Helena Berková redaktorka BBC

Propuštění disidentky souvisí s návštěvou Condoleezzy Riceové

Do Pekingu se v rámci své asijské cesty chystá americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, takže načasování disidentčina propuštění nevyhlíží náhodně.

Aktivistka Rebija Kadírová patří k prominentním zastáncům práv osmimilionové ujgurské menšiny v Číně. Ujgurové jsou muslimského vyznání a žijí v čínském Sin-ťiangu.

Kadírová začínala prakticky z ničeho - prodávala jídlo muslimským poutníkům do Mekky, obchodovala s bavlnou, provozovala několik firem.

Postupem času se stala jednou z nejbohatších žen v Číně. Na své kořeny ale nezapomněla.

Poskytovala stipendia ujgurským studentům, fungovala jako prostředník mezi ujgurským Sin-ťiangem a Pekingem.

5,5 roku vězení

V roce 1997 ji ale štěstí na čas opustilo. Tisícovku mladých ujgurských aktivistů tehdy rozlítila, jak říkali, chanská okupace ujgurských území. Zapálili několik aut a ubili deset Číňanů.

Jsem na maminku tak pyšná! Hlavně na to, co dělá pro lidská práva, práva žen i Ujgurů Akida, dcera Rebiji Kadírové

Čínské úřady zareagovaly nesmlouvavě: zatkly bezpočet Ujgurů a daly uzavřít místní mešity.

Kadírová navštěvovala rodiny ujgurských vězňů, ale pak ji úřady poslaly do domácího vězení.

Dva roky nato, v srpnu 1999, šla na schůzku s delegací amerických kongresmanů, kteří zavítali do Číny. Na schůzku ale nedošla - úřady ji zatkly a uvěznily. Údajně za to, že cizincům předávala státní tajemství.

Čínským úřadům zřejmě vadilo, že předtím poslala svému manželovi několik výstřižků z čínských novin. Teď, pět a půl roku poté, je Rebija Kadírová konečně na svobodě.

Nejkrásnější den

Ve Spojených státech má manžela a pět z celkem jedenácti dětí. Jedna z jejích dcer, Akida, BBC řekla, že se o matčině propuštění dozvěděla před pár dny - zavolali jí z ministerstva zahraničí, že tu zprávu ověřují:

V USA má Kadírová manžela a pět z celkem jedenácti dětí

"Pak už to bylo jisté - řekli mi, že už sedí v letadle do Spojených států. To víte, měli jsme velikou radost, brečeli jsme a smáli se zároveň - pro mě to byl ten nejpodivuhodnější a nejkrásnější den v životě."

I Akidin otec byl zhruba před deseti lety vězněn kvůli politickým názorům.

"To, co mi vyprávěl o tom, jak tam s nimi zacházejí a v jakých podmínkách žijí, to je hrozné. A teď si vezměte, že matce je 59," říká Akida.

"Vím, že tam mívala hlad, a když přišly zdravotní problémy, tak jí neumožnili návštěvu lékaře - to až ke konci pobytu ve vězení."

'Jsem na ni pyšná'

S její matkou byli ve styku jen místní příbuzní. Na počátku ji směli navštěvovat co dva měsíce - pak už i jednou měsíčně.

"Jsem na maminku tak pyšná! Hlavně na to, co dělá pro lidská práva, práva žen i Ujgurů. A pak také na to, jak se vypracovala."

"Když ztratila prvního muže, byla chudá jak kostelní myš, neměla absolutně nic. Dřela do úmoru a vybudovala ohromný podnik, splnila, co si předsevzala. Tak se stala tím, kým je dnes," říká dcera Rebiji Kadírové.

Akida Kadírová v rozhovoru pro BBC uvedla, že její matka si uvědomovala, jaké na sebe bere riziko, když se angažuje v oblasti práv ujgurské menšiny. Vůbec si to prý ale nepřipouštěla:

"Bylo jí to jedno. Záleželo jí jen, jak sama jednou řekla, na blahu Ujgurů. Takže se angažovala v boji za jejich práva, i když věděla, že se něco takového může přihodit - že ji třeba jednoho dne zatknou. Nevzdala to. Nikdy to nevzdá."