|
'Jeden den za Karla Hoffmanna' | |||||||||||||||||||||||||||||||
Třicet šest let po invazi sovětských vojsk do Československa se začal naplňovat jediný trest vyměřený za napomáhání okupantům.
Tehdejší ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann za to, že kritickou noc na 21. srpna nařídil vypnout rozhlasové vysílače, byl odsouzen na čtyři roky nepodmíněně. Hoffmanovi je osmdesát let a stává se nejstarším českým vězněm. Ještě před odjezdem na Pankrác přišel odsouzenec do ústředí Komunistické strany Čech a Moravy na protestní akci Jeden den za Karla Hoffmanna. KSČM sídlí v ulici Politických vězňů a několik desítek postarších komunistů v budově nemělo pochyby, že právě Karel Hoffman se dnes stává politickým vězněm. Do vězení 'na objednávku' Odsouzený Hoffman několikrát zopakoval, že jde do vězení na politickou objednávku učiněnou ještě bývalým prezidentem Václavem Havlem, fakta prý totiž mluví v jeho prospěch. Sám se cítí nevinen: v oné noci z 20. na 21. srpna 1968 prý nařídil vypnout rozhlas od druhé hodiny ranní tak jako obvykle, aby zachoval technickou přestávku. Soud měl Hoffmannovi za zlé, že zabránil odvysílat protestní rezoluci předsednictva KSČ, Hoffmann ovšem řekl, že se striktně držel pokynů prezidenta Ludvíka Svobody. "Tento soud zcela ignoruje to, co obhajoba neustále dokazuje, a to že jediným fungujícím orgánem státní moci byl prezident a shodou okolností a naneštěstí pro mě jsem já zajišťoval jeho rozhodování." Hoffmann po invazi nastoupil kariéru vrcholného komunistického funkcionáře a sovětskou okupaci hájí - bylo prý to sice nejméně vhodné, nakonec ale nezbytné řešení. Kdyby Varšavská smlouva nepřijela, konal by se listopad 89 už v osmašedesátém roce. Takhle mu za těch dvacet nastavených let socialistického zřízení poděkoval jeden z přítomných. "Jeden z těch, kterej nám zajistil, že jsme jako obyčejní lidi žili a že jsme mohli těch padesát let mohli žít ve společnosti, kde nerozhodovali jen bankéři, kapitalisti a taková ta veteš, která nás do roku 39 otravovala. Roky 45 až 89 byly pro mě nejlepší v životě." 'Respektujeme je' Jaký vztah ale má k Hoffmannovi a tím pádem i k normalizaci dnešní vedení KSČM? Na začátku roku 1990 patřil Karel Hoffmann k těm několika vrcholným normalizačním funkcionářům, jež komunistická strana vyloučila ze svých řad. Proč s ním tedy dnes seděl za jedním stolem i místopředseda KSČM Václav Exner? A co vlastně si Exner myslí o vyloučení několika špiček v roce 1990? "Mnozí tito lidé sami zaujali postoj, že zůstávají komunisty, i když nejsou členi KSČM. Rozhodli jsme se neotvírat tu věc, respektujeme jejich postoj a jsme rádi že jsou na straně KSČM. "Oceňujeme mnohé pozitivní věci, na kterých si tito lidé podíleli, ale mnozí z nich také byli členy strany i v KSČM v době, kdy zde byly obtíže," říká Exner. A právě k nim podle něj patří i Karel Hoffmann. Jak se vyhnout vězení Prezident Václav Klaus v neděli připustil, že by osmdesátiletému Hoffmannovi mohl udělit milost, Hoffmann v pondělí zdůraznil, že on sám o milost nežádá. "Já nevolal po milosti, já volám a budu volat po spravedlnosti." Hoffmann tvrdí, že čtyři roky ve vězení by nepřežil, že trpí několika nemocemi. Mohou se stát tři věci, které by mu z vězení pomohly dřív. Jednak stížnost k Ústavnímu soudu, Hoffmann si stěžoval na údajné procesní nesrovnalosti. Za druhé ho ve vězení po nástupu prohlédnou vězeňští lékaři, ti by ho mohli právě kvůli špatnému zdraví mohli poslat z vězení domů. Taktéž ze zdravotních důvodů ho může omilostnit Václav Klaus - v neděli se prezident zmínil, že nikdo takhle starý v českých věznicích nesedí. Zpochybnil navíc, jestli zrovna Hoffmann má být vězněn za to, že porušil telekomunikační zákon, místo těch, kteří do Československa pozvali půl milionu vojáků. Jednoduše to, co prezident řekl, znělo, jako kdyby si připravoval půdu pro udělení milosti. Zpolitizovaný proces? Bývalý komunistický funkcionář Karel Hoffmann nastoupil do pankrácké věznice k výkonu čtyřletého trestu odnětí svobody. Soudy ho potrestaly za to, že na počátku invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 nařídil vypnout rozhlasové vysílače. Osmdesátiletý Hoffmann je tak nejstarším vězněm v České republice. Na podporu Karla Hoffmanna vznikla petice, kterou podepsalo 2 000 lidí. Předseda KSČM a poslanecké sněmovny Vojtěch Filip, ve shodě s Hoffmanem samotným kauzu označil za "politický proces". Vojtěch Filip BBC řekl, že způsob, jakým Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu vedl a jak úřady s Hoffmannem jednaly, údajně "nesl znaky porušení mezinárodní úmluvy proti mučení". Důkazní nouze Historik Pavel Žáček považuje prezidentovo rozhodování, zda milost udělit, či nikoliv, za obtížný úkol.
"Kdyby tady seděl politický vězeň, vypočítal by, kolik lidí Hoffmannova věku bylo v 50. letech za mřížemi, ale po roce 1989 se prosadilo pravidlo, že nejsme jako oni," řekl Žáček BBC. Případy deseti představitelů někdejšího komunistického režimu, tedy špiček KSČ, příslušníků Státní bezpečnosti a náčelníka generálního štábu, se začaly otevírat za Bendova vedení ÚDV v roce 1995. Pavel Žáček osobně vypracovával některé analytické materiály, týkající se podílu bývalé Státní bezpečnosti. V rozhovoru pro BBC potvrdil svůj dříve zmíněný názor, že to Hoffman tak trochu odnesl: "Spíše jsem si myslel, že 'Černého Petra' za okupaci dostanou příslušníci StB a armády, u nichž se dalo exaktně dokázat, jak se podíleli na paralyzaci československých institucí." Absurdní stav justice? To, že se soudům nepodařilo prokázat zmiňovaným představitelům bývalého režimu vinu, považuje Pavel Žáček za absurdní: "Vysílali komanda, která zatýkala československé občany, dokonce členy vedení KSČ, pomáhali paralyzovat Karlu Hoffmanovi rozhlas, aby nemohlo být vysíláno protiokupační vysílání většiny ÚV KSČM. " Podle Pavla Žáčka neprokázání viny není dobrou vizitkou orgánů v trestním řízení a justice: "Výkonní byli například příslušníci Státní bezpečnosti vyčlenění k paralyzaci rozhlasu a televizi," vysvětluje Žáček. Jaké pravomoci? Podle Žáčka dokáží historici i vyšetřovatelé poměrně dobře dokazovat Hoffmannovy faktické pravomoci z roku 1968: "On byl jen šéfem ústředního orgánu státní správy. Kdyby byl v nomenklatuře KSČ, byla by zřejmě prokazatelná vlastizrada." Na druhou stranu ale Žáček v rozhovoru pro BBC poukázal na údajnou důkazní nouzi při vyšetřování údajné velezrady: "Po skartacích z let 1989-90 se nezachovaly materiály, které by dovozovaly, že za Karlem Hoffmannem přišel sovětský důstojník a řekl mu udělej to takto," vysvětluje Žáček. Žijí soudci minulostí ? Od počátku 90. let se v České republice diskutuje o tom, zda mají úřady vůli vyšetřit zločiny komunistického režimu. Pavel Žáček soudí, že nikoliv: "Je to kvůli kontinuitě práva. Soudci jsou myšlením v minulosti, nejsou schopni vnímat to, že každý věděl, kdo pracoval ve prospěch Sovětů." Podle Žáčka navíc po roce 1989 nikdo nebyl schopen fakta zpracovat do právní roviny. Historik poukazuje i na to, že zmíněná skupina prominentů bývalého režimu byla vyšetřována ještě za federace, počátkem 90. let. Pavel Žáček odhaduje, že Hoffmann může být posledním odsouzeným za rok 1968 z této mocenské garnitury. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||