|
Izrael už vyklidil většinu osad v pásmu Gazy | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Izraelské bezpečnostní složky už evakuovaly téměř všechny židovské osadníky, kteří odmítli uposlechnout vládní nařízení a nechtěli odejít z pásma Gazy. Většina z tamních 21 osad už je podle všeho úplně vyklizená. Platí to i o dvou střediscích nejsilnějšího odporu - Neve Dekalim a Kfar Darom. Okolo poledního izraelští vojáci a policisté přeruší práci, aby se stihli připravit na židovský šábes. V pásmu Gazy zbude v den klidu už jen málo osadníků. Většina židovských osad je vyklizená a operace probíhá rychleji, než se plánovalo. Na mnoha místech obyvatelé z osad odešli do Izraele dobrovolně před příchodem armády. Jinde kladli hlasitý, vášnivý odpor, nedocházelo ale k násilnostem. Jakmile budou všichni osadníci mimo pásmo Gazy, armáda začne opuštěné domy a synagogy demolovat. Teprve pak Izrael území předá palestinské samosprávě. Neve Dekalim a Kfar Darom V největší osadě pásma, Neve Dekalim, někteří osadníci a jejich stoupenci zapálili několik domů. Dějištěm nejostřejších střetů se stala osada Kfar Darom. Za ostnatým drátem na střeše tamní synagogy se shromáždily stovky lidí. Byli mezi nimi i mladí židovští radikálové z jiných částí země. Jakmile se k budově přiblížili vojáci, lidé ze střechy na ně lili kyselinu, barvu a benzín. Izraelský generál Dan Harel, který je za evakuaci odpovědný, později ocenil jak bezpečnostní složky, tak osadníky za to, že střety nepřerostly ve vážnější konflikty. Hagay Sofair je jedním z těch, kdo v osadě žili: "Bylo to pro mě velice těžké, ponižující, být židem, který je evakuován, transportován, přemisťován - či jak to nazvat - ze svého domova, ze své synagogy. To snad dělali Němci v Německu před 60 lety, nevěřil jsem, že to zažiju dnes." |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||