|
Amatérští záchranáři mohou pomoc komplikovat | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Mnozí Pákistánci, kteří sobotní zemětřesení přežili, jsou stále v zoufalé situaci. Podle OSN katastrofa postihla kolem čtyř miliónů lidí, milión z nich potřebuje naléhavou pomoc. I když se do nejvíce zničených měst a vesnic začínají zásoby a nejnutnější vybavení dostávat, v odlehlých oblastech jsou lidé často stále odkázáni sami na sebe. "Lidé jsou tam nahoře v horách, nemají pořádné oblečení. Z neproniknutelných mračen hustě prší." "K nikomu se nedostane pomoc, v horách není co jíst. Já jsem ve městě, takže aspoň něco málo dostanu, ale lidé tam nahoře nemají co jíst," říká jeden Pákistánec. Chtěli pomoci Do Pákistánu už několik dní proudí množství humanitárních zásob z celého světa. První pomoc se snaží poskytnout i pákistánská armáda. Rozsah katastrofy je ale tak hrozivý, že se do humanitární práce vrhly i tisíce obyčejných Pákistánců. Mezi nimi i Amina Sohailová, zaměstnankyně jednoho z mobilních operátorů v Islamabádu. "Začalo to tím, že jeden mladík, se kterým se zná moje sestra, chtěl obětem zemětřesení poslat nějakou pomoc. Řekli jsme si, že vypravíme do severního Pákistánu dodávku s nejnutnějšími věcmi." "Tahle zpráva se postupně rozšířila a najednou se dalo mnoho lidí dohromady a začali posílat oblečení, deky, matrace, potraviny a všechno, co by podle jejich názoru mohlo pomoci." Amina a její přátelé už vypravili jedenáct nákladních aut humanitární pomoci. Chybí organizace Stále častěji ale zaznívají varovné hlasy, že by úsilí podobných skupin i mezinárodních humanitárních agentur mohla zhatit špatná - přesněji řečeno žádná - organizace.
Takového scénáře se obává například doktor Arif Núrz organizace Mercy Corps International, který jako jeden z prvních dorazil do zničeného města Balakot. "Dostali jsme se do údolí v neděli a povedlo se nám poskytnout některým lidem nejnutnější pomoc." "V pondělí na místo dorazila celá řada záchranných týmů, někteří byli profesionálové, ale jinak šlo většinou o dobrovolníky." "Přinesli s sebou spoustu zásob, ale bohužel nebyli nijak organizováni, takže namísto aby pomoc urychlili, ji naopak zkomplikovali." Bývají první Jednoduše odsoudit ale práci dobrovolníků nelze. Podle Havidana Rodrigueze, ředitele Střediska pro výzkum katastrof při univerzitě v Delaware ve Spojených státech, totiž právě oni většinou začnou pomáhat jako první. Dříve než na místo dorazí vláda či profesionální humanitární pracovníci. Při řešení mimořádných situací je podle Rodrigueze od všech zaangažovaných stran třeba především přizpůsobivost a pružné rozhodování. "Je velmi těžké určit osobu, která bude rozhodovat. Katastrofy jsou sledem mnoha událostí a vyžadují komplexní řešení." "Ano, je potřeba mít na takovou věc připravený záložní plán, ale je to také otázka kreativity a improvizace." "Jde o to využít ve správný čas všechny dostupné zdroje," dodává ředitel Střediska pro výzkum katastrof ve Spojených státech Havidan Rodriguez.
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||