Britští zaměstnavatelé se budou muset lépe starat o to, jestli jejich zaměstnanci netrpí stresem. V opačném případě jim hrozí postihy a prohrané žaloby.
Vyplývá to z prohlášení vládní komise pro zdraví a bezpečnost práce, která zavedla šestibodový "stresový kodex", jenž je závazný pro každou společnost působící v Británii.
Šest bodů kodexu
Aby firma splnila zásady boje proti stresu, musí mít alespoň 85 procent zaměstnanců pocit, že dokáže splnit to, co se po nich vyžaduje.
Stejné procento zaměstnanců musí mít pocit, že si mohou ke své práci také něco říct, že mají ve firmě nějaké slovo.
Alespoň 85 procent zaměstnanců musí rovněž cítit, že mají podporu společnosti, kterou ke své práci potřebují.
Alespoň 65 procent musí říct, že nejsou vystaveni nepřijatelnému jednání, například tyranizování či zastrašování.
Nejméně 65 procent zaměstnanců musí dobře chápat svou roli a své úkoly.
A konečně - alespoň 65 procent zaměstnanců se musí účastnit na organizačních změnách ve své firmě.
Kodex tedy nepostihuje ani tak stres způsobený povahou práce samotné, ale spíše fungováním firmy.
Kontroly prostřednictvím anket
V budoucnu tak může docházet i k tomu, že státní komise pro zdraví a bezpečnost bude pravidelně kontrolovat ona předepsaná procenta tím, že bude pořádat ankety ve firmách.
Než komise onen stresový kodex zveřejnila, zkoušela jej totiž v jakémsi pilotním programu, jehož se zúčastnilo 24 společností od akademických ústavů po obchodní řetězce.
Podle představitelů komise měla akce velký úspěch. Jak říká Elizabeth Gyngellová, členka komise pro zdraví a bezpečnost, schéma se prý líbilo i manažerům:
"Ročně se v Británii promrhá kvůli nemocím ze stresu téměř 13,5 milionu pracovních dní, stres vede také k menším pracovním výkonům. Čím méně stresu, tím lepší výsledky."
Možné soudní prohry
Za hlavní pojistku skutečnosti, že firmy budou kodex dodržovat, jsou ale podle komise nikoli kontroly, ale možné soudní prohry.
Doposud se v Británii odehrála řada pokusů vymáhat soudně odškodné po zaměstnavateli, který způsobil svému zaměstnanci stres, ale většinou bezúspěšně.
Nedávno sice vysoudila zaměstnankyně birminghamské radnice několik desítek tisíc liber, ale to patří mezi výjimky.
Nyní, když existuje závazný kodex, se může situace radikálně změnit. Členové státní komise pro zdraví a bezpečnost v to doufají.
Profesor Cary Cooper z university v Manchesteru dává takovým tužbám velkou naději:
"Zatímco dříve bylo těžké takové věci dokazovat, teď je oficiálně uznané, že každý zaměstnavatel musí zaručit, že pracovní prostředí je stresu prosté - alespoň v tom smyslu, že zmizelo to, co stres vyvolává tedy příliš dlouhá pracovní doba, diktátorské manýry a podobně."
"Zaměstnavatelé nebudou moci u soudu tvrdit, že o problematice stresů nic nevěděli," říká profesor Cooper, podle nějž i zaměstnanci teď budou ve své obraně odvážnější.
Despekt zaměstnavatelů
Na reakce britských zaměstnavatelů je příliš brzy, ale dá se odhadnout, že nemalé procento firem se bude dívat na závazný kodex s despektem. To se dá odhadnout, protože problém stresu není nijak nový.
Když například loni na podzim provedla největší britská odborová organizace zaměstnanců v soukromém sektoru Amicus průzkum na téma stres, pouze jedna třetina dotázaných firem uznala jistou odpovědnost za duševní pohodu zaměstnanců.
Většina odpověděla, že je ochotná pomáhat s řešením zdravotních následků, ale nebyla ochotná preventivně řešit příčiny stresu - a nabídnout třeba flexibilní pracovní dobu a podobně.
Stres širokým tématem
Závazný antistresový kodex nebude zřejmě vykládán ani jako úspěch odborů, protože toto téma se dotýká otázek, které mají v současné Británii širokou odezvu, nejde o téma úzce odborové.
Například: co všechno člověk odevzdává zaměstnavateli, jaký je poměr mezi pracovním a rodinným životem, co člověk za peníze, které dostává, ztrácí.
To jsou otázky, které jsou cítit ve vzduchu, a potvrdila to například nedávná demise ministra zdravotnictví Alana Milburna.
Ten ji zdůvodnil tím, že chce mít víc času na děti, a například čtenářské rubriky novin byly několik dní poté plny dopisů, v nichž lidé psali, že ministr odhalil hlavní téma současnosti: jak uchránit osobní a rodinné hodnoty před praktikami současného pracovního trhu. |