Adam Drda analytik BBC

Ta přemíra pozornosti a nekonečných úvah nad tím, jestli Hoffmann vězení vydrží, jestli není moc starý a moc chorý, vzbuzuje dojem, jako by bývalý komunistický předák šel na nucené práce, do uranových dolů nebo na galeje.

Přitom je to naprostý nesmysl - čeká ho to, čemu se vždycky říkalo "fešácký kriminál": ústav s odbornou péčí pro tzv. nezařaditelné vězně, pro důchodce, nemocné a přestárlé...

Proč by měl Hoffmann dostávat milost? Nejčastěji se říká, že s ohledem na vysoký věk a choroby.

Hoffmann nemá na milost kvůli věku nárok, stáří člověka nezbavuje odpovědnosti za to, co v životě udělal

To je relevantní argument: prezident má právo dát milost a nikomu nemusí vysvětlovat, proč to udělal, milost není součást trestního řízení, ale může být například projevem soucitu.

Prezident může symbolicky, za nás za všechny, dát najevo: na rozdíl od komunistů jsme lidští, soucitní a velkorysí, osmdesátileté staříky do kriminálu neposíláme.

Ale to je věc prezidentovy úvahy. Hoffmann nemá na milost kvůli věku nárok, stáří člověka nezbavuje odpovědnosti za to, co v životě udělal.

Jeho zdravotní stav navíc posoudí vězeňští lékaři, a bude-li shledán jako neuspokojivý, z vězení Hoffmanna pustí. Prezident tedy rozhodně nemusí doktory suplovat.

Dále se říká, že je důležité, že byl Hoffmann odsouzen, ale už prý není tak důležité, zda půjde do vězení - tento argument užívá třeba Konfederace politických vězňů nebo mluvčí ÚDV.

Je to nedorozumění: trest odnětí svobody přece není udílen jako symbol, ale jako něco praktického, co má zajistit, aby odsouzený pykal za své činy.

Hoffmann není žádné neviňátko, representoval režim, který ústava označuje jako zločinný, a režim nikdy není zločinný sám o sobě, ale vždycky proto, že ho vytvářejí konkrétní zločinci.

Proč by takoví lidé měli být odsouzeni symbolicky, když zloději aut jdou bručet natvrdo? Říká snad někdo u zlodějů aut, že je rozhodující rozsudek, a ne výkon trestu?

Kdyby prezident republiky dal Hoffmannovi milost proto, že je starý a u toho zůstal, nedalo by se moc namítat.

Václav Klaus ale prohlašuje, že je divné "abychom po 36 letech posílali do vězení někoho, kdo porušil telekomunikační zákon".

To zní jako účelové, až nedůstojné zjednodušení: Hoffmann ten zákon porušil v zájmu okupační moci jako představitel kolaborantské bolševické kliky, což hlava státu dobře ví. Přes dvacet let si Hoffmann za své prosovětské angažmá užíval a soudit ho nebylo možno.

Ano, prezident má pravdu, že ty další dlouhé roky od pádu komunismu do Hoffmannova odsouzení uplynout neměly - je to selhání českých úřadů.

Jen si člověk nějak nemůže vzpomenout, že by Václavu Klausovi, který po revoluci a v období transformace nepřetržitě zastával vysoké politické funkce, problém s vlastizrádci ležel na srdci, že by vůbec něco výrazného udělal pro celé slavné "vyrovnání s minulostí".

Prezident má pravdu i v tom, že by za "osmašedesátý" měli pykat také mnozí jiní komunističtí pohlaváři. Ano, ale to neznamená, že Hoffmann pykat nemusí. Podržíme-li se příměru o zlodějích aut, přece nelze osvobodit jednoho, protože jiných pět uteklo.

Nakonec je pěkné, jak se v "případu Hoffmann" zase ukázali současní komunisté: v čele s místopředsedou KSČM Václavem Exnerem solidarizovali s odsouzeným, doprovodili ho do vězení, zazpívali si s ním internacionálu...

Jiný místopředseda Jiří Dolejš s takovým jednáním nesouhlasí a tvrdí, že se jeho strana omluvila obětem normalizace a že to je dnes "pevná součást její identity".

Zná vůbec Jiří Dolejš vlastní partaj, když se tiskovka s Hoffmannem konala v jejím pražském sídle?