevo, že se už nepokouší vzbudit ani zdání distance od minulosti, jakoby to už vůbec neměla zapotřebí. Od zmíněné solidarity se distancovali místopředseda strany Jiří Dolejš.

S prezidentem se zjevně shodne i řada soudců. V Česku odcházejí estébáci za soudních síní zpravidla s podmínkou, do basy šli jen tři komunističtí pohlaváři. Kromě Hoffmanna ještě Miroslav Štěpán a bývalý ministr vnitra František Kincl.

Češi se mohou chabě utěšovat tím, že v sousedním Polsku či na Slovensku nebyl ze špiček odsouzen vůbec nikdo. Mohou se však také s jistým studem podívat do Německa.

Bývalý mluvčí Charty 77, dnešní zaměstnanec slovenského Ústavu paměti národa Miro Lahký o tamním vyrovnání s minulostí říká:

"Pokud je mi známo, ve všech bývalých komunistických státech východní Evropy k žádnému tomuto vyrovnání po právní stránce v podstatě nepřišlo, kromě bývalého východního Německa."

"Tam přišlo k obvinění asi víc než tři sta lidí, z nich desítky byly odsouzeny, i když to byly třeba tresty některé podmíněné, ale odsouzení se týkalo od obyčejných pohraničníků, kteří stříleli a zabíjeli lidi na hranici východní a západní Německo, až po nejvyššího státního a komunistického představitele Krenze."

Proč je ta situace v Německu odlišná od těch ostatních zemí, je to tím, že to soudily soudy, které nejsou spojené personálně s tím komunistickým státem?

"Bývalé východní Německo jednak z hodiny na hodinu po sjednocení Německa přebralo veškerý právní systém Spolkové republiky jako právního státu, to byla jedna věc," vysvětluje Miro Lahký a dodává:

"Druhá věc je, že z více než dva tisíce soudců a prokurátorů státních zástupců bývalé NDR jich zůstalo ani ne padesát a i z těch, kteří zůstali, nemohou brát kauzu, která se týká zločinu bývalé komunistické NDR."

České justiční vyrovnání s minulostí podle všeho končí. Za čtrnáct let od listopadu zemřelo mnoho svědků, na konci života jsou i samotní provinilci.

Vraťme se ale ještě k politikům, protože nejde jen o soudní vypořádávání s totalitou. Když si Miloš Zeman vybral za blízkého spolupracovníka před několika lety komunistického funkcionáře Miroslava Šloufa, vzbudilo to ještě všeobecnou nevoli.

Dnes je šéfem úřadu vlády Pavel Přibyl, který jako policejní velitel zasahoval při protikomunistických demonstracích, mimo jiné při takzvaném Palachově týdnu v roce 1989.

Zaznamenává se to víceméně jako fakt. A premiér Gross k tomu suše říká: "Nemám s tím problém, pan Přibyl má bezpečnostní prověrku." Jako by nějaká bumážka řešila morální dilema.

K panu Přibylovi jsou sociální demokraté shovívaví, což podivuhodně kontrastuje s obavami, které pociťují vůči novému ministru obrany Karlu Kühnlovi.

O minulém víkendu totiž širší vedení ČSSD vážně diskutovalo, zda Kühnl nepředstavuje bezpečnostní riziko pro stát, když se jména jeho otce a tchána objevují v takzvaných Cibulkových seznamech.

Takový už asi je český politický pseudoantikomunismus. Účelově se používá proti druhému.