Martina Mašková

Kniha se věnuje i nákupu stíhacích letounů pro českou armádu

Na privatizaci naopak existuje téměř tolik názorů, kolik je jejích hodnotitelů.

Pro jedny šlo o úspěch či přímo zázrak, pro druhé byly některé případy privatizace naopak státem organizovanou krádeží.

V Nakladatelství Prostor vyšla v polovině dubna kniha s názvem "Co se stane, když se zhasne" a podtitulem "Dvě podoby české privatizace.

Zabývá se mimo jiné okolnostmi nakonec neuskutečněného nákupu stíhaček Gripen, prohranou arbitráží kvůli soukromé televizi Nova či privatizací IPB.

Neúspěšným pokusům o privatizaci z období poslední vlády, jako v případě Telecomu, Unipetrolu, či společnosti ČEZ, se věnuje jen zřídka, mají být předmětem dalších dílů knihy.

Část privatizace úspěšná

"Existuje rámec, v němž se dobré i špatné privatizace pohybují," říká Adriana Krnáčová z české pobočky Transparency International. Podle ní špatné, či nepovedené kauzy staví na špatném zákonném rámci.

Kniha je podle svých autorů určena široké veřejnosti, jako poučení, či memento:

"Jen 16 procent občanů je ochotno zakročit proti privatizaci," přípomíná Krnáčová nedávný průzkum veřejného mínění.

'Lev ve světě financí'

Václav Klaus privatizaci IPB svého času označil za "krádež za bílého dne." Podle autorů knihy IPB údajně selhala vevnitř, šlo o takzvanou corporate governance.

Adriana Krnáčová říká, že v případu IPB nelze mluvit o propojení politiků na banku. Podle ní se po této kauze zlepšilo řízení bank, zlepšil se regulátor, tedy Česká národní banka.

Obránci české privatizace často říkají, že média vyzdvihují nezdařené případy privatizace, ale nepíší o velké většině ostatních případů, které dopadly dobře.

Adriana Krnáčová tvrdí, že ze špatných privatizací se Česká republika už poučila. A uvědomila si, že trh nevyřeší všechno.

Prohraná arbitráž

Další případ, který kniha probírá, je případ televize Nova. Kdo podle zkoumání autorů knihy mohl za prohranou arbitráž, která stála daňové poplatníky miliardy korun?

"Ten, kdo stál na začátku toho, že arbitráž musela nastat, dnešní senátor Železný. A také regulátoři, kteří mu takové podnikání umožnili," říká Krnáčová.

Podle ní však zároveň stát nevěnoval arbitráži dostatečnou péči.

Česká privatizaci velice krvácela, krví daňoví poplatníci. Nebyla však svou úspěšností příliš odlišná od podobných postupů v Maďarsku, či Polsku.

Knihu považuje Transparency International za příspěvek do veřejné diskuse.