|
Zdravé tělo versus svobodný duch | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kuřáci žijí pod čím dál větším tlakem úřadů. Západní civilizace, na jejíž periferii trůní Česká republika, přestává kuřáky tolerovat společensky. A některé země - v Evropě první Irsko, ve Spojených státech například New York - zakázaly kouření ve veřejných prostorách, tedy především v restauracích a na barech. Stejným směrem a ještě o něco dál jde i takzvaná Rámcová úmluva o kontrole tabáku, kterou v roce 2003 podepsala skoro celá zeměkoule včetně tehdejší české ministryně zdravotnictví Marie Součkové. Čeští bojovníci proti tabáku, kromě ministerstva soustředění především v poslaneckém klubu lidové strany, pak dva roky připravovali zákon, jímž by tuto rámcovou dohodu převedli do české legislativy. Norma, v podstatě plošný zákaz kouření v úřadech a v restauracích - v nich by se mohlo kouřit, jen kdyby hostinští zřídili fyzicky oddělené kuřácké místnosti - ztroskotala před dvěma týdny na odporu poslanců ODS a zhruba půlky klubu ČSSD. Odpůrci hájili zájmy hostinských, kterým by zákon pochopitelně přinesl další náklady. Jeden z autorů zákona, poslanec Josef Janeček, se přesto nevzdává. S tabákem a proti kuřákům bojuje už pěkně dlouho. Před třemi lety prosadil poslanec zákaz reklamy na cigarety; až na několik výjimek, jakými jsou stánky a trafiky, ale například i mantinely na motocyklových závodech v Brně, tedy tabákové koncerny nemohou propagovat svoje vlastní produkty. Je to dobře nebo ne? Počet kuřáků v zemi klesá. Zatímco na sklonku komunistické éry kouřila podle údajů časopisu Týden polovina českých mužů, dnes už jenom třetina. Janečkův zákaz reklamy tomuto trendu velmi pravděpodobně pomáhá. Zákaz reklamy se ale špatně snáší s principem svobody. S plnoletostí člověk nabývá i právo volně zacházet se svým zdravím a třeba ho huntovat. Aktivity lidoveckých poslanců Josefa Janečka a Vladimíra Říhy jsou příkladem tradičního přetahování mezi principy svobody a řádu, v našem případě mezi svobodným duchem a zdravým tělem. Tento spor se v různých podobách znovu a znovu rozhoduje v politické diskusi, v předvolební kampani a ve volbách. Pokud by lidovci příští volby s převahou vyhráli, měli by mít možnost uvalit na cigarety třeba 200procentní spotřební daň. Pokud pak zlost kuřáků přivede k moci nějaké libertariány, ať třeba jejich vláda tabákové koncerny odškodní a povolí reklamu všude. Nadnárodní úmluvy, které, jednou ratifikovány, zavazují příští parlamenty i příští vlády, ovšem tenhle přirozený běh demokracie popírají. "Kuřácké Kjóto" je globální, bombastické a proto zřejmě nevymahatelné. Protitabákovou legislativu a zákaz reklamy ale chystá i Evropská komise. Proč? Ohrozila by snad různě vyvedená zdravotní varování na cigaretové krabičce kurs eura? Vzroste třeba národnostní napětí mezi Čechy a Němci proto, že v České republice poslanec Janeček reklamu na cigarety znemožnil, zatímco německá vláda je proti zákazu a jednu takovou normu už na unijní úrovni zablokovala? Janeček může skončit po příštích volbách, evropskou směrnici už žádný volič do opozice nepošle. Hranice mezi Janečkem a "kuřáckým Kjótem" respektive protikuřáckými evropskými směrnicemi je tedy vlastně hranicí mezi přípustným nápadem a osvícenským absolutismem. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||