|
Odškodnění za své kouření se Britové nedočkají | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Symbolicky na Světový den boje proti kouření v Edinburghu skončil vůbec první soudní proces na britských ostrovech, v němž byla kvůli onemocnění rakovinou plic žalována tabáková společnost. Jako vítěz od soudu odešla tabáková společnost Imperial Tobacco, která tak nemusí platit požadované odškodné půl milionu liber. První právní kroky začali manželé McTearovi podnikat už v lednu roku 1993. A zřejmě není náhoda, že konečný rozsudek byl vyhlášen v Den boje proti tabáku. Šedesát denně Hlavní argument žalující Margaret McTearové zněl, že její muž o dopadech kouření nevěděl. Výrobky Imperial Tobacco totiž začal kouřit v roce 1964, sedm let před tím, než se na krabičce poprvé objevilo varování o zdravotních rizicích. A pak už si prý vytvořil závislost, kouřil tři krabičky denně a nemohl přestat. Tabáková společnost vinu odmítala s tím, že kuřák si musí být vědom zdravotních rizik a má svou vlastní zodpovědnost. První varování se prý v novinách objevila už v roce 1950. A soudce nakonec přistoupil jak na argument odpovědnosti člověka za své vlastní činy, tak i na to, že pan McTear kouřil vícero značek a tak není jisté, který z tabákových výrobků nakonec rakovinu způsobil. Verdikt se dá ale jen stěží interpretovat jako vítězství kuřáků nad nekuřáky. Ale je takřka jisté, že na rozdíl od Spojených států se lidé v Británii odškodňování za následky vlastního kouření nedočkají. I advokát Margaret McTearové se nechal slyšet, že odvolávat se proti rozhodnutí se už nevyplatí a že hodlá zastavit i přípravu na žalobu ve sto dvaceti dalších podobných případech. Akcie Imperial Tobacco po vyhlášení rozsudku posílily o dvě procenta... To nejlepší pro zdraví Britská vláda plánuje postupné zpřísnění pravidel pro kouření na veřejných prostranstvích. V Anglii a ve Walesu má být podle předpokladů zakázáno kouření v uzavřených veřejných prostorách od roku 2008, s výjimkou hospod a klubů, ve kterých se neservíruje jídlo. Ve Skotsku se chystají výrazně tvrdší opatření bez výjimek.
Zaznívají však kritické hlasy, že je vláda příliš měkká a se zákazem kouření na veřejných prostranstvích příliš otálí. "Z míst, kde podobné zákazy zavedli už dříve, jako je Kalifornie nebo Austrálie, víme, že to lidem pomáhá v tom, že kouření omezí nebo s ním i úplně přestanou." "Týká se to až patnácti procent kuřáků, a nic nenasvědčuje tomu, že když lidé nemohou kouřit v hospodě, tak kouří více doma," konstatuje Elspeth Leeová z Organizace pro kontrolu tabáku. Náměstkyně britské ministryně zdravotnictví Caroline Flintová vládní politiku proti kouření - současnou i chystanou - hájí: "Jde o to zajistit, aby ti, kdo se rozhodnou nekouřit, byli chráněni, a rozhodně chráníme i děti." "Ale zároveň připouštíme, že práva mají i menšiny. Je to rovnováha mezi tím, co vláda může, a rozhodnutím lidí o tom, co je nejlepší pro jejich zdraví," řekla Flintová. Úspěch v odvykání Britské ministerstvo zdravotnictví také využilo Dne boje proti kouření k tomu, aby se pochlubilo, že za pomoci Národního zdravotnického systému přestalo loni v Británii kouřit dvě stě padesát tisíc lidí. I podle zprávy Evropské komise platí, že v rámci Evropské unie patří Británie k nejúspěšnějším v odvykání kouření. Přesto ročně jen v Británii na následky kouření zemře sto tisíc lidí a na léčbu nemocí spojených s kouřením se vynaloží miliarda sedm set milionů liber. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||