Helena Berková redaktorka BBC

	Dětský fond OSN se obává o osud sirotků

Zemětřesení podle odhadů postihlo čtyři miliony lidí, nejméně 23 tisíc z nich zahynulo. Postižení teď naléhavě potřebují zásoby potravin, provizorní přístřeší a léky.

Situaci lidí v hornatém Kašmíru shrnul pro BBC jeden z obyvatel města Bághu, které bylo v blízkosti epicentra otřesů:

"Jsou v horách, nemají teplé šaty. Hustě prší, je zamračeno. Nikdo se k nim nedostane, tam v kopcích nemají co jíst. Já jsem ve městě, něco mi dají, ale oni asi mají hlad," říká obyvatel Bághu.

Špatné počasí

Ani čtyři dny po katastrofě se pomoc zdaleka nedostala ke všem postiženým. V oblasti prší a přívalové deště práci záchranářů dost komplikují.

Podle OSN potřebuje okamžitou pomoc až milion lidí a dva miliony dalších osob je třeba - byť provizorně - ubytovat.

OSN proto požádala o 270 milionů dolarů na okamžitou pomoc a záchranu lidských životů.

Záchranáři potřebují hlavně stany, přikrývky, léky a vrtulníky, protože komunikace jsou většinou poničené nebo neprůjezdné.

Situace v metropoli Kašmíru

Otřesy vážně poničily pákistánské správní centrum v Kašmíru, město Muzaffarabád. Tamní obyvatelé jsou na tom ovšem při vší bídě určitě lépe než lidé v odlehlých vesnicích.

	Místní lidé nemají střechu nad hlavou a trápí je hlad

Zpravodajka BBC v Muzaffarabádu Damíta Luthrová líčí, že místní lidé stále nemají kde spát: "Nemají se kde schovat a mají málo jídla."

"Ve městě zahynuly tisíce lidí. Přeživší bloumají mezi troskami a v očích se jim zračí hrůza. Kdo může, odjíždí, silnice jsou plné aut."

"Ti, kteří odjet nemohou, prohledávají suť, hledají dřevo na podpal, aby se aspoň trochu zahřáli, a kousky vlnitého plechu, z nichž by si mohli udělat provizorní ochranu před deštěm a větrem," pokračuje naše zpravodajka a dodává:

"Ale v Muzzafarabádu alespoň lidé a na rozdíl od odlehlých oblastí dostávají nějakou pomoc, i když jen pomalu."

Liknavost úřadů

Někteří kritizují pákistánské úřady za liknavost - přesněji za to, že jim dost dlouho trvalo, než zareagovaly na nabídku Indie, která jim už v neděli chtěla poskytnout vrtulníky.

	Záchranáři potřebují především vrtulníky, léky, stany a přikrývky

Za logistické problémy zodpovídá pákistánská armáda. Její mluvčí, Šaukat Sultan, se brání tvrzením, že úřady před sebou mají obrovský úkol a že zemětřesení zasáhlo velikou oblast.

Poukázal také na to, jak pozdě zareagovaly americké úřady na pohromu, jakou způsobil hurikán Katrina.

Mluvčí pákistánské armády také řekl, že pákistánsko-indické vztahy se zlepšují, Pákistán prý pomoc od Indie přijal, ale o vyslání vojáků a vrtulníků rozhoduje vláda v Islámábádu.

Pákistánská Vysoká komisařka v Londýně doktorka Malíha Lodhiová zase poukazuje na těžké přírodní podmínky, složitý horský terén a špatné počasí. Jak říká, úřady se obávají, že lijáky způsobí další sesuvy půdy.

Spokojenost

Někteří jsou ale naopak spokojení, např. dobrovolník Zulfaka Ahmad Zulfí, právník z jižního Pákistánu, který pomáhá lidem v Balakotu:

Do oblasti odletěl i tým českých záchranářů a lékařů. Jejich práci ovšem ztěžuje špatné počasí, liják a zima

"Máme přikrývky, léky, chleba, ovoce, všechno," řekl BBC jeden ze stovek dobrovolníků v Balakotu. Do města dorazil i francouzský tým a našel v troskách jedné školy pět živých dětí.

Do oblasti odletěl i tým českých záchranářů a lékařů. Práci dobrovolníků ovšem ztěžuje špatné počasí, liják a zima.

"Je to hrozné, chceme jít dál, tak 15-20 minut pěšky odsud jsou naši bratři a sestry, chceme jim pomoct, do téhle oblasti se pákistánští vojáci ještě nedostali," postěžoval si jeden dobrovolník v údolí Kašmíru.

Osud sirotků

Při zemětřesení zahynulo mnoho dětí, další ztratily rodiče, příbuzné. Dětský fond OSN odhaduje, že děti mladší pěti let tvoří asi pětinu postižených.

	Pomoc se k lidem postiženým katastrofou dostává jen pomalu

Někteří se obávají, že osamělé děti, které zůstaly bez ochrany, se mohou stát oběťmi zneužívání.

Mluvčí dětského fondu OSN v Pákistánu Julia Spry Leverthenová BBC řekla, že zaměstnanci fondu se tomu snaží zabránit:

"Soustředíme se na otázky ochrany dětí. Pochopitelně, máme tu sirotky, ztracené děti, školáky, kteří přežili, ale ztratili rodiče nebo příbuzné i domov, takže je musíme někam umístit."

"Týmy našich zaměstnanců vyhodnocují situaci přímo v terénu, jde o to vytvořit dětem takové podmínky, aby byly v bezpečí. Vyřeší se tím alespoň část z obrovského množství problémů," dodává mluvčí UNICEF v Pákistánu.