Lenka Kabrhelová redaktorka BBC

Večerní zprávy čínské státní televize jsou stále stabilní institucí

Čína zažívá pozoruhodný hospodářský rozvoj. Tamní média však na rozdíl od podnikatelské sféry stále podléhají přísné kontrole centrální moci.

I když se na čínských obrazovkách objevují nové a nové televizní kanály, neznamená to zároveň příliv informační svobody a nezávislosti.

Svět čínských propagandistů

Večerní zprávy čínské státní televize jsou stále stabilní institucí.

Prkenní hlasatelé recitují oficiální prohlášení, záběry ukazují státní představitele, jak podle předem nalinkovaného scénáře navštěvují vzorové továrny a statky.

Většina diváků utíká od státní televize k formátu oblíbenému v západních zemích - talk show. Jednu z nich uvádí moderátorka Čchun lu-Jü.

Plní podobnou roli, jakou ve Spojených státech zastává Oprah Winfreyová a v České republice třeba Halina Pawlowská.

Ve studiu má pohovku a do ní usazuje populární osobnosti. Čínská televize jejím přičiněním mění tvář.

"Když jsem byla malá, vysílala televize jen asi na dvou kanálech - CCTV a BBTV v Pekingu. Ale teď ani nevím kolik jich je, možná sto, možná dvě stě," přemítá moderátorka.

Hongkong v čele změn?

Stanice, která vysílá talk show uváděnou Čchun lu-Jü, se anglicky jmenuje Phoenix Satellite Television Station a je vlajkovou lodí změn.

Očekává se, že budete říkat to, co je pro vlast dobré Čchun lu-Jü

Je registrována v Hongkongu a odtud vysílá na pevninu. Je rychlejší, atraktivnější a aktivnější než její státem řízené protějšky na pevnině.

I když je, jak dokazuje Čchun lu-Jü, v jistém smyslu průkopnická, politicky se drží zpátky.

"Očekává se, že budete říkat to, co je pro vlast dobré. Není to ale nic, co by nám někdo vnucoval, s tímhle přístupem už jsme se narodili. Nechápu to jako vládní nebo můj názor - mezi nimi není rozdíl," vysvětluje moderátorka.

Cenzura stále funguje

Znásobení počtu televizních stanic má svou obdobu i u novinových stánků v Pekingu. V Číně se tiskne dva tisíce různých novin a devět tisíc časopisů.

Nechápu to jako vládní nebo můj názor - mezi nimi není rozdíl Čchun lu-Jü

Jeden ze stánků patří panu Liu, který nabízí osm různých fotbalových magazínů a záplavu jiných tiskovin.

Pan Liu prodává už dvacet let a leccos zažil. Říká, že v minulosti se o spoustě věcí nepsalo. Teď už se to prý smí.

Všichni s jeho tvrzením ale nesouhlasí. Bývalý reportér Čou Ku-piao, který vyučuje na pekingské univerzitě žurnalistiku, ve velmi odvážném článku přirovnal státní propagandu k nacismu.

Teď se dostal na černou listinu a jeho komentáře nesmějí do tisku.

Podle Čoua jsou v čínském oficiálním tisku některá slova tabu - například demokracie, lidská práva nebo svoboda.

Už samotný fakt, že stát může cenzuru uplatnit, dokazuje jeho sílu.

Zábava nade vše

Zájem televizních diváků a čtenářů novin o politiku však slábne, heslem dne je zábava - jak na obrazovce, tak v tisku.

Éteru vládnou bezduché zábavní kvízy a soutěže. Zahraniční společnosti mohou v Číně vytvářet koprodukční firmy.

Mediální analytik Rowan Simons v tom vidí krůček k větší otevřenosti:

"Je to otevřená skulina. Je malá, ale podle mě je předzvěstí otevřenosti, která čínský mediální trh zcela změní."

Podle Rowana Simonse se tato revoluce neprojeví ve zpravodajství, ale v jiných žánrech: zábavě, sportu, hudbě či vzdělávacích pořadech.

Média - obraz společnosti

Sinoložka Olga Lomová z FF UK v Praze soudí, že čínská média přesně zrcadlí, jak vypadá čínská společnost:

"Na jedné straně tu existuje velmi tuhá ideologická kontrola, která zasahuje například i do reklamy. Na druhé straně máme celkem divoký rozvoj tržního hospodářství."

"Obě tyto složky se spolu dostávají do zvláštní symbiózy, která, jak se zdá, svědčí oběma stranám."

Podle sinoložky zatím nic nenasvědčuje tomu, že by rozvoj komerčních stanic mohl být impulsem k větší otevřenosti, co se týče politiky.

Několik statečných jedinců se to pokusilo změnit, ale aspoň prozatím v bitvě se státem zvítězit nedokázali.