|
Mají v Británii začínající autoři šanci? | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jak britská nakladatelství vyšla z testu, který na ně přichystal list Sunday Times? Nepříliš slavně... Londýnská knihkupectví jsou až nepřehledně plná knižních novinek, nakladatelé dělají těm "svým" autorům reklamu přímo barnumskou. Například v roce 2003 se v Británii prodalo 131,2 milionů knih, z toho jenom beletrie za 468 milionů liber. Redakce listu Sunday Times se rozhodla nakladatelství otestovat. A zdá se, že britští nakladatelé dnes nejsou s to poznat v rukopise dobrou knížku. Utajené skvosty Bez lákavé obálky a předsádek plných reklamních superlativů od známých osobností zůstávají pro lektory a agenty literární kvality utajeny.
Redakce Timesů si nechala přepsat prvních několik kapitol dvou knih: "Ve svobodném státě" autora indického původu V. S. Naipaula a "Prázdniny" od Nottinghamského anglického romanopisce Stanleyho Middletona. Pak rukopisy rozeslala dvaceti různým nakladatelstvím a literárním agentům s tím, že se jedná o ukázky z nových děl aspirujících debutantů. Ani Naipaula ani Middletona ovšem nelze řadit k začátečníkům, a obě díla měla společné jedno: v 70. letech vyhrála prestižní Bookerovu cenu. Šestaosmdesátiletý Stanley Middleton vydal 42 úspěšných knih a V. S. Naipaul dostal v roce 2001 Nobelovu cenu za literaturu. Zdálo by se tedy samozřejmé, že nakladatelé a agenti po začínajících autorech takového kalibru skočí všemi deseti. Ale ani jeden z nakladatelů či literárních agentů nepoznal ani literární hodnotu děl, ani – což je ještě znepokojivější – že se jedná o laureáty Bookerovy (dnes Man Bookerovy) ceny. Z jednadvaceti odpovědí jich bylo dvacet odmítavých. Nakladatelství Time Warner Middletonovi napsalo, že v knize vidí řadu "dobrých nápadů", ale nehodí se mu do edičního plánu. Jenom literární agentka Barbara Levyová si vyžádala další kapitoly Middletonových Prázdnin, zato Naipaulova kniha ji nenadchla: "Zdálo se nám to docela originální,“ napsala. "Ale nakonec nás obávám se nenadchla natolik, abychom s rukopisem něco podnikali dál." Strach z rizika? Middletonovu knihu odmítla řada velkých a známých britských nakladatelství, jako je Bloomsbury nebo Time Warner, ale také významní literární agenti, jako Christopher Little, který objevil autorku Harryho Pottera J. K. Rowlingovou.
S knihou V. S. Naipaula se ani nakladatelé, ani agenti příliš neobtěžovali – dokonce i těch zamítavých odpovědí přišlo jen velmi málo. Většina velkých nakladatelů přestala úplně přijímat nevyžádané rukopisy nových autorů a spoléhá se na to, že pro ně nové talenty objeví literární agentury. Řada agentur si stěžuje na množství textů, které dostávají. Agentura Barbary Levyové dostává 1500 rukopisů ročně. Carol Blakeová ze společnosti Blake Friedman dostává denně 50 rukopisů, ale ročně přijme k zastupování jenom šest autorů. "Když něco okamžitě nezapůsobí jako nesmírně komerční nebo neobyčejně literární, pak mají potenciální klienti smůlu." Ale zdá se také, že se proměnila nakladatelská kultura. Autor a kritik David Taylor považuje Middletonův román za trochu zastaralý, ale nad odmítnutím klasického textu V. S. Naipaula vrtí hlavou, i když ho to nijak nepřekvapuje: "Typ knížek, které dnes nakladatelé odmítají, je přímo šokující." Bývalý šéfredaktor časopisu Bookseller, Nicholas Clee, říká, že se nakladatelé bojí rizika nevyzkoušených autorů v době, kdy velké supermarkety tlačí ceny knih dolů. "Nakladatelé dnes sáhnou spíš po autorovi, který může nabídnout nějakou senzaci, nebo po zavedených jménech. Reklamu dělají jenom pár vybraným titulům." A co na to autoři? Tento přístup vede ke kultuře, v níž nakladatelé publikují především neliterární celebrity, jako je modelka Katie Priceová, známá pod jménem Jordan, která dostala smlouvu na dva romány pro nakladatelství Random House.
David Taylor upozorňuje: "Aby vám dnes vydali knihu, stačí, aby vám bylo 29, abyste byli pohledná blondýna, a abyste byli mlhavě slavní." A navíc je tady spousta začínajících autorů, které na literární dráhu přivádějí spíš senzacechtivé novinové zprávy o obrovských zálohách než touha po sebevyjádření. A tak literární test listu Sunday Times názorně demonstrovala britské kulturní obci, že nakladatelský průmysl, který ročně chrlí tolik knih, ztratil kontakt s literární realitou. "Lidi už dneska nevědí, co je to dobrý román," reagoval na přístup nakladatelů Stanley Middleton, který má v Británii obrovskou spoustu fanoušků. Třiasedmdesátiletý Naipaul přiznává, že se svět od doby, kdy jeho kniha vyšla, pohnul dopředu. A dodává uštěpačně: "Aby někdo poznal, že je něco dobře a přitažlivě napsáno, k tomu je zapotřebí obrovského talentu. A toho je dnes pomálu." |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||