Robert Břešťan redaktor, Londýn

Lékaři do Británie stále přicházejí, protože práce je pro ně dost

Podle britských lékařů odliv zdravotnického personálu z Afriky a Asie působí v nejchudších částech světa doslova katastrofu.

Británie v tom rozhodně nemůže mít čisté svědomí; například i článek publikovaný v prestižním britském lékařském časopise Lancet uvádí, že Británie má na najímání zdravotnického personálu z Afriky významný podíl.

Přichází především z anglicky mluvících zemí v subsaharské Afriky, často z Nigérie.

Odtud už před šestnácti lety přišel i lékař Rufus Omotade. Nedostatek lékařů v Africe by se podle něj dal řešit aspoň formou praxí.

"Systém by měl být nastaven tak, aby se ti, kdo zemi svého původu opustili, zase vraceli zpět. I kdyby to mělo být jen na omezenou dobu."

"Například pokud jste do Británie přišli z Afriky, měli byste se tam vrátit v rámci praxe třeba na tři až šest měsíců," navrhuje jeden z lékařů.

Až třetina personálu

Předseda Asociace britských lékařů James Johnson mluví dokonce - co se zdravotnictví týče - o vykrádání a znásilňování Afriky a Asie. Bohaté země by s tím prý měly přestat.

Pořád ještě potřebujeme lékaře a sestry z rozvojových zemí, aby vůbec mohl Národní zdravotnický systém fungovat James Johnson, Asociace britských lékařů

"Ušli jsme dlouhou cestu k tomu, abychom se dokázali spolehnout sami na sebe. Ale pořád ještě potřebujeme lékaře a sestry z rozvojových zemí, aby vůbec mohl Národní zdravotnický systém fungovat. Přicházejí přitom ze zemí, které je potřebují mnohem více než my," zdůrazňuje Johnson.

Kritika britských lékařů přitom nepramení z obavy o svá pracovní místa. Poukazuje spíše na to, že Británie sama nedokáže vychovat dostatek kvalitních sester a lékařů a musí o ně připravovat chudé země.

"Naprosto nechceme, aby sem lidé přestali ze zahraničí přicházet. Je to dobré pro medicínu i pro lékaře samotné," potvrzuje předseda Asociace britských lékařů.

Podle jeho slov je mezinárodní spolupráce důležitá, ale není možné připustit, aby země, které lékaře potřebují mnohem víc než Británie, byly zásobárnou pro britský zdravotnický systém.

Lékaři do Británie stále přicházejí, protože práce je pro ně dost. V nemocnicích Národního zdravotnického systému až třetinu personálu tvoří mimoevropští lékaři. Obvykle právě ze subsaharské Afriky.

Patnáct set lékařů

Pro britskou vládu je pomoc Africe významným tématem, nejen pro jednání nejbohatších zemí světa G8.

Potíž je v tom, že není možné zabránit někomu v rozhodnutí odejít ze své země a jít pracovat jinam Tony Blair

Britský premiér Tony Blair přiznal, že odliv zdravotníků z Afriky je ohromný problém. Zároveň však dodal, že je obtížné s tím něco dělat:

"Je to nesmírný problém, ale potíž je v tom, že není možné zabránit někomu, kdo je řekněme z Malawi, v rozhodnutí odejít ze své země a jít pracovat jinam."

Podle Blaira nejde jen o to, že by tito lidé pracovali jen v Británii. Práci prý získávají po celém světě.

To nejlepší, co se dá udělat, je podle něj snažit se o zlepšování zdravotní péče v Africe. Což je dle Blairových slov jeden z významných bodů britského plánu pomoci Africe.

"Ghana má populaci kolem dvaceti milionů lidí a pracuje tam všehovšudy 1 500 lékařů. V Británii máme tři sta ghanských lékařů a pět set v Americe," nabízí srovnání jeho země s Británií a Spojenými státy ghanský lékař.

K lékaři do Mozambiku

V šedesátimilionové Británii pracuje asi sto dvacet tisíc lékařů.

Polovina anglicky mluvících lékařů údajně pracuje v USA

Dvacetimilioná Austrálie má čtyřicet osm tisíc lékařů, africký Mozambik s podobným množstvím obyvatel jen pět set.

Podle předsedy Asociace Jamese Johnsona je naprosto zbytečné, že Británie vynakládá 300 milionů dolarů na pomoc Africe, když pak systematicky vysává takto významné lidské zdroje.

Proti kritice se ale ohradilo britské ministerstvo zdravotnictví s tím, že Británie je jediná západní země, která se problematikou odlivu zdravotníků z rozvojových zemí systematicky zabývá.

V posledních pěti letech prý také na rozvoj afrického zdravotnictví a vzdělávání lékařů a zdravotních sester přispěla Británie 560 miliony liber.