Tradice klidného posezení u jídla se v Británii vytrácí. Hlásí to alespoň tamní vědci.
Pudinku odzvonilo
Starší generace Britů vzpomíná například na nedělní obědy o několika chodech, na tradiční pečené maso, pokrmy ze zeleniny či yorkšírský puding, nový průzkum prokázal, že rodina se málokdy schází u společného jídla.
Prodej polotovarů poprvé v britské historií zaujímá největší část útraty spotřebitelů určené na potraviny - celých třicet procent trhu.
Za poslední dekádu vzrostl prodej pizzy o více než devadesát procent, podobně je to u předpřipravených těstovin. Tyto výsledky prokázal průzkum společnosti Mintel.
V zajetí předsudků
Psychologové tvrdí, že tradiční stravě někdy uškodily předsudky.
Tradiční anglický oběd složený z masa a dvou druhů zeleniny podle nich může často lidem přidat méně na váze, než předpokládaná nízkotučná jídla, která lidé zbožňují, jako je pizza, saláty nebo zmrzlina - a po nichž následuje káva.
Odborníci tvrdí, že kupovaná hotová jídla dávají spotřebitelům falešnou představu o tom, co jedí. A o počtu kalorií, které vstřebávají.
Profesorka Deanna Jadeová, zakladatelka britského státního střediska pro poruchy příjmu potravy vysvětluje, že když koupíme pizzu na ulici a jíme ji za pochodu, dostáváme do sebe 1200 kalorií za pouhých deset minut.
Vědci tvrdí, že jídlo snědené ve spěchu mozek prostě nerozpozná jako snědené, že člověk rychleji vyhladoví, i když už se najedl.
Zdravě a rychle
Rychlý oběd v kantýně, často vegetariánské jídlo. Jak ukazují průzkumy trhu, maso a ryby zaujímají třetí místo v pořadí na žebříčku nejvíce kupovaných potravin, ovšem za poslední dekádu tento sektor stagnuje.
Ačkoliv vláda zahájila mohutnou kampaň ve prospěch ovoce a zeleniny a tedy i zdravého životního stylu, Britové za tyto potraviny neutratili o moc více.
Průzkum překvapivě ukázal, že čtyřicet procent Britů samo sebe označuje za tradiční konzumenty, kteří pravidelně obědvají.
Jen 27 procent lidí přiznává, že se spokojují s jídly ohřívaný v mikrovlnné troubě. A 31 procent lidí se považuje za občasné stolovníky.
Ty, kdo ošidí snídani a většinou teprve později večer jí venku. Nikoliv pro potěšení, ale prostě proto, že se nechtějí zdržovat vařením. Stejně tak jedna ze zaměstnankyň BBC Aramatou na cestě z kantýny říká:
"Jím kuře s hranolkami. Nemám čas vařit a tak si většinou něco koupím."
Malá rodina nejí společně
Společnost Mintel, která průzkum stravovacích návyků Britů zadala a zpracovala, tvrdí, že s tím, jak se domácnosti zmenšují, tedy jak ubývá jejich členů, bude této poslední skupiny strávníků přibývat.
Mimochodem - v první půlce dvacátého století byla průměrná velikost domácnosti 4,6 desetin osob. Dnes jsou to necelých dvě a půl osoby a do deseti let už to budou dvě celé a dvě desetiny.
Už citovaný profesor Lang, byť zastánce rodinného stolování, ale poukazuje na jisté sterotypy spojené s touto tradicí. Říká se, že když rodiny jedí společně udržuje to dynamiku rodinného života či etiku rodiny.
Rodiny podle něj mohou společně jíst a přitom se hádat. Anebo si pěkně vyříkávat věci na rovinu. Je tu celá řada možností.
Jak Lang ale dodává, podstatná je ona společenská změna. Jídlo se stává individuální záležitostí. Podle Langa většina lidí jí ve spěchu, na ulicích. V tomto smyslu se prý děje něco podstatného.
Křidýlko nebo stehýnko?
Tom Lobstein z nevládní organizace The Food Comission propagující zdravé stravování viní z těchto nových návyků potravinářský průmysl.
Tvrdí, že reklama na tučná jídla a pokrmy, které vedou k nárůstu tzv. civilizačních chorob, je nadále značná. A že britská vláda v tomto smyslu není schopna nijak zakročit.
Jiní experti ovšem připomínají stará známá pravidla předků: máme svobodu volby a záleží na pevné vůli. |