|
Srebrenica 10 let po masakru | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Desetitisíce lidí si v bosenské Srebrenici připomněly desáté výročí masakru tisíců muslimů srbskými jednotkami. V roce 1995 vyvraždili bosenskosrbští vojáci ve východobosenské Srebrenici osm tisíc muslimských mužů a chlapců i přesto, že OSN tehdy prohlásila město za bezpečnou zónu. Šlo o nejhorší zločin v Evropě od druhé světové války. Pietní akt, během něhož byly ve Srebrenici pohřbeny ostatky více než šesti set nově identifikovaných obětí masakru, provázela přísná bezpečnostní opatření. Podle šéfa mírové mise Evropské unie v Bosně generála Davida Leakeyho byla vzpomínková akce důležitou součástí procesu usmíření. Takto odkrytá pravda a nezpochybnitelné důkazy mohou podle generála Leakeyho přispět k tomu, aby část zejména srbských obyvatel připustila, že ve Srebrenici vůbec k masakru došlo. Trvalá bolest Po mnoho bosenských muslimů je však prakticky nemožné se s tehdejšími událostmi smířit. Mnoho vdov po zavražděných muslimech stále zdůrazňuje, že památka jejich mužů nedojde pokoje, dokud nebude zjednána spravedlnost. "Nikdy nebudu moci odpustit těm zločincům, kteří vraždy nařídili a vykonali." "Moje víra si žádá odpuštění, ale já jim odpustit nedokážu," svěřuje se Fadila Afendičová, která před deseti lety přišla o syna i manžela. "Ducha někdejší Srebrenice zničili. Zavraždili dvě stovky učitelů, lékařů a inženýrů." "Bez lidí město neoživíte. Moje generace už nemá žádnou budoucnost, jen minulost," konstatuje Fadila Afendičová. Zahraniční hosté Památce mrtvých se poklonila řada zahraničních hostů - mezi nimi britský ministr zahraničí Jack Straw a poprvé i srbský prezident Boris Tadič.
Podle balkanologa Jana Pelikána z Ústavu světových dějin Filosofické fakulty Univerzity Karlovy se ani po deseti letech nedají dělat jednoznačné závěry o tom, zda šlo masakru zabránit: "V té době nepochybně selhaly nizozemské jednotky a velení jednotek OSN. Nizozemští vojáci mohli jít do konfliktu s vojsky vedenými Ratko Mladičem a riskovat vlastní životy." "Jejich mandát však je určoval pouze k obraně a bylo jim zakázáno střílet." Složitost války Jan Pelikán upozorňuje, že Srebrenicu nelze vytrhávat z kontextu bosensko-hercegovské války roku 1995: "V té historii zůstává otevřena dlouhá řada sporných, nejasných, krajně problematických otázek týkajících se návaznosti událostí, které se odehrávaly nejen v Bosně, ale i v Chorvatsku." "Je možné spekulovat, že umožnění vpádu Mladičových jednotek do Srebrenice bylo součástí širšího plánu na ukončení války v Bosně." Podle Pelikána je především nutné posuzovat Srebrenici jako sice největší, ale jen jeden z celé řady zločinů. Obvinění stále na útěku Bosensko srbský vůdce Radovan Karadžič a vojenský velitel Ratko Mladič obvinění v souvislosti s masakrem z genocidy, jsou totiž deset let po skončení války stále na útěku. Žalobkyně mezinárodního tribunálu OSN pro souzení válečných zločinů spáchaných v bývalé Jugoslávii se sídlem v Haagu Carla Del Ponteová se na protest proti jejich setrvávání na svobodě odmítla dnešního pietního aktu zúčastnit. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||