|
Kolik bílých mesiášů snese Afrika | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Summit G 8, zahájený 7. července ve skotském Gleneagles, je ve znamení Afriky. O Africe sice světoví lídři nezávazně rozmlouvají každý rok, letos ale na sobě musejí cítit mnohem větší očekávání. Vyprovokovali ho popoví zpěváci Bob Geldof a Bono, kteří o minulém víkendu v londýnském Hyde Parku a na dalších místech světa zorganizovali sérii nátlakových koncertů. Geldofův program – škrtnout dluhy chudým zemím, zdvojnásobit rozvojovou pomoc a zbořit obchodní bariéry – podpořilo esemeskami 26 milionů lidí. Jedna věc se Geldofovi musí nechat: podařilo se mu Afriku doslova katapultovat do centra veřejného zájmu. Výhody či nevýhody škrtání dluhů a tarifů na africké potraviny zvažují publicisté v novinách i lidé po hospodách. Ovšem ne všechno, co se přitom dostalo na přetřes, Geldofa a charitativní průmysl potěší. Dobro, které uškodilo Nejde ani tak o pompéznost celé kampaně (Geldof nechal svoje dcery dopravit na koncert vrtulníkem), o různé trapné momenty (jako když multimilionářka Madonna vyzvala v Hyde Parku k "revoluci") ani o to, že na megashow v tak černoššském městě, jakým je Londýn, nepřišli skoro žádní černoši. Horší je, že se nátlakovému hnutí nedaří vyhmátnout podstatu věci. Od roku 1960, který je považován za hlavní rok dekolonizace, napumpoval Západ do Afriky na rozvojové pomoci půl bilionu dolarů. Afrika jako celek si ale za tu dobu ve všech důležitých ukazatelích pohoršila. Dotace ji tedy zřejmě nespasí. Pokud nebudou přesně zamířeny, například na nákup léků proti malárii, skončí jich většina na kontech afrických diktátorů a autokratů. Slušně na tom vydělává firma Mercedes, jejíž opancéřované limuzíny mají afričtí politici ve zvláštní oblibě. Geldof by to měl vědět nejlíp. Když před dvaceti lety začal organizovat pomoc obětem hladomoru v Etiopii, nahrál benefiční singl a ve Wembley uspořádal velký koncert Live Aid, vybral takřka 100 milionů dolarů. Podle skromnějších odhadů se z těchto peněz podařilo nakrmit a zachránit před smrtí zhruba 100 tisíc lidí. To by samozřejmě byla nesmrtelná zásluha. Jenže Live Aid měl i nepříjemné vedlejší efekty. Hlavně že se něco dělá V posledním čísle vlivné politické revue Prospect odhaduje David Rieff, že přinejmenším stejnému počtu lidí pomohla Geldofova charita do hrobu. Ovšemže nepřímo: část peněz, které naivní rockeři do Etiopie poslali, totiž vládnoucí marxisté použili na financování násilného přesidlování vesničanů, tedy investovali je do projektů srovnatelných se Stalinovými experimenty s kavkazskými národy. Rieff je dalek toho, aby filantropy z Londýna obviňoval, že snad mají krev na rukou. Srovnává je s funkcionáři Červeného kříže, kteří za druhé světové války prováděli inspekce v nacistických koncentračních táborech a pro dobro humanitární věci zavírali oči před tím, co v nich viděli. Sebevědomý Geldof se ke kolaterálním škodám Live Aid nevyjadřuje. Nedávno se ale nechal slyšet, že "nezáleží, když to nefunguje. Hlavně že se něco dělá." Co ta historie ukazuje? O tom, kde skončí dotace ze Západu, rozhoduje v politické diktatuře nakonec vždycky politická diktatura sama. Ještě nikdo nevynalezl mechanismus, jak dostat hlavní podíl dotací přímo k potřebným chudákům. Velký spoleh zřejmě nebude ani na nevládní západní skupiny, které v Africe mají filiálky: podle jedné studie publikované nedávno v anglickém tisku tráví zaměstnanci většinu pracovní doby v hlavních městech ve svých klimatizovaných kancelářích. Typická nevládní organizace údajně až 70 procent svých fondů spotřebuje na provozní náklady. Za kolik je procento Z cílů letošní kampaně přestál mediální diskusi bez šrámu jen ten poslední: svobodný obchod a konec potravinového dumpingu, jímž vyspělý svět ruinuje africké rolníky. Hlavně jejich vinou klesl za posledních 25 let podíl subsaharské Afriky na světovém obchodu z 6 na 2 procenta. Jedno procento navíc by Africe přineslo 70 miliard dolarů, tedy víc, než kolik teď lídři G 8 odepíší na dluzích a darují v grantech. Americký prezident Bush těsně před summitem nabídl, že zruší dotace americkým zemědělcům a cla na dovoz potravin, pokud se toho odváží i Evropská unie. To byl první pořádný návrh, který v roce Afriky zazněl. Ale městečka a vesničky kolem Gleneagles jsou oblepené protibushovskými plakáty. A demonstranti, svolaní do Skotska Geldofem, se pro svobodný obchod také nějak ne a ne nadchnout. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||