Ivan Kytka Londýn

Počet lidí, kteří přišli do Británie za prací, desetkrát převýšil odhady

Horní hranice odhadů hovořily o čtrnácti tisících uchazečů o práci. Podle oficiální statistiky je to však téměř desetkrát více.

Případ velšské dopravní společnosti Shamrock Transport, která nemohla sehnat dlouhé měsíce dost řidičů za volanty svých autobusů, je už v Británii notoricky známý.

Po 1. květnu je téměř jako mávnutím kouzelného proutku zaplnili šoféři z Litvy, Estonska a Lotyšska.

Vydělávají si několikrát více než doma a zaměstnavatelé i jejich zákazníci se k nim navíc chovají slušně a s respektem.

"Vydělávám slušné peníze a navíc se naučím trochu anglicky," říká Vahur Peist, bývalý mechanik z estonských loděnic, který je jedním ze sedmi desítek řidičů, kteří přišli do Walesy z východní Evropy.

Místní se prý do práce nehrnou

V hospodářsky málo prosperujících velšských údolích, kde bývaly jediným zdrojem obživy dnes už zavřené doly, je však mezi místními až pětadvacetiprocentní nezaměstnanost.

Prý by přišli o podporu v nezaměstnanosti a vládní příspěvek, které jim zajišťují slušnou životní úroveň Gianni Orsi, majitel kavárny

Jak však říká Gianni Orsi majitel kavárny v Ponta Prive, zdejší se do práce nijak nehrnou:

"Pozvu je na přijímací pohovor, nabídnu jim práci a pak přijdou s tím, že by tím vlastně přišli o podporu v nezaměstnanosti a vládní příspěvek, které jim zajišťují slušnou životní úroveň."

Hlas ulice však tvrdí něco jiného:

"Vzal bych cokoliv, ale není co - práci nám berou ti, co přicházejí ze zahraničí," říká Velšan, který by prý klidně čistil i záchody.

Další muž tvrdí: "Abychom vůbec přežili, musíme krást a žít na šikmé ploše. Pak končíme ve vězení, a to jen kvůli tomu, že nám cizinci berou práci, říká tento muž."

Ochota pracovat za nižší platy

Potíž spočívá pro místní v tom, že lidé z nových členských zemí, včetně České republiky, jsou ochotni pracovat za nižší mzdy a zejména malé soukromé firmy v Británii po nich rády sáhnou.

Vydělávám slušné peníze a navíc se naučím trochu anglicky Vahur Peist

Své jazykové nedostatky nahrazují pílí a skromností, neremcají, když musí pracovat přes čas. taková je zkušenost.

"Mám hodinovou mzdu menší, než mají další tři Angličani v dílně. Je to částečně tím, že mám menší praxi, ale také tím, že mluvím česky, respektive tím, že angličtina není mým rodným jazykem," říká Pavel Zerner, který pracuje od loňského léta v truhlářství a anglickém Dorkingu.

Statistiky jen o zaměstnancích

Imigranti z nových členských zemích zaplňují na britském pracovním trhu, který nabízí 600 000 příležitostí, většinou volná místa, o která sami Britové zatím nestáli.

Mám hodinovou mzdu menší, než mají další tři Angličani v dílně. Je to tím, že mám menší praxi, ale také tím, že mluvím česky Pavel Zerner z ČR

To však neznamená, zůstávají bez povšimnutí, a to především tam, kde tlačí dolu mzdy a pracují za podmínek, které by byly pro místní nepřijatelné.

Odhady hovoří o tom, že z celkového počtu 90 000 lidí z nových členských zemí je zhruba pět až sedm tisíc z České republiky.

Britská vládní statistika je však poněkud nepřesná, registruje totiž pouze ty, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, nikoliv osoby samostatně výdělečně činné či sezónní dělníky.

Těch je dalších několik desítek tisíc, nejvíce z Polska, ale také několika tisíc lidí z České republiky.

Daně platí i na ně

Britská vláda si sice v zákoně, jímž svůj trh otevřela, ponechala pojistku, která jí umožňuje příliv lidí v jistých profesích regulovat, zatím však nenasvědčuje nic tomu, že by ji chtěla využít.

Politikové si libují, že loňské otevření trhu byl správný krok. Nelze však vyloučit, že britské odbory, stavovské cechy a úřady zvýší tlak na to, aby i Češi a Poláci pracovali v Británii za stejných podmínek jako místní.

A pokud jsou v zemi jako osoby samostatně výdělečně činné, začali také platit daně a sociální pojistné.