|
Britští muslimové čelí šikanování a násilí | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Obavy z kataklyzmatického výbuchu rasově či nábožensky motivovaného násilí po sebevražedných útocích v britském hlavním městě se sice nenaplnily, nicméně londýnská metropolitní policie hlásí více než šestinásobný nárůst trestných činů motivovaných náboženskou záští či nesnášenlivostí, především vůči muslimům. Náměstek ředitele Scotland Yardu Tarique Ghaffar upozornil, že to může ztížit vyšetřování, neboť muslimové nebudou ochotní spolupracovat s policií. Násilí vůči muslimům má přitom spíše latentní podobu drobných incidentů, které zatím nepřerostly v nějaký organizovaný výbuch násilí. Nicméně je pravda, že policie se jako součást prevence zřídila zvláštní telefonní linku. Na ni mohou lidé diskrétně podat informace o případech, kdy se stali obětí nějakého šikanování či ústrků kvůli svému náboženství. Nervozita v metru a v autobusech Velice nervózní, někdy vypjatá atmosféra je v dopravních prostředcích, v metru, v autobusech. Lze ji ilustrovat tragickým případem, který podle dosavadního šetření neměl nic společného s náboženským sporem, ale vypovídá o tom, v jakém duševním rozpoložení se po Londýně jezdí. Mladý muž byl ubodán k smrti jen proto, že se zastal své přítelkyně, na kterou spolucestující trousil při jídle hranolky. Dalším potenciálním ohniskem jsou muslimské mešity a islámská centra, i když například chod Islámského střediska pro Anglii v severozápadním Londýně se obešel bez incidentu, i když možná pouze díky prakticky trvalé přítomnosti policejních hlídek. Kontroverzní policejní prohlídky K růstu etnického napětí a náboženské nevraživosti přispívá zřejmě i to, že se policie při náhodných kontrolách na ulici a v dopravě zaměřuje především na mladé muslimy, a to proto, že z této věkové a etnické kategorie pocházeli londýnští sebevražední atentátníci.
Policie nemá automatické právo kohokoliv zastavit na ulici a požádat o předložení průkazu totožnosti, či ho dokonce prohledávat. Musí mít k takovému zákroku důvod a o každém z nich pořídit podrobný zápis, který je archivován. Zvláště lidé z etnických menšin jsou přitom na nahodilé pouliční prohlídky zvláště citliví – ze statistik vyplývá, že jsou jim podrobováni mnohem častěji než většinoví obyvatelé. Pro a proti pouličních lustrací Sami policisté si nejsou jisti, jaký mají takové náhodné kontroly smysl. Už citovaný zástupce šéfa Scotland Yardu Tarique Ghaffar například uvádí: "Z mé zkušenosti vyplývá, že náhodné prohlídky lidí na ulici, zvláště pokud jsou jejich předmětem určití lidé, nemají velký smysl." Mnohem lepší je podle něj získat nejdříve dostatek informací a pak jít, jak říkají policisté, najisto. Jiní policejní představitelé namátkové prohlídky schvalují a považují je za účinné. Právě postup policie při pouličních prohlídkách bývá předmětem sporů mezi poslanci v parlamentu, byť politikové v exekutivě nemají v Británii ve zvyku dávat policii nějaké zadání či ovlivňovat a komentovat její operativní akce. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||