Dobré sousedské vztahy v Británii kazí mnohdy příliš vysoké živé ploty. Jedni je obdivují a druzí nenávidí, neboť prý ubírají příliš světla jejich zahradám. Sousedé se spolu nezřídka hádají tak dlouho a vehementně, že jejich spor skončí u soudu.
Problém vysokých živých plotů tu byl zřejmě od té doby, co lidé začali pěstit vlastní zahrádky, ale zhoršil se zejména poté, když někteří zahrádkáři začali jako dřevinu pro živé ploty používat jehličnan z čeledi cypřišovitých latinsky nazývaný Cupressacyparis Leylandii - česky jednoduše cuprassacyparis, jak mi řekli v jednom specializovaném zahradnictví.
Cuprassacyparispřerůstá
Ten totiž může vyrůst až do výšky 30 metrů - tedy ne že by snad někdo měl tak vysoký živý plot, ale cupressacyparis prostě vyžaduje častější stříhání, jinak snadno přesáhne výšku, kterou soused považuje za rozumnou. A pak může dojít ke sporu, který mívá i soudní dohru.
O jak vážnou věc jde dosvědčuje například i to, že existují kluby na ochranu - "obětí živých plotů", s vlastními věstníky, internetovými stránkami, kontaktními telefonními čísly pro média apod.
Odborník Poradenského trustu pro stromoví Paul Littlefair přišel s jednoducho fomulí: vzdálenost mezi nejbližším oknem a živým plotem vydělte dvěma, přidejte k tomu dva metry a získáte tzv. "akční výšku V". Jestliže ji plot přesahuje, pak je třeba vzít nůžky a stříhat.
"Akční výška V" se rovná...
Kritici ovšem říkají, že takový výpočet nebere v úvahu terénní nerovnosti. Pan Littlefair tedy přišel s pojmem "hloubka zahrady" - plocha zahrady se vydělí délkou plotu a potom se vynásobí koeficientem od 1 do 10 v závislosti na směřování plotu. Zdálo by se, že není nic snažšího - kdyby ovšem koeficient a matematické výpočty neměli provádět sousedé, kteří si jdou často doslova po krku a tudíž výpočet druhé strany zpochybňují.
Vypadá to, že na nějaké praktičtější řešení si britští zahrádkáři budou muset počkat. A cupressacyparisy mezitím porostou a porostou a porostou ...