| 22. srpna 2003, 12:01 SEČ | | Britské týdeníky 33/2003 | 
| Připravila Eva Rybková
Economist ve svém hlavním úvodníku komentuje teroristické útoky, které počátkem týdne otřásly Jeruzalémem a Bagdádem a srovnává situaci v Iráku s izraelsko-palestinským konfliktem.
"Ten kdo 19. srpna vyhodil do povětří sídlo OSN a zabil významného diplomata a řadu dalších lidí, vyhodil do povětří také iluzi o tom, že Američané a Britové brzy zajistí mír v posadámovském Iráku. Sebevražedný atentát v Jeruzalémě, během kterého byla tentýž den roztrhána na kusy řada mužů, žen a dětí, zase možná protrhl smrtelnou díru i do tzv. cestovní mapy, podle níž se měli Izraelci a Palestinci dokulhat k míru."
Iráčané mají ale podle Economistu očividně mnohem lepší vyhlídky než Palestinci a Izraelci. Irák má sice nespočetnou řadu problémů a zjevně se stal také magnetem pro islámské extrémisty podobně jako v Afghánistán v osmdesátých letech během sovětské okupace, Iráčané ale podle Economistu mají v co doufat:
"V součanosti, riziko, že se Irák za Američanů stane Afghánistánem za Sovětů je minimální. Obránce džihádu dnes nevyzbrojuje žádná supervelmoc, jak tomu bylo v Afghánistánu. Nemohou také zaútočit ze sousední země, tak jak útočili z Pákistánu. Ani nemohou získat žádného ze sousedů na svoji stranu. I když řada z nich si přeje aby Američané v Iráku neuspěli, v žádném případě si nepřejí aby na ně zaútočili."
Přejí si totiž přesně to, co Američané: rychlou obnovu hospodářství, odstranění všech přežitků starého režimu a řádný přechod na fungující demokracii.
"Američané by se v Iráku mohli určitě více snažit ale jejich základní tvrzení, že přišli do Iráku odstranit hrozivou diktaturu zůstává stále ve své podstatě hodnověrné. Přítomnost Američanů je z tohoto důvodu podporována nejen Kurdy, ale také vysoce postavenými duchovními představiteli, kteří mají velký vliv na šiítskou většinu. Většina útočníků a zastánců džihádu patří mezi menšinové sunnity. Útokem na OSN si teroristé asi spíše znepřátelili své potenciální příznivce, protože Iráčané si přejí, aby tato organizace hrála v zemi větší roli."
Izraelsko-palestinský konflikt je mnohem hůře uchopitelný .
"V Iráku, v případě optimistického scénáře, většina Iráčanů nebude podporovat islámské extremisty, protože věří, že Američané míní,co říkají, a nakonec odejdou.V Palestině, přes všechny hezká slova z úst George Bushe a přes "cestovní mapu" , žádný Palestinec neočekává, že se Izrael vzdá území západně od Jordánu a pásma Gazy, aby umožnil vznik nezávislého palestinského státu. "
Izraelci obviňují palestinskou samosprávu, že neodzbrojuje teroristy, a Palestinci obviňují Izraelce, že nechtějí vyklidit židovské osady na okupovaných územích.
"Pokud chce Amerika vybudovat nový Blízký východ, musí dát Palestincům stejnou naději jako Iráčanům - že cizí vojenská okupace opravdu brzy skončí."
Uzavírá Economist svůj hlavní úvodník.
Mobilní kanibalismus
V ekonomické rubrice se časopis zmiňuje o stinné stránce expanze mobilních telefonních operátorů ve střední Evropě. Za posledních deset let se nejrychleji se rozrostl trh v České republice. Ale i v Polsku a Maďarsku řada klientů využívá více mobilní telefon než pevnou linku a odborníci toto uhlodávání příjmů tzv. pevným operátorům nazývají dokonce "mobilním kanibalismem":
"Z dominantního českého operátora, Českého telekomu už bylo uhryznuto. Jeho představitelé tvrdí, že během posledních dvou let se počet uživatelů pevných linek snížil o 5 procent. A to hlavně kvůli expanzi mobilních operátorů"
Jenže, Český telekom i jeho středoevropští kolegové už přišli na to, jak vyzrát na hladové útoky mobilních operátorů a stali se jejich alespoň částečnými vlastníky, dodává Economist
Strach z dětí
Štěkejte, ale nekousejte je titulek článku Michaela Hanlona pro týdeník Spectator. Autor se v něm zabývá novodobým fenoménem - strachu z dětí.
"Moderní život je plný strachu. Třeseme se před globálním oteplováním, arabskými teroristy, geneticky modifikovaným jídlem a mizernými vakcínami. ...Všechny tyto obavy jsou více či méně iracionální. Ale je tady ještě jedna a podle mého názoru ještě zákeřnější obava, která se k nám připlížila během posledních 20 let... Čeho se to bojíme? Dětí - zvlášť těch cizích."
Píše Michael Hanlon a dodává, že hlavně v britských městech jen pohled na skupinku hlučných desetiletých dětí vyvolá strach a studený pot na čele u řady dospělých. Podle Hanlona bychom si měli vzít příklad z našich babiček:
"Z komunismu v padesátých letech si není třeba brát příklad. Vztah mezi dospělými a dětmi byl ale tehdy nápadně jiný a byl také důvodem velmi nízké kriminality. Před padesáti lety dospělí pociťovali kolektivní zodpovědnost za děti. Každé osamělé dítě bylo pod pozorným dohledem každého náhodného chodce na ulici, v obchodě nebo autobuse...To stále funguje na jihu Evropy. Nikdy to ale nefungovalo lépe než v bývalých komunistických zemích..."
Tvrdí Michael Hanlon a dodává, že děti jsou stále stejné, změnili se dospělí, kteří jezdí všude sami autem, zlenivěli, a nechali si výmýt mozky médii, které jejich strach z každého cizího dítěte jen podporují hrůzostrašnými historkami.
"Podle mého názoru kriminálníci začínají brzy a je povinností každého z nás se postavit každému vzpurnému a ohrožujícímu chování mladistvých. Stojí za to si zapamatovat několik charakteristických znaků dnešních dětí. Většina toho moc neví a když jim pohrozíte, že zavoláte ředitely školy, obvykle jim nedojde, že žádného ředitele neznáte. ...Děti navíc zoufale touží po pravidlech a když jim tato pravidla nedodají dospělí, zajistí si je samy. Z tohoto důvodu existují mladistvé gangy"
|
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:37 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|